|
20.7.2008 Pod Husou
Ahoj strakáči. Dnes na mne jako na nejnovější přírůstek vaší smečky výletníků připadl úkol napsat zprávu z výletu. Pro ty, kteří se výletu nezúčastnili, jmenuju se Leila a je mi 5 měsíců. O klubu výletníků mi řekla Delfi, která se přihlásila asi o dva dny dřív než já. Páníčkům se nápad moc líbil, tak jsme se přihlásili hned na první výlet. Už podle názvu se mi to moc líbilo. Pojedeme na Husu. Mňam, mňam. Vypadalo to, že husa bude pořádně velká a vypečená, protože mi papíni před odjezdem nedali ani mističku. Moc jsem se těšila, a tak mi ani nevadilo, že jsem musela vstávat už v sedm hodin, abychom to z Pardubic, kde jsme byli na víkend, stihli. Jak Endy řekl bažina hned se mi zvedla nálada a mohli jsme vyrazit. Když jsme prošli vesnicí, pustila většina strakáčů své papíny z vodítka, pouze Fido měl strach, že by se mu papíni zaběhli, tak je musel celý výlet vést na vodítku. Po cestě jsme se zastavovali na borůvky, ty jsme měla poprvé v životě a strašně jsme se nasmáli, když jsme na sebe vyplazovali fialové jazyky. Našli jsme taky nějaká tábořiště, která musel dle vůně špekáčků na prutech opustit někdo těsně před námi. Roxy, Gia i Mikýsek se snažili vyčenichat, jestli tam nebyli taky nějací pejsci, ale žádnou stopu nenašli. Pouze dvounožci. Já s Barčou a Oli jsme se snažili najít nějaký zakutálený špekáček nebo aspoň kostičku, ale opět nic.
12.7. 2008 Co zaslechl
Archie o posezení na Koruně
Tak přátelé,
kolínské setkání na Koruně si prý v ničem
nezadalo s tím pražským mejdanem. Dorazili Archici, s těmi jsem delegoval
ještě babičku, když jsem nemohl já, Klára Snipová, Terrinkovic, Miluška
Montíková, Marcel Ejminka. samozřejmě Péťa Mikýsková a za nováčky přijela
z daleké Prahy i Magda Delphinková. Popili, pojedli, pochválili se, jak krásně
si užili víkendovku v Chrudimi a nezapomněli ani kout plány do budoucna.
Co chystají, mi ale nikdo nechtěl prozradit. Velký úspěch prý mělo
premiérové promítání fotografií z Chrudimi. Dost se u toho naši dvounožci
pobavili, tak schválně, zítra snad už budeme mít možnost to vidět a
zdrbnout na webu i my. Jo a také se provolávala sláva Psím kusům, to je
snad jasné.
Cestou naši potkali v Poděbradech nadějného budoucího člena našeho flekatého klubu. Byl moc hodný, šel z nákupu a věnoval nám dárek na příští výlet. Ňaminku. Osobně dohlédnu na to, že ji naši vezmou, jestli ji tedy vydržím nesežrat. Dal jsem ji hodně vysoko, aby tam nedosáhl Lysien. Jo a kamarádi, pozdravuje Vás pan majitel z hostince Cidlina v Poděbradech. Kdo byl na tehdejším výletě, jistě si na tamní výborný obídek vzpomíná. A Marcel nám prý tajil, že Ejminka má kamarádku, sexy bíglí sněženku. Tak snad všichni v budoucnu dorazí na výlet. Viděl jsem na fotce rikšu, ve které přicestovala Ejminka s Marcelem. Ta krásná modelka, co se do ní hned nacpala, je ale úplně jiná členka našeho clubu. Tak se schválně podívejte na fotky. Abych nezapomněl, Pražáci děkuji Kolíňákům za pozvání do jejich krásného města... S pozdravem: Chytněme se za tlapičky, vyrazíme na Husičky Váš Archie Jak to vidí Terrinka: Přátelé, byla to hrůza. Celej večer a celou noc prší, tak si říkám, že se po týdnu natáhnu na gauč a voni mě vytáhli za ucho, že jedeme pryč!!!Naštěstí jsem měla u packy kalendář, tak mi bylo po chvilce luštění písmenek jasný, že pojedeme na víkendovku. V pátek ještě jako docela pršelo, ale než začal karneval, bylo po dešti. Masky byli dosti povedené a porotě rozhodně nikdo nezáviděl. Po přehlídce masek jsme se dali do pití a halekání a vyhlásili jsme nej masky. Druhý den už bylo lépe. Travička suchá, mírně pod mrakem...ideální na to se proběhnout. Tak jsme již tradičně začali klání desetiboje maratonem. Můj páník mě nechal na pospas jakési Monice, ale brzy se z nás staly velikánské kamarádky a celý desetiboj jsme absolvovali spolu. Po celém dni běhání a dovádění jme toho měli dost, tak jsme si pěkně pozalézali pod stoly a a do různých koutů. V neděli bylo krásné a slunečné ráno. Začali jsme závodit v hopsání přes překážky. Bylo pěkně vedro, tak nám to dalo zabrat, ale sranda byla. Po vyhlášení jsme si již začali balit taštičky a pohárky a zmizeli jsme pryč. Pěkně jsme poděkovali a uklidili po sobě. No a teď je na vás, aby jste napsali něco, co vás na víkendovce zaujalo. Pošlete nám to na email a my sem rádi každý článek přidáme:) Jak to cítí Archie... Byla to nádhera!!! Ale je to docela průšvih mít nejkrásnější dovolenou hned na začátku léta za sebou. Děkujeme Radkovi, Pájině, Terezce, případně všem členům jejich rodinné smečky, kteří akci připravili. Jejich nasazení a nápady jsou jedinečné. Radkovi Grétce a Olí, Zuzce a Andrejovi za velkorysý sponzorský dar, novou módní kolekci, která nám všem, co jsme byli na víkendovce, náramně sluší. Radkovi Báře a Else za to, že pustily svoji paničku Radku, aby nás v takové dálavě navštívila. To bylo radosti. Radkovi všem kamarádům, kteří do Chrudimi přijeli, někteří již tradičně, mnozí nováčci. Byli jste velmi milá společnost. Radkovi Našemu páníkovi Jirkovi, že taky přiložil tlapu k dílu, mimo jiné hlásal slávu Psích kusů a obohatil nás o kulturní zážitek. Taky Vám už didgeridoo chybí? Radkovi Pájině, že má nekonečné pochopení pro Radkovy psí kusy. Radkovi A samozřejmě časopisu Psí kusy... Archie a Lysien a jejich lidi Jak to vidí Snip: Hauuuuu, srdečně zdravím všechny účastníky zájezdu :) a to do Chrudimi na cvičák!!! Tak především musím říct, že mě bolí celej bígl, a jsem úplně hotovej. A to tak, že úplně! Už nevim kam a jak bych si lehl. Teď si ke mě lehla panička, tak jsem ji bez otevření očí dal odstrčením packy jasně najevo, že jsem grogy, a ať mě pro boha živýho nechá SPÁT! Já jsem bígl gaučový a ne stanový. Ona je na tom totiž podobně, absolutně nemá kondičku, na desetiboji mě akorát zdržovala, a při běhu málem vyplivla plíce. Jo a ke všemu má spálenej čumáček. Ale jinak všechno supeeeeeeer. Fakt doporučuju všem ať se příště zůčastní. Machři a Sněženky představte si to - můžete 3 DNY běhat na travičce po velikým areálu NA VOLNO, seznamovat se na vzájem, užívat si sluníčka, čůrat a kakat kde se vám zachce oni to uklidí:) (teda ne na stany, předsedovi se to nelíbilo:)), tímto se pokorně omlouvám, už to nikdy nepočůrám, teda doufám:), papat dobrůtky a odměny-mají je všichni! a dávají je všem!!, skákat přes překážky, hrát si, honit se, fotografovat se, vyhrávat ceny, diplomy, dobrůtky, prostě bíglí ráj. Já jsem nadšenej a panička taky, a až si trochu oddychnu můžem znova vyrazit.::)))) Moc děkujeme předsedovi a jeho týmu za perfektní připravení akce a kolektivu cvičáku za mňam jídlo a rodinnou atmosféru. A samozřejmě všem přítomným za super kolektiv.::))) Tak příště na VÍKENDOVCE. Hauuuuu. PS.: Jo a děkujeme časopisu Psí Kusy!! Třikrát hau, hau, hau.:::))) Jak to vidí Grétka: Ahojte kamaráti, v piatok bolo hneď od rána niečo iné. Nezaplo sa rádio, aby vyhnalo z postele pánikov, tí sa po venčení a raňajkách neponáhľali do práce a miesto toho začali zo skrine vyťahovať tašky a ruksaky a chystať rôzne veci. Tak sme sa s Oli na seba pozreli a spoločne sme si povzdychli, že sa už zasa budeme trmácať po D1 do Bratislavy a tam strávime nudný víkend. A to sme tam boli ani nie pred mesiacom. Ale potom pánik vytiahol zo skrine aj ruksak, ktorý sa používa iba na výlety, do neho začal cpať postroje, vodítko s rozdvojkou a ďalšie veci, ktoré berie so sebou, keď sa chodí na výlety. Ale predsa nám to nešlo do našich malých hlavičiek, veď bol iba piatok. Tak sme sa išli pozrieť s Oli do kuchyne do kalendáru a vtedy nám to prišlo. Veď je tu konečne TEN víkend, na ktorý sme sa celý rok tešili. Kvôli nemu sme aj rýchlo odhárali, len aby sme mohli ísť do Chrudimi, kde to bolo minulý rok také super. Počasie síce nevyzeralo nejako vábne, vo štvrtok večer aj v piatok ráno pri venčení sme pekne zmokli, ale v predpovediach počasia sľubovali, že by sa to malo cez víkend zlepšiť, tak sme spoločne s pánikmi dúfali, že tentoraz tie predpovede budú správne. Potom sme teda už len pretrpeli ten čas, kým pánici zdržovali balením a rýchlo sme naskákali do auta, len aby sme mohli byť čo najskôr na mieste. Cesta síce nebola najkratšia, ale krátko po dvanástej sme boli na mieste a mohli sme vyraziť na obhliadku známeho chrudimského cvičáku. Zopár výletníkov nás už predbehlo a stavalo si stany, resp. postaviť stany dostali za úlohu pánici a my výletníci sme sa mohli radostne zvítať a robiť, čo sme chceli. Tak sme sa aj s Oli pustili do skúmania stanov, či ich majú ostatní dobre postavené a či v nich náhodou nemajú niečo dobré pod zub. A boli sme úspešné, Marcel od Ejmy nechal stan trošku otvorený a v ňom granulky, mňam. Oli bola taká rýchla, že si ich ani nevybalila z igelitového sáčku a chcela ich zjesť aj s ním, pretože sa k nám hnal pánik a kričal niečo o nenažraných psoch. Akurát neviem na koho, pretože my sme už boli najedené. Našim pánikom sa nejako nechcelo do stavania stanu a miesto toho nás vytiahli na prechádzku do mesta, kde sme dorazili až k penziónu. A tam sme sa dozvedeli, že tam budeme chodiť spávať. Bol to síce riadny kus cesty od cvičáku, ale na druhej strane, posteľ je posteľ. Tak sme to schválili, poslali paničku pre kľúče a medzitým sa zvítali s Lysienom a Archiem, ktorý sa tam tiež akurát ubytovali. Keďže v meste inak nebolo čo robiť, tak sme sa chceli čo najskôr vrátiť na cvičák, kde medzitým určite dorazili ďalší výletníci. Ale naši nenažraný pánici sa vraj museli ísť najprv najesť, že sú už hladní a panička teraz s tým veľkým bruchom musí jesť pravidelne a ďalšie kecy. Tak sme skončili priviazané v pizzerii pod stolom a museli sme čakať. Inak k tomu paničkinmu bruchu – sme aj s Oli veľmi zvedavé, koľko bíglikov z neho vylezie a kde budú spávať, pretože v posteli už teda nemáme moc voľného miesta. Ale späť do Chrudimi, keď boli pánici najedení, tak sme rýchlo vrátili na cvičák, kde sme mohli až do večera vystrájať s kamarátmi. Večer bol karneval, ktorého sme sa pre paničkine veľké brucho nezúčastnili, ale aspoň sme sa v kľude mohli kochať maskami, ktoré si pripravili ostatní výletníci. A musíme uznať, že sa všetci pripravili veľmi precízne a porota mala naozaj ťažkú prácu vybrať tých najlepších. Na druhý deň sme sa ráno nevedeli dočkať, kedy vyrazíme z penziónu na cvičák a tak sme pánika vytiahli z postele už o šiestej, len aby sme boli čo najskôr zasa na mieste. Pánici ale zasa začali vymýšľať niečo s jedlom, že vraj pozvali na raňajky Hellerovcov a že sa nemáme kam ponáhľať. Tak sme to zasa pretrpeli a keď sme konečne dorazili na cvičák, tak už bol veru najvyšší čas. Chvíľu po tom, ako sme dorazili, sa už začínal 3. beagle desaťboj. Jednotlivé disciplíny prebiehali celý deň, dostali sme akurát prestávku na obed a vlastne skoro až do večera sme behali, skákali, hľadali dobroty a výborne sa zabávali. Keď sme skončili, tak sme boli s Oli už dosť hladné a keďže sa naši pánici nejako nechystali nasypať nám granulky, tak sme sa vybrali nájsť si niečo pod zub samé. A boli sme veľmi úspešné, najprv sme našli otvorený stan, kde spal Spike a tam boli nachystané veľmi dobré granulky. Nebolo ich ale veľa, pretože Spike je nižšia váhová kategória a tak sme hľadali ďalej. A zasa úspech. A tentoraz to stálo za to. Našli sme misku s nachystanými granulkami pre domácich veľkých čiernych psíkov (vraj rotvajlerov). Tých tam bolo fakt dosť, toľko sme s Oli pokope ešte nikdy nevideli. Možno keby sme doma 3 dni nejedli a odkladali si granulky niekam na kôpku, tak by to bolo rovnako veľa. Jednoducho sme sa po dni plnom vrcholových športových výkonov potrebovali poriadne najesť a celkom sa to podarilo. Večer sme mali voľnú zábavu, pánici sa bavili zasa nejakými súťažami a tombolou a už sme tešili do postele. V nedeľu ráno by sa po tých výkonoch zo soboty patrilo aj trochu dlhšie pospať, ale zasa sme to nechceli preháňať a zmeškať niečo na cvičáku, tak sme pánikov vyhnali z postele o siedmej. A keď sme dorazili na cvičák, tak sme zistili, že to bolo neskoro, lebo už na nás čakali, aby sa mohlo začať súťažiť v agility. My s Oli to nechodíme trénovať, takže sme nemali žiadne ambície, ale Oli vraj bola celkom rýchla a keby občas neurobil pánik chybu, tak by vraj mohla byť dosť dobrá. Lysienova panička by to s ňou vraj možno aj skúsila trochu potrénovať, tak uvidíme, možno sa do toho pustíme. Ja som v agility trochu skúsenejšia a keby nebol Andrej tvrdohlavý a nepustil ma v záverečnom šprinte bez vodítka, tak sme možno mohli dosiahnuť aj na stupne víťazov. Ale nevadí, víťazom gratulujeme a už teraz sa tešíme na ďalšie výlety a hlavne na budúcoročnú víkendovku v Chrudimi. Jak to vidí Endy:
Už jsem se konečně vyspal! Tak pár řádků k víkendovce. Bylo to
super, zjistil jsem, že mám spoustu kamarádů. Terrince jsem chtěl ještě
štěknout, že ji mám opravdu rád a teď je mi smutno.Na výletě si to všechno
ještě dopovíme a snad najdeme k sobě cestu. Vím, že toho ještě moc
neumím, ale slibuji, že se to doučím. Můj dvounožec se musí taky hodně
učit. Už začínáme trénovat. Tak pro ty co neví o co jde. Dne 4-6.7.
jsem se poprvé zúčastnil víkendovky v Chrudimi. Pořád mi slibovali výlet,
ale netušil jsem o co jde. Sice mi bylo naznačováno, že půjde o nějaké
sportování, ale můj dvounožec jen slibuje a pak z toho nic není. V pátek
jsme vyrazili. Celé dopoledne pršelo, odpoledne po dosažení cíle se udělalo
pěkně, sluníčko svítilo a tak jsme postavili stan. Postavil ho Pepa,
Hanka jen koukala a já se doběh občas podívat zda se dílo daří a zda
Pepa nepotřebuje něco podržet (odnést a zahrabat). Je šikovnej postavil
ho sám. Pak to začalo ,, Maškarní,, - to jsem teda koukal co jste dokázali
vytvořit za masky, ani jsem Vás nemohl poznat. Já jsem to nedokázal, raději
jsem to roztrhal. Endy. Jak to vidí Ejminka: Už když jsem potkala Snipa s báglama před barákem u auta, tak jsem
tušila nějakou Tedy dnes ale bylo vedro.. Mnozí ráno určitě zvažovali, jestli dnešní program, ať byl jakýkoliv, nezruší a nebudou se jenom věnovat tělesným radovánkám v bazénu nebo dokonce v tekoucí vodě. Já jsem ale vyjel na další, v pořadí již sedmdesátý pátý, a tudíž jubilejní, výlet. Jeli jsem za Bellinkou do Ohrobce. Má tam oplocený pozemek, kousek lesa, na druhý konec jsem ani neviděl.. A já vidím do dálky dobře, věřte mi. Prej že kousek lesa... Ale hlavně stín... A uprostřed ohniště. Většina z nás byla mobilních... Tak jsme šli na domluvený výlet. Pouze mého tatínka, poraněného Lysiena a háravé a těhotné fenečky jsme nechali hlídat ze včerejška ještě teplé ohniště... To byste nevěřili, prý založili nový oheň jenom přidáváním drobných klacíků... Patří jim můj obdiv. Aby prověřili kvalitu ohně, ještě než jsme se vrátili z okružní cesty, zkušebně opekli a snědli několik buřtů. Co říci o vlastním výletu? Paráda!!! Šla nás celá smečka. Krásné a čisté lesy okolo Ohrobce nám poskytovali dostatek stínu, údolní potok byl mým oblíbeným místem k občerstvení a udržení rozumné teploty celého těla. Zase jsem měl zimní výbavu, znáte ty mé zlatoretrívří chlupy, studená voda byla balzám na můj kožich. Dováděli jsme zvesela, docela rádi jsme se ale podvolili jednohlasnému rozhodnutí dvounožců, že půjdeme kratší cestu. Přesto jsme pár kilometrů urazili. Návrat na zahradu Bellinky, naší hostitelky, znamenal zejména blížící se vůně. To víte, ti naši, kterým dáváme lásku, vodíme je ráno, odpoledne i večer na procházky, bez nás by vážně kolikrát sami nešli, se mnohdy o krásně karcinogenní uhlíky na jejich klaccích ani nerozdělili. Ano, naši páníčci si opékali buřty.. Tomu jsem rozuměl.. A Lenka chleba... Tomu jsem rozuměl.. A Andrej cibuli.. Tomu jsem fakt nerozuměl... A táta si zahrál na didgeridoo. Australský domorodý
nástroj. Učí se na něj hrát již asi půl roku. A je vděčný za každého,
kdo mu naslouchá, či dokonce ze zájmu nebo alespoň ze slušnosti jej
pochválí.. Mně se to také líbí, docela rád ho doma poslouchám... Ale hlavní kousek však přišel na závěr. Vážně.. Novorozená sestra Bellinky.. Honey Moon Tergy z Vlastce. Něco málo přes dva měsíce... Nové štěstí v clubu výletníků.. Však se také stala nejvíce fotografovanou osobností dnešního dne... Také jsem měl radost, to víte, já v ní vidím nejenom nového bígla sympaťáka, ale i další přispěvatelku do clubové pokladny... Příspěvky jsou příspěvky... Dnešní příspěvek jako poděkování Bellince napsal Archie. Tiskový mluvčí klubu bíglích výletníků a zlatý retrívr zároveň.
Jak vypadalo posezení v kavárně Bresto, aneb Třímetrový bígl? Není nic divného, že když se jde večer do hospody, či kavárny, nechají se pejsci doma. Ten kdo měl čas a odolal psím očím, nechal svého psa doma a vyrazil na seznámení s clubem. Pravda, akce byla spíše pro místní, tak jsme celou kavárnu nezaplnili, ale i tak to bylo velmi příjemné. Debatovali jsme o nás, o 1.BVC, seznámili jsme se osobněji s výletníkem Endym a koukali na fotky, jak jsme se měli, když jsme začínali. Někteří si podobnou akci vyprosili i v Kolíně, která se bude konat po víkendové akci s názvem "Posezení na Koruně". Již se na vás moc těšíme. Milý výletníci, je neděle a máme za sebou zase další výlet. Sjeli jsme se v docela hojném počtu v Rousínově u rybníčku, kde jsme se přivítali a někteří z nás si zde při čekání na další členy zchladili tlapky. Vyrazili jsme z vesnice kousek po silnici, ale dál hned byla polní cesta, kde nám páníci dali důvěru a pustili nás na volno. To bylo veselo, někteří měli sice v úmyslu vzít kramle (to víte,moooc to tam vonělo stopičkama) jenže páníci pro naše lumpačení nějak nemají pochopení a všechny včas přivolali. Šlo se příjemnou cestou lesem, občas jsme přebrodili potok a osvěžili se. Asi v poledne jsme dorazili na hrad Krakovec, kde se natáčela pohádka "Princ a Večernice" a "Ať žijí duchové" . Jelikož nám právě zavřeli, tu hodinku jejich pauzy jsme si zkrátili laškováním a občas jsme vyloudili i nějaký ten drobek z páníkovy svačiny. Po občerstvení nás už pustili na nádvoří, kde byla vyhlášena soutěž. Už jsme o ní věděli dříve, abychom se na ni doma v klidu připravili a přivezli si správné rekvizity. Všichni se snažili, ale vítězové jsou jen tři. Na třetím místě se umístil Rasty, na druhém Bella a na prvním jsem se poprvé umístil já. Taky to bylo velký utrpení vydržet fotografovi a porotě pózovat v tom co mi ta moje bláznivá panička navlíkla. Prohlédli jsme si hrad, dověděli se spoustu zajímavostí a vydali jsme se zase na cestu zpět k autům. Byl to krásný den a já se moc těším na dalším výletě, tentokrát u Bellinky při opékání buřtíků. No, chlupáči, to přece stojí za to jet. Tak pac a pusu, váš Mikýsek. Tak jsem se konečně dočkal. Čtrnáct dní mi moji dvojnožci slibovali, že když budu hodný a začnu konečně poslouchat vezmou mě na výlet. Snažil jsem se a oni splnili co slíbili. Když mě 25.5. začali balit baťoh, chystat kokyna, zkoušet mi bezpečnostní kšíry, pochopil jsem, že se něco děje. Brzo ráno jsme vyrazili směr Velké Popovice.Už jenom najít Mokřany by byla dobrá soutěž. Nevzdávali jsme bloudění a přece dorazili na místo určení a včas. Už jsem byl tak natěšený na mé nové kamarády , že jsem vystoupil před zaparkováním jen abych byl na srazu první a mohl si očuchávat a očuchávat. No sešlo se nás hodně. Všichni místní psi se kolem sběhli a málem, kdyby nebyli za plotem, tak by nám koledu snědli. Vyrážíme po stopě Popovického kozla a protože jsme slušná smečka mají naši dvojnožci co dělat aby nás dohnali.Máme toho na trase hodně ke zkoumání takové krásné louže , bahýnko od sluníčka vyhřáté nás lákalo k bahnění a zurčící potůček zase ke koupání. No byla to idylka a my si to užívali. Prostě znáte to když všichni, tak se museli vybahnit všichni je to prostě v nás, jsme bezva smečka. Čas oběda se blížil a tak aby si ho dvojnožci zasloužili tak si museli s námi trošku pohrát. Nikomu nic nedarujeme zadarmo. Byla vyhlášena soutěž ve skoku dalekém. U krásného rybníka na pěkné cestě vše začalo. Soutěže jsme se zúčastnili v plném počtu, nikdo se nevzdal a každý se snažil po svém, jsme pěkně soutěživí.Po zaslouženém obědě, myslím že obsluha v restauraci byla docela vyděšena z našeho nájezdu, bylo vyhlášení . K mému překvapení jsem se umístil na 3. místě na prvních dvou místech už byli jenom zkušení skokani.Vyrážíme zdolat kopec Bukovec a pak směrem k výchozímu bodu Mokřany. Cesta ubíhá v pohodě, je to pěkný výlet. Na konci nás ale čekala odměna ve formě krásného rybníka, kde jsme se mohli všichni špinavci vykoupat a tak se očistit a osvěžit před cestou domů. No bylo to bezva. Po dosažení výchozího místa jsme přepočítaní, k žádným ztrátám nedošlo tak zase v plné síle a počtu na dalším výletě Vás zdraví ENDY. Ahoj
všichni, Ahoj
všichni, sice trochu pozdě, ale přece…Náš výlet začal jako vždycky
taťka nás dovezl na pumpu kde jsme přestoupily k Hance a Bellince a
spokojeně jely směr Kost. Cesta nebyla až tak dlouhá, my si s Bellou
schruply načerpaly síly a po chvíli už jsme vystupovaly. Počasí nám přálo
a tak byli všichni spokojení. Na Kost přijelo spousta nových výletníků
takže to bylo zase jiný…Teplé počasí ocenila obzvlášť moje panička,
která pro mě skočila bez přemyšlení do takový nehezký vodičky připomínající
spíš barvou travičku…Proto jsem se do ní vlastně šla podívat. Po
tomhle malém divadle už to pokračovalo jako vždy. Byla vyhlášena soutěž,
kterou vyhrál nováček Snoopy, 2.Rasty,3.Grétka. Dále jsme si to
spokojeně ťapkali po silnici a pak opět lesem..To byla ještě hezká
cesta. Pak přišla trochu horší část,rozblácená louka, tu jsme však
všichni úspěšně překonali a dorazili zpátky k hradu. Hladovci ještě
něco málo zakousli v místním bufetu a jelo se domů. Moc se těšíme
za dva týdny a panička doufá, že už nikam nebude muset skákat:-D:-D
Výletníkům zdar! máme za sebou krásne slnečný výlet do Údolí Hvězdy. V malej dedinke Jíloviště sme sa stretli v primeranom počte beaglov a páničkov a hneď aj vyrazili, čmuchajúc a ocikávajúc, všetko, čo nám prišlo do cesty. Prešli sme popri pár domoch a záhradách, nakukli cez plot, či sa niekde nevarí dajaký dobrý obedík a ráznym krokom sme sa dostali až k lesu a hneď potom k Cukráku. Podľa názvu sme očakávali veľkorozmernú sladkú odmenu a ... Bola to len vysoká železná vež, ani sa neotáčala, neblikala, proste nudaaaaaaaaa. Aspoňže predseda mal fantastický nápad na súťaž, takže sme zakotvili pod Cukrákom a mohli začať. Išlo o to, chytiť letiaci piškót alebo frolica do tlamičky. My s Olinkou sme v tejto disciplíne veľké prebornice a keďže sme o zásobu piškót nechceli prísť, dohodli sme sa s Bellou, že to pre pánikov urobíme napínavé a samy sme si naplnila mlsné brušká. Keď už sa to s našimi dvojnoháčmi nedalo vydržať, nechali sme sa ich tešiť a súťaž sme ukončili. Vyhrala (akože) Bella, ja (Grétka) som bola druhá a Oli tretia, to bolo radosti a ďalšie odmeny, mňam mňam. Čakal nás ďalší úsek cesty v celkom rýchlom tempe. Až neskôr sme zistili, že pánikov ženie predstava príjemného posedenia pri vode, spojeného s obedom. My sme skončili uviazané pri plote, ale dávali sme pozor, aby sme pri zbytkoch boli prvé a nedali tak šancu žiadnemu miestnemu holobriadkovi (preklad do českého jazyka: holobriadok – psisko dedinské, nevychované) :o) S plnými bruchami (ako kto) naša cesta pokračovala po skalách. Predseda stihol spoločné foto, ale hneď potom sme sa rozutekali po brehu. A ako vždy, Bella mala šťastie na poriadnu mlsku, len jej paničke sa neviem prečo rybia hlava nepáčila, hm hm. Nasledoval riadny stupák, ale my beaglovia sme plemeno húževnaté, takže kopec = žiadny kopec, len dvojnožci akosi divne funeli. Asi ich omámil ten príval čerstvého vzduchu, ale dostali sme poriadnu dôveru a rozutekali sa na voľno po miestnych lesných stezkách. A to by nebolo nás fabiankových, aby sme to poriadne nevyužili. Oli to vzdala pomerne rýchlo, ale na mňa sa muselo trochu počkať. Panička, keď ma chytila za kožuch, síce vykrikovala niečo o predčasných pôrodoch, či čo, ale mne sa zdalo, že prísediacej skupinke malá prestávka celkom vyhovovala. Potom už uviazané, sme sa trmácali pomalým krokom k autám. Tam sme sa rozlúčili, ostatní si to zamierili rovno do pelíškov, naši páničkovia si ešte urobili zachádzku do malej Kovárny pro radost na koláč, studené kafe a teplú čokoládu. Ten, kto neprišiel, zaváhal. Mali sme sa príma a počasie eňo-ňuňo :o) Grétka
Nedělní
ráno nebylo moc přívětivé, mrholilo a teplo také vypadá jinak. Ale
protože miluji turistiku, vyrazila jsem na výlet. Po cestě se přidala
Amynka a pokračovalo se dál do Poděbrad. Počasí stále nebylo nic moc,
ale na parkovišti už čekali další kamarádi se svými dvounožci a po
vzájemném uvítání jsme vyrazili. Na břehu Labe dostali někteří z nás
důvěru a ihned zaregistrovali kachničky. Ovšem jako správná poslušná
smečka jsme odolali a šli dál. Přesun k lesíku a prohlášení předsedy,
že není kam utéct, vedlo k vypuštění všech fleků. Nefleci šli bez
vodítek od začátku.
A nastal neřízený (tedy páníky neřízený) úprk do lesa. Když
jsem se tak koukala z lesa na břeh řeky, dvounožci ani nevypadali
jako bíglí výletnický klub. Prostě pouhá skupinka lidí bez psů na
procházce. Bylo nám jich líto, tak jsme se vcelku rychle vrátili. Jenom
Lysienek chtěl udělat paničkám a bráchovi radost
a tak pro ně objevil zahrádku s domečkem a usilovně je k sobě
volal. Archi byl nadšen, ale paničky rozhodly, že se bude pokračovat ve
výletě. Tak jsme šli vstříc dalšímu dobrodružství, které na sebe
nenechalo dlouho čekat – stopička. Někteří z nás, bohužel včetně
mě, byli odchyceni a tak se nemohli zúčastnit výpravy vedené Amy a
Lysienkem. Ti dva jsou
pašáci, ani ne za 10 minut byli zpátky. Lysienkovi šla panička
naproti, protože se chtěla trochu projít po lese, jinak by to samozřejmě
nebylo vůbec potřeba. A šli jsme dál. Protože bylo právě 12.00
povolil předseda návštěvu restauračního zařízení. Dvounožci si
spokojeně hodovali, ale pro nás čtyřnožce zde žádná velká zábava
nebyla. Ale nevadí. Hned po obědě jsme si to vynahradili. Tak třeba já
jsem si
našla výbornou rybí hlavu. Panička radost neměla, ale já ano. A o to přeci
jde. Snad všichni fleci mi voňavoučkou hlavu záviděli! Ale protože
jsem chtěla udělat paničce radost, tak jsem jim tu hlavu nakonec nechala.
A skotačilo se dál. Výborné bylo běhání s Mikýskem a Amy v oranici.
Amy se změnila z trikolórky na bikolórku, a to hnědo-černou. Také
totiž chtěla udělat radost své paničce. Já jsem se proměnila v trikolórku
a to plášťovou. Pláštík jsem ale měla na bříšku. Mikýsek si zase
pořídil krásné hnědé botičky s bambulkama. No prostě - paráda.
A protože cesta rychle ubíhala, záhy jsme dorazili k památníků
Slavníkovců. Všichni jsme se předvedli v nejlepším světle a
hlasitým štěkotem pozdravili. Pak následovalo společné foto a putování
pokračovalo. Šli jsme kolem krásného, vysokého rákosí, což byla opět
výzva pro Lysienka. Je prostě lovec a vlastně tohle byl tak trochu jeho výlet.
Záhy vyčmuchal bažanta a začala honička. A protože Lysienkovi
paničky jsou pro každou špatnost, šly lovit také. Po chvilce se
vynořila Lenka s Lysienem (už je to nebavilo), ale Ivana lovila stále.
Na přivolání Lenky ovšem zareagovala okamžitě a musím přiznat, že přivolání
jí jde fantasticky. Stačilo zavolat jen jednou a už byla zase s námi
ve smečce a šlo se dál.
Po chvilce nás ovšem páníci na pokyn předsedy zaparkovali a
vrhli se soutěžit. Soutěž byla opět super. Dvounožci skládali puzzle
se Snoopym na čas. Nejdříve si ovšem museli pro obálku se skládačkou
doběhnout do křoví. To asi aby věděli, jaké to máme my těžké, když
pořád běháme do nějakého roští. A skládání papírových puzzlíků
jim zpříjemňoval silný vítr. Tak
to bylo pro dvounožce zábavnější a my jsme jim fandili. Panička
se snažila a tak jsem dostala krásný diplom za první místo a výborné
pamlsky. Na druhém místě skončil Mikýsek a na třetím Amy. No prostě
naše partička “z oranice“ bodovala. A pak už se putovalo zpět. Šli
jsme kolem golfového hřiště a všichni hráči si nás a páníčky závistivě
prohlíželi. Je pochopitelné, že by byli chtěli jít s námi, ale
ty jejich vozejčky a tvrdé míčky se prostě na výlety nehodí. To je nám
jasné všem. A proto my máme batůžky plné dobrot a ne vaky na kolečkách
plné divně zahnutých kovových aportků. Tak si kamarádi také sbalte své
batůžky a pojeďte s námi na výlet! Těším se na vás! Haf,haf!
Bella 
|
