Nebeský dohled  

 

 


Tiskový mluvčí clubu - LYSIEN  † 2.2.2019

  Lýsův testament

Má skvělá a jedinečná smečko, můj milovaný bráško Enzo,
hned na úvod vám musím štěknout, že ten most vůbec není duhový. Pouze na začátku, v okamžiku Smrti, se vše rozzáří oslnivými barvami na uvítanou. Dál už běžím po nádherné šťavnaté cestě stromovou alejí. Už zase běžím! Tak jako u nás na Srní. V dálce se bělají nadýchané sněhové závěje tolik podobné šumavským. Okolo zurčí průzračné potoky, v lesích se ukrývají tajemné tůně velké tak akorát. Tady se nepije z misek. Konečně můžu vychutnávat jen a jen dešťovku. Jaké blaho. Gauče, postele a deky jsou tu samozřejmě pro všechny. S jídlem si nedělejte starosti. Jakmile mi zakručí v bříšku, na trávě přede mnou přistane nejvoňavější lahůdka. Nikdy, ale nikdy se nestane, že by se bašta zpozdila. Hádejte, koho jsem potkal v největší bažince? Přece našeho Archiho. Blaženě si chladil huňaté bříško. V hubě ten největší a nejkřupavější rohlík, jaký si lze představit. Vítej brácho, huhlal. Jakmile dožeru, pořádně proženeme zajíce. Už jsi mi moc chyběl, bylo na čase. Ale co když budu scházet dole, zeptal jsem se tichounce. Oni si poradí, to je zákon Velkého koloběhu, houkl na mě přes rameno, mizejíc v lese. Zajíci i srnky tu kličkují děsně rychle. Budu muset trochu trénovat. Enzoušku, představ si, že všichni, co zmizeli z Výletnického klubu, jsou tady. Nelžu. Nebeský výletnický klub. Vyřiď to, prosím, Maye a Radkovi. Vyptávali se mě, jaká ta Maya vlastně je. Hlavně Terezka měla starost, jestli bíglí mrně dokáže šéfovat celou smečku místo ní. Přejela si při té otázce tlapkou přes čeníšek. Přesvědčená, že jsem si nevšiml. Pochopil jsem, že se Terrince stále malinko stýská a tělíčko mi prostoupil podivný pocit. Veliký stesk. Poradím ti, brácho, vyplázl na mě starostlivě jazyk Archi, abych se nebál. Pojď. Najdeme si klidné místo a pohodlně se uvelebíme. Zavři pevně oči, Lysiene, zavelel. Poslechl jsem ho, přetáhl chlupatá víčka přes kukadla a rázem byl u vás dole. Cítíte? Jsem to já!
Teď ještě pár drobností. Jsem pyšný a šťastný, že mám tak báječnou rodinu. Nikdy, Lenko, nezapomenu štěněcí léta plná legrace a lumpačení. Táboráky, hrátky na cvičáku a psích táborech, nekonečné procházky, běhání v lese, šťastné a bezstarostné chvíle. Šárko, díky za tvou moudrost, nekonečnou trpělivost a laskavost. I když párkrát jsi mi kožich taky vyprášila, byla jsi vždycky moje skála, o kterou jsem se mohl opřít a chvilku si oddechnout. Patník, u kterého jsem si mohl ulevit. Páníčku a paničko, díky že jsem si ze všech rodin na celém světě mohl vybrat právě tu naši. O sbírku míčků ať se mi stará Áňa. Ona bude vědět, jak s ní naložit. Také si konečně může vzít moje vodítko a obojek, s kterými si odmala tak ráda hraje. Velké štěstí, že jsem si stihl očichat malou Ellenku. I tady mám ještě plný čenich vaší vůně. Enzoušku, můj milovaný brácho. Klidně se nacpi na moje místo pod sporákem v kuchyni, labužnicky se rozval pod topením, nebo hupni na gauč. Jsou to teď tvá místa. Šéfovská místa. Vychoval jsem z tebe krásného sebevědomého chlapáka, který si bude vědět rady. Jsi nejlepší parťák, jakého jsem si mohl přát. Vždycky, když vrzne doma špajz, kde schováváme piškoty, uslyším to. Na zlomek vteřiny se zase bok po boku zařadíme pro odměnu.
Bude to znít jako neohlodanější plyšové klišé. Díky, že jste byli se mnou a hladili mě, když jsem odcházel. Věřte, že já vám to v tu chvíli celým svým srdcem oplácel. Enzo, pamatuj, ke štěstí a zdraví nepomůže koule splněných přání, jmelí, zaříkávání ani spousta amuletů. Pomáhá láska, která každou vteřinou tepe v tvém chlupatém hrudníčku. Rozštěkávej ji, Enzouši, hlasitě všem, které miluješ. Tak jako jsem to z plna hrdla celý život dělal já. Jednou, v okamžiku Velké proměny se rozletí na milion oslnivých světýlek šířících všeobjímající dobro, které my psi nazýváme Matka Příroda. Lenko, Šárko, Enzo, už zase skáču v agility Large.
..... a zase ti šeptám pod to nejkrásnější ouško, tisíckrát dík, jsi můj kluk, můj chlapec, Spunku, miluju tě.
Máma


Kačenka  † Prosinec 2018

 


Předsedkyně clubu - TERRINKA  † 19.3.2018

  Terrinka se narodila 12.8.2004 v Nové vsi pod Pleší. Měla osm sourozenců, ale hned od šesti týdnů se stěhovala k novému páníkovi. Od malinka byla na cvičáku jako doma, agility přímo milovala a ze závodů si odvezla nejednu trofej. V clubu výletníků působila od prvního setkání ve Hvězdě, později jako hlavní čumák smečky. S clubem zažila více jak 200 výletů a s rodinou nejednu dovolenou v tuzemsku i v zahraničí. Na víkendovkách si vždy užila společnost všech kamarádů a předváděla takové kousky, které rozštěkaly nejednoho soukmenovce - třeba držení párku na čumáku. Na podzim svého života se pak uchýlila na zahrádku a výlety již absolvovala pouze sporadicky. Víkendovku však nevynechala žádnou, i když na nás musela čekat v naducaném pelíšku. Každopádně Terrinky život byl naplněný sportem, zážitky a mrakem psích kamarádů, s kterými nejednu srnku v lese prohnala.

Děkuji ti Terrinko, že jsi mi dala vše a já s tebou mohl být téměř od zrození až do uplného konce.
Radek


RASTY  † 5.3. 2018

  Rasty byl náš první pes. Narodil se 21.6.2004. Nejdříve bydlel mimo Prahu a když se páníci odstěhovali do Prahy, poznal tuto skvělou partu výletníků se skvělými kamarády. Aby na to nebyl sám, tak si pořídil ségru Bessinku, pro kterou byl celý život vzorem a vůdcem. Časem se celá rodinka přestěhovala do domku se zahradou a rozrostla se o pár capartů, kterým Rasty dělal chůvu, dozorce a vychovatele.

Rasty byl typický bígl, miloval svoji rodinu, své známé. Nezkazil žádnou srandu, vždy šel ochotně do různých dobrodružství. Měl rád výlety a procházky a ty si velmi užíval i samostatně, rád utíkal a toulal se po okolí, ale cestu domů vždy bezpečně našel. Ostatně své vlohy k útěkům ukázal hned na svém prvním výletě s výletníky s Hostivaři (tenkrát ještě bez Bessinky). Od té doby s výletníky zažil spoustu výletů a víkendovek.
Rasty byl pan pes, který nás mnohému naučil a obohatil náš život a dal mu směr. Odešel rychle a nečekaně, ale byl tak vychytralý, že to měl všechno určitě dobře naplánované. Užívali jsme si společně do posledních chvil.


Tiskový mluvčí - ARCHIE  † 29.5.2012

  Archi se narodil 27. 8. 2001. Celý jeho život jsme měli za to, že se narodil modrý jako šmoula. Nyní se sice objevily informace o jiném zbarvení, nicméně faktem zůstává, že ho museli rozdýchat a Archi to vyhrál už první den života. Více než deset let dělal své rodině každý den radost. A i když to tak zní, není to vůbec fráze, ale čistá pravda. Možná byl jeden den, který jako výjimka potvrdil toto pravidlo (zasvěcení a Lysienek velmi dobře ví, o který den jde). Ale pokud Archi měl nějaké svoje slabosti, byli mu odpuštěny ještě před tím, než se vůbec stihly projevit. Protože nejvíc ho charakterizuje pohár, který v roce 2006 vyhrál na táborové beagle výstavě. Bára Budková tehdy správně rozpoznala, že to je jasný "vítěz třídy SUPERMILÁČEK". Supermiláček Archi deset let dokazoval, že jeho flegmatická povaha je ta nejlepší, co může být, protože s námi dokázal absolvovat všechno... No prostě všechno. Čtyřikrát s námi byl na Sněžce a jindy zase na Velkém Kriváni a jindy zase v Tyrolských Alpách, Šumavu má prochozenou (Dysplazie kyčlí 4/4?! Další důležité vítězství...). Protipólem jeho horalským dobrodružstvím a bíglím výletům (Miloval výlety s vámi!) byl jeho kulturní a společenský život :). Archi nikdy neudělal ostudu v kavárně, nebo pizzerii, na vernisáži výstavy, na adventure golfu, nebo třeba v zákulisí hudebního festivalu. Jeho obsesi bahnem, kamínky a žrádlem znáte sami... Byl a vždycky bude obrovskou součástí každého z naší rodiny. Říkali jsme mu (kromě Fatmana, Parčiho, Medíka, Žižiho, Pažitky, Woolie...) Velkej žlutej bůh. A to on teď už fakt je. 
Lysien a Šárka a Ivana a Lenka a Jirka


Zakladatel clubu - AMÍGO † 27.2.2013

Drazí flekáči,

narodil jsem se 9.10.2002 na Lipně. Se svou novou smečkou jsem žil v Praze – Řepích. Miloval jsem procházky v lese, bíglí tábory a své chlupaté kamarády. Bíglí tábor byl pouze jednou za rok, a tak mě napadlo, založit club, abych se mohl se svými kamarády setkávat častěji a poznávat tak i nové přátele. Každý výlet s naší flekatou smečkou jsem si parádně užil. Rád jsem se také v mládí věnoval agility. Se svými kamarády z naší psí louky my také zůstalo mnoho krásných vzpomínek. Honili jsme se za klacíky, míčky, lovil jsem kamínky z potoka, opaloval se na sluníčku. Na naší chatě jsem proháněl kočky a slepice a užíval si společnost svých pokrevních bratrů Terrdy a Chance. Ze zdravotních důvodů, jsem bohužel musel veškeré svoje aktivity a setkání po čase opustit. V poslední době jsem měl velké bolesti zad a prášky od pana doktora už příliš nepomáhali. Proto jsem se musel se svou drahou rodinou a svými kamarády rozloučit a přestěhovat se do bíglího nebe. Měl jsem Vás všechny moc rád! Pomalu začínám zařizovat vše potřebné pro nový club. „1. Bíglí andělé“.   V tomto clubu budeme také pořádat výlety, nevynecháme žádnou kaluž, stopičku, piškůtky a klobásky nám budou lítat rovnou do tlamičky. Psí pivo poteče proudem, každý den nás bude čekat masáž včetně tlapiček a velké množství kamínků, klacíků a balónků. Mám zde k tlapce svého velkého ochránce Archíka, který si vzal na starosti styk s veřejností a médii. Pac a haf (Zdravíme Vás).

Váš kamarád, manžel a bývalý předseda

Amigo

Zakladatel 1.Beagle výletnického clubu. Předseda od založení dne 23.10.2005 do 1.11.2007