Beagle magazin
 
Vyčmuchané články
20.12.2009 Vánoční hvězda
  Přátelé, kamarádi.

Další rok máme za sebou a setkání bylo velmi příjemné. Taková banda flekáčů se snad ještě nesešla. Nemohu jinak, než pochválit úžasné cukroví, které jsme ochutnávali, chutné a stylové perníčky, které nám přichystala Cirinka, úžas si samozřejmě zaslouží krásné šály od Megginky, Badovi mnohokrát děkujeme za krásné hrnečky, které si již můžete objednávat v našem Štěk-shopu. A vůbec děkuji všem výletníkům, kteří s námi jezdí nejen na výlety, ale i na víkendové akce a tak podporují naší myšlenku sdružení.

Letošní rok byl obohacen o zimní víkendovku, kterou hodláme zopakovat a již nyní se na ní můžete hlásit. Plánujeme také letní víkendovku, která jako vždy bude začátkem léta v Chrudimi, podzimní víkendovku také nehodláme vynechat a doufáme, že Bizoní Dvůr nás opět uvítá a že pokoříme hrad Kašperk.

Jako malou novinku pro příští rok chystáme vyhlašovat nejen nej výletníka za uplynulá období, ale také nejšikovnějšího výletníka. Ten se bude muset předvést v nejposlušnějším světle. Malou podmínkou pro získání ceny je ukázat nejprve pěkné odložení, které bude nebytné ke společným fotkám bez páníků. Každý, kdo tento povel zvládne, neujde malé odměně.

Ale aby jsme pořád jen necvičili, jistě si také rádi zasoutěžíte na téma sežer co můžeš, sežer to rychle a podobně. Velmi uvítáme jakékoliv návrhy na výlety.

Hodně natlapkných kilometrů, vyčmuchaných stopiček a vždy plnou misku vám do roku 2010 přeje Terrinka se svojí smečkou.

Textík:  Terrinka
6.12.2009 S Mikulášem za Vendulkou
Nazdárek kamarádi! Tak po delším čase vyšel článek na mě a mé páníky,to jsem rád Když jsem se dozvěděl,že pojedeme na výlet měl jsem velikou radost a už jsem se těšil na psí kamarády. Takovou dobu jsem je neviděl!! A tak jsme v něděli ráno začali připravovat a balit věci,nedočkavě jsem přešlapoval u dveří,když v tom někdo zazvonil a tak jsem hned začal štěkat na poplach. Kdo by to mohl být? A páníček šel hned otevřít a ve dveřích byl brácha mladší paničky(Vašek). Divil jsem se co se děje,že by jsme nejeli za kamarády,když je tady?? Dyť s námi nikdy nejezdí,to je nějaký divný a od tý doby jsem byl celou dobu jako na trní,protože jsem pořádně nevěděl co se děje. Pokračovali jsme jako vždycky,nalodění do auta a vyrazili jsme,ale proč s námi je furt ten Vašek?? To je nějaký podezřelý.

Po cca. hodince a půl jsme dorazili na místo srazu a já už jsem pochopil,že vážně jedeme za kamarády a že mě nejedou prodat,jak to hodně často tvrdí tss. No tak honem pusťte mě ven ať se s nima můžu přivítat a tak jsem všechny pozdravil a dokonce jsem dostal i něco od Mikuláše,to jsem byl tak hodný?? Bohužel jsem nevěděl,že Mikuláš od Terrinky a Kettynky u nich nechal něco pro mě. To abych tomu našemu řek,že mám taky hodný kamarády v clubu,aby mi něco pro ně dal. A tak jsme vyrazili na cestu. Paničky se rozhodly mě pustit,když viděly že bych si mohl rozumět s novým kamarádem Montym,kterého jsem jěště neznal to byla honička panečku. A o chvilinku později dostala volnost i Oli,ale ta se rozhodla,že se půjde podívat za ovečkama,které byly poblíž. No já jsem si jich ani nevšimnul,hlavně že jsem měl Montyho! Naštěstí Olivie je poslušná holka a tak se vrátila ke svým páníčkům a my s Montym jsme mohli blbnout dál. Pokračovali jsme v cestě,která dle páníčku byla blátivá,ale nám to nevadilo ba naopak,byl to krásnej balzám na pacinky. A tak jsme šli cestou blátivou,štěrkovou i lesem a nakonec jsme dorazili k rozcestníku Kavecko,kde se říkali básničky. Na úvod nám řekla básničku Pavla pak pokračovala moje panička,která jí trošku pozapomněla,ale ke konci to vůbec nevadilo. Oli s Kettynkou nám řekla také moc hezkou básničku o stromečku,pak Terka od Meggi o beaglovi-čertíkovi a nakonec zplodila básničku i Miluška. Po cestě přispěla jěště vlastní úpravou andělské básničky malá Ninka. Po odrecitování všech básniček upravených i neupravených jsme pochodovali dál po zelené na žlutou. To už si mě radši páníci vzali k sobě,prý proto,že jsem nějak čuchal do lesa,při tom já bych se tam podíval jenom na chvilinku,jako každý bíglík ne?? 

Před koncem výletu se vyhlásily andělské básničky třetí místo získala Olinka s Kettynkou,druhé Terka s Meggi a já jsem získal první místo. Jěště jsem si opožděně vyzvedl diplom s medailí za nej. výletníka za červenec-září. No a pomalu se nám výlet už krátil ke konci. Po cestě jsme znova potkaly ovečky,tentokrát byly však otevřené a velmi blízko nám,ale pomocí Terrinky se nám je podařilo zahnat. Tak a dorazili jsme na parkoviště ke svým vozidlům a rozloučili jsme se. Tak příště na Hvězdě flekouni!! 

Textík:  Bad
21.11.2009 Vyhlídky
Vo štvrtok nám zavolala Terrinka, či by sme za ňu nevzali velenie sobotňajšieho výletu, ktorého sa nemohla zúčastniť. Tak sme to doma hneď nadhodili, dokonca aj Ninka prejavila záujem, ale podotkla, že naplánovaný výlet je na ňu pridlhý. Pozorne sme preštudovali mapu a rozhodli sa výlet trochu skrátiť. Všetko bolo vymyslené a pripravené, ale čo čert nechcel, Ninka ešte v ten večer dostala teploty a začala pokašliavať, pánici s ňou zašli v piatok k doktorke a diagnóza bola nekompromisná – zápal nosohltanu a jasné vyradenie paničiek z výletu. V sobotu ráno zbalil pánik batoh, poobliekal sa, pripol nás na vodítka a vyrazili sme. Po krátkom venčení sme naskákali do auta, vyrazili smer Radlík. Než sme urobili prvé kroky, museli sme všetkým vysvetliť, prečo s nami neprišla Ninka, tiež sa dohodnúť, že trasu upravíme podľa aktuálnej situácie a kondície a horsa na turistikovanie. Počasie nám prialo, slniečko svietilo a cesta najprv viedla cez Radlík, ale pomerne rýchlo sme sa dostali do lesa. Tam sa najprv nepozorovane oddelil Bad, pretože ho strašne lákala doháravajúca Meggi, ale veľmi rýchlo sa našiel nový nápadník a práve keď telefonoval Bad, že ho nemáme hľadať, tak sa Meggi rozhodla, že bude rozumnejšie, aby s nami neabsolvovala celý výlet a tak sme mohli Badovi hneď povedať, aby nás rýchlo dobehol. Po chvíli sme sa dostali k prvej vyhliadke, kde sme sa pri čakaní mohli kochať okolitou prírodou. Keď nás Bad dobehol, pokračovali sme k ďalšej vyhliadke, pri ktorej sme chvíľu urovnávali terén, kým sa na nás dostala rada. Výhľad však stál za to, vynadívali sme sa všetci do sýtosti a na koniec sa aj spoločne odfotili. Potom sme už pokračovali smerom na vrch Pepř, kde sa Rendy hneď rozbehla na rozhľadňu, aby mala najlepší výhľad. Okrem nej tam vyliezli už len odvážni dvojnohí pánici, dovideli sme až do Jílového a aj na ovečky. Cesta pokračovala na Boží skálu, odkiaľ sme zasa videli Jílové z inej strany. A odtiaľ už len z kopca dolu a boli sme v Jílovom, kde sme pred cukrárňou pristihli Archieho s Ivou, ako sa smutne pozerajú cez výklad na Jirku, ktorý si vnútri pochutnával na zákuskoch. Potom začala cesta zasa stúpať, už sme síce veľmi nevládali, ale podľa mapy to mal byť k autám už len kúsok, tak sme pozbierali posledné zvyšky síl a za chvíľu sme už boli pri nich, rozlúčili sme sa a poďho domov do pelíškov. 
Textík : Grétka
8.11.2009 Drakiáda
Nastal den na který jsem se těšila nejen já Meggi, ale i moje mladší panička. Byl to den výlety spojený s pouštěním draků. A jsem sedla do auta, ikdyž nemám moc ráda jízdu autem a těšila se na setkání s ostatníma bíglama o kterých mi vyprávěla moje panička. Konečně jsme tu ale kde je Předseda? Malou chvilku jsme čekali a už je tu. Z jejich auta vystoupila kromě Terrinky i Kettynka a Bella. Kterou jsem z výeltů neznala, ale za malou chvilku jsem se s ní seznámila. A už jdeme, počasí nám přeje, je krásná podzimní neděle. Jdeme lesem nahoru a dolů, pod nohama nám šustí listí které je krásně zbarvené. Mezi lesem jsou malé vyhlídky kterýma jsou vidět špičky hradu Helfenburg. A už se těším až ho uvidím na vlastní oči a ucítím čumáčkem. Konečně jsme tu, dorazili jsme na hrad Helfenburg kde už byla i smečka turistů a tak jsme shlédli hradby a obsadily druhé nádvoří, kde jsme kromě svačinek měli prostor k tomu aby jsme se vyřádili. A že nám to šlo, viď Bello? Kettynka  ukázala s Terrinkou, že je poslušná, ale ani já jsem nezůstala pozadu a ukázala jsem co už umím. Po malém odpočinku jdeme zase nahoru a dolů, míjíme studánku, malé osvěžení neuškodilo. Přicházíme k silnici která vede do vesničky Ostré a pomalu se přibližujeme k našim autům, které nám hlídá prý strýček Skrblík. Narazili jsme na problém se kterým jsme na celém výletě neměli starosti. Já i Terrinka háráme a v malém okamžiku nás obklopila skupinka místních ,,obšoustníků" ale naši páníčkové jim nedali šanci. Teď přišla ta chvíle Drakiáda. Z kufru aut jsme vyndali různé modely draků a vydali jsme se na přilehlou louku kde měli draci prostor se předvést. Po krátké přehlídce proběhli letové zkoušky a oboje se nám povedlo na jedničku. A tak mám nad svým pelíškem už 4. nádherný diplom od Vendulky. Moc se těším až se s Vednulkou poznám, těším se i na další výlet, který má být o moc delší než teď ale hlavně se těším že se konečně počkám se svým miláčkem Badem. Spokojená jsem ulehla do auta a bylo mi jedno, že ho nesnáším. Spala jsem spokojeně až domu. 

Dodatek - náš drak stál za to, nebylo jednoduché ho udělat a já jsem jen přihlížela jak páníčkové pořád něco vymýšlí. Jak hledali na netu nejprve rozměry které by tomu vyhovovali, pak i papír musel být pevný aby se v ploše neprotrhl ale hlavně oranžový v barvách klubu. Když byla vyrobena základní konstrukce a polepená tímto papírem začali jsme řešit potisk. Jasný prý bylo,že tam musím být já, Meggi! Teda bígl s batůžkem na zádech. No a pak jsme tam přidali pár písmenek udělali dračí - psí ocas a bylo hotovo. Myslím,že se nám povedl, to ať posoudí ostatní. Děkuji za krásný výlet, pac a pusu Vaše Meggí.

   
Textík : Meggi
24.10.2009 Loučeň

Ahojte kamaráti,
po dlhšom čase sme zasa boli na výlete, hneď sme aj vyhrali súťaž a ako „odmenu“ sme dostali za úlohu napísať článok. No je toto spravodlivé? Najprv sa nám to moc nepozdávalo, ale povedali sme si, že keď už chodí v telke tá česko-slovenská superstar, nebude od veci, aby ste si aj Vy trochu potrénovali slovenčinu.
Na výlete sme neboli už poriadne dlho, to ale neznamená, že nie sme v kondícii. Naše najmladšie šteňa nás totižto pekne „trénuje“. A nielen nás, ale aj pánikov. Chcete dôkazy? Tu sú: 1. prišli sme na zraz včas, 2. v súťaži sme boli spolu s pánikom najrýchlejšie, 3. v lese sme sa ešte zvládli prebehnúť po stopičke.
Ale poďme teda pekne po poriadku. V sobotu ráno najprv nič nenasvedčovalo tomu, že by sme mali ísť na výlet. Keď sa pánici po raňajkách išli obliekať a chystať veci, začali sme premýšľať, či konečne vylezieme z mäkučkých a teplých periniek, ktoré takto ráno mávame iba pre seba a nemusíme sa v nich konečne s nikým tlačiťdíky Nina. Situácia sa vyvíjala naozaj zaujímavo a rýchlo, takže sme sa postavili ku dverám do pozoru a počkali si na hromadný odchod. Urobili sme dobre, po krátkom venčení sme už nastupovali do auta a po primerane dlhom presune sme vystupovali v Loučni na parkovisku pred zámkom, kde nás vítali beaglí kamaráti. Keď sme už boli všetci, predseda zavelil a vybrali sme sa do zámockého parku plného zaujímavých labyrintov a bludísk. Pri jednom z nich predseda vytiahol stopky a rozhodol sa otestovať schopnosť orientácie a rýchlosť všetkých výletníkov. Štartovali sme hneď ako prvé, mysleli sme, že budeme iba také predskokanky a nakoniec sa ukázalo, že máme doma s Ninkou dobrý tréning a pánik vôbec nezaostáva. Na druhom mieste prebehol bludisko Mikýsek a tretí bol Endy. Potom sme pokračovali v prechádzke parkom, pri poslednom labyrinte predseda najprv vyhlásil najväčšieho výletník za tretí štvrťrok, ktorým sa stala Meggi spolu s Badom a následne aj výsledky bludiskovej súťaže. Zo zámockej záhrady sme sa presunuli do blízkeho lesíka, aby sme po tom prechádzaní absolvovali ešte aspoň krátky výlet. K veľkému protestu paničky sme dostali dôveru a boli sme pustené z vodítok, čo sme náležite využili a asi po 5 minútach v lese sme našli stopičku a vrhli sa bezhlavo po nej. Menšia a duchaprítomnejšia z nás (Oli) prvá spozorovala, že výletníci sa začínajú vzďaľovať a rýchlo sa vrátila, zato staršej a papierovo múdrejšej (Grétke) to bolo úplne jedno a nechala pánika samého čakajúc v lesíku asi 20 minút. Keď sme konečne dobehli ostatných, pozreli sme si v rýchlosti horáreň, kone, pomník a studničku, až sme sa dostali späť na parkovisko. Tam sme si všetci zamávali, rozlúčili sa, naskákali do áut a ... nič. Naši pánici nenaložili kočík, nenastúpili a nechali nás hodinku v kľude oddychovať. Keď konečne nastúpili do auta, fučali a ochkali nad dobrým obedom, a že je škoda, že s nimi nikto nešiel do hospody, lebo tam bolo super. Nám to bolo v celku jedno, tešili sme sa domov na granulky a teplý pelech, ktorých sme sa aj dočkali a spokojne zaspali.

   
Textík: Grétka a Oli
11.10.2009 100 krát Pravda

Byla neděle ráno a venku bylo psí počasí. Vyspávala jsem sobotní honění koček a oni mě rušili. Slyšela jsem i z pod peřiny, že venku prší a tak jsem nechápala, že páníkům zazvonil budík a někam se balili. Čaj, housky s paštikou, nějaké cinkací věci a psí dobrůtky. Jede se na výlet? No to je hrůza, už jich bylo tolik, že mi to přišlo jako posté. Znechuceně jsem se nechala vyklepat z peřin a šla ven. Dalším šokem bylo, že jsme nešli na mé oblíbené místečko, ale rovnou na parkoviště, kam za chvíli přijela teta Péťa s bráchou Mikýskem. A měla s sebou hodně psích dobrot!!!To je PRAVDA..
Na místo srazu jsme dorazili včas a za hlasitého kňourání a těšení. Aby taky ne, už tam na nás čekali výletníci, včetně Fidouška. Počkali jsme na Pavči smečku, která se nám tentokrát trošku rozšířila a přesunuli se na nádraží. Tam proběhlo týrání zvířat, protože nám rvali na obličejíčky takové ty pitomé plechové věci, kterým se říká nápusinek. Cesta vlakem proběhla v klidu, jen by měli dávat okýnka níž, aby jsme viděli ven, no nemám PRAVDU?
Fotka před nádražím a šlo se - z kopce do kopce, z kaluže do blátíčka, z lesíku na pole.. Jestli tam někdy půjdete, bacha na žlutou v lese, je "lehce" zavádějící. Fakt mám PRAVDU.
Konečně jsme došli k cíli dne, zřícenině hradu Pravda. Vzhledem k tomu, že tam chvíli před námi někdo rozdělal ohníček a poobědval, zůstalo tam plno lákavých vůní a někteří si našli i pár zbytečků. Vytáhla se sváča, páníci byli lakomí jako vždycky a tak jsem dostala té housky jen kousíček. Pak ale páník začal vytahovat z batůžku ty cinkací věci a hlavně psí dobtůtky. Bublinky se nalili do kelímků, psí tyčinky se daly do psích bříšek a oPRAVDU se oslavila stá psí akce. Pak ještě rychlosoutěž o poslední bublinky, měli vyrobit vlajku (teda původně páník říkal vlajku, pak chtěl prapor) a vyhrála to Pája, takže to zůstalo doma :-)
Už jsme se jen skutáleli z kopečka, přebrodili pole a došli k autíčkům. Cestu domů už jsme moc nevnímali, hezky se nám tam spinkalo. Doma mě vykoupali a zachumlala jsem se do peřin. Pája mě ještě přikryla dečkou a pak mě vzbudila na baštu.
Na závěr bych ještě chtěla škrábnout, že děkuji našim výletníkům, bez nichž by nebylo výlety pro koho vymýšlet, páníkovi, který se stará o celý club, Páje, že dělá svačiny a kolínskému zverimexu U Bohouše, který nám po Pétě poslal dobrůtky, aby se nám hezky slavilo.
Vaše úžasná, skvělá, krásná a jedinečná předsedkyně Terrinka :-)

   
Textík: Terrinka
25.-28.9.2009 Šumavské putování

Že by další úkol od předsedy? No těch není nikdy dost. Máme sepsat své zážitky ze Šumavy, ale jak když každý má jiné??
Bessy: Můj největší zážitek je, že mám konečně svůj vlastní pohár a diplom za 1. místo. Vyhráli jsme s paničkou celovíkendovou hru Čmuchač pokladů, která byla plná rébusů a šifer a my jsme luštili a chodili a modelovali a plnili úkoly a nakonec jsme našli i poklad!!
Pavlína: O můj největší zážitek se postaral předseda s Pavlínou, kteří mi připravili originální dortík k narozeninám. A za účasti ostatních Výletníků jsem dostala opravdového a nefalšovaného hobla….
Rasty: Co by pro mě asi mohl být největší zážitek? No přece, že se mi podařilo přelstít páníka, který mě s důvěrou pustil z vodítka a já jsem si mohl v lese prohnat zajíčka… Ale moc jsem ho s paničkou netrápil a za chvilku jsem byl zpátky…
Pavel: A já jsem ne/měl největší radost ze setkání se včelou, která mne v sobotu bodla do kotníku. Nedělní výlet jsem ještě hrdě odchodil, ale pěkně jsem za to zaplatil oteklou nohou plnou puchýřů.
Ale všichni se shodneme na tom, že víkendovka dopadla na jedničku. Předsedovi, jeho drahé polovičce a Terrince děkujeme za výbornou organizaci, skvělé šifry, výlety, úkoly a dobré buřtíky…


Ahojky kamarádi!

Nejprve se musím omluvit Endymu. Hned jak jsme přijeli domů z té nádherné víkendovky musela jsem ti jít všechno vypovědět. Ale u vás na zahrádce mě přepadla únava, nic nepomohlo tvoje povzbuzování, ať vyprávím, usnula jsem a zdál se mi krásný sen jak ještě běhám s ostatními flekáči kolem Bizoního dvora po nádherné zeleňoučké travičce, plavu si v jezírku po výletě. Zdálo se mi o těch buřtících, co jsem v nestřeženém okamžiku snědla páníčkům Meggi, já vím, že se to nemá, ale oni tak nádherně voněly, když je opékali u ohýnku. Určitě ti musím povědět, jak jsme si připadali jako opravdoví strážci hranic, když jsme na naučné stezce Strážců hranice bránili páníky před stádem strakatých, rohatých obrů, nebo jak jsme při hledání pokladu Cestou zlatokopů kolem Zlatého potoka došli do Kašperských Hor a pak tou nejstrmější cestou dobili hrad Kašperk. To bys nevěřil, co jsme všichni v sobě ještě nasbírali sil k běhu, když předseda vyhlásil, že kdo ho zdolá první, dostane nápovědu k vyluštění šifry pro hledání pokladu. Je mi moc líto, že ses nemohl s námi proběhnout po všech těch krásných stezkách, stopičkách a vyčmuchat poklad, který nakonec našla první Bessy, moc jí to přeji, byla opravdu dobrá. Protože jsme se všichni snažili a byli hodní, dostali jsme malou odměnu i krásný diplom. A pak jsme se museli rozloučit s hodnou paní domácí, neboj, chválila nás, tak jsme ji poprosili, zda bychom nemohli ještě někdy přijet a ukázat všechno vám ostatním, co jste to neviděli. Ještě si chvilku musím zdřímnout, aby se mi zdálo, jak se proháníme na krásných loukách na Javorníku a pak ti to přijdu všechno povědět a budeme se spolu těšit, až ti to budu všechno ukazovat. Pac a pusu Ketty 


No víkendovka...tušil jsem už ve čtvrtek večer, když se u nás kupily tašky a taky batůžek, kterej se nosí jen na výlety, že se něco děje. Pořád jsem u těch tašek ležel a hlídal, aby neodešly beze mě, ani spát jsem nechtěl jít. V pátek, když jsme už seděli v autě s Terrinkou, bylo jasný, že se jede do akce a to jsme cestou ještě naložili Kettynku. Cestou jsme se pořád vrtěli a byli nedočkaví, ostatně jako vždy.A pak jsme to viděli.. přijeli jsme do ráje, krásná chaloupka s potůčkem, který hlídal zelený mužíček. Všechno bylo super,výlety, soutěže, blbnutí a všichni kamarádi..zkrátka celá naše smečka. A kdo s námi nebyl, může jen tiše závidět podle fotek, jak jsme se měli krásně... Posílám pac a pusu všem, váš Mikýsek


Zdravím všechny kamarády bígly a jejich páníky. Taky napíšu pár řádek o víkendovce. Byla to prostě paráááda. Krásný, dlouhý procházky. Paničky mě pouštěli navolno! Ani nemuseli mít strach, že uteču, protože já jsem tam měl milovanou Meggi. Paničky sice něco říkali o soutěži a o pokladu, ale já jsem tam měl milovanou Meggi. Po vyčerpávajícím výkonu jsem v soutěži o čmuchálka pokladu obsadil 3.místo a mám svoji první medaili, ale hlavně jsem tam měl milovanou Meggi. Prostě Meggi a ranní hrátky bez ostatních kamarádů, celodenní laškování, okusování si oušek a sladkých něžností šeptaných do ouška byl můj největší zážitek (předsedo promiň) z víkendovky. Já Bad a moji páníci se těšíme na další setkání s výletníky (hlavně s mojí milovanou Meggi).


Moje první víkendovka 
Předseda řekl, že máme napsat náš největší zážitek z víkendovky: 
Můj největší zážitek je - víkendovka. Skvělá parta, skvěl atmosféra, ubytování a počasí. Parta která nekouká na věk, ve všem vidí psinu. Ale hezky všechno od začátku. Už na předposledním výletě mě moje kamarádky Bessy a Terrinka přemlouvali ať na víkendovku jedu. Bála jsem se, že jsem ještě malinká, ale když Rasty řekl pojeď už nejsi prcek, tak jsem se rozhodla. Jaké bylo překvapení když jsme sedli ke compu abychom se přihlásili a těsně předemnou se přihlásila moje první láska - Badíček. Potom nastala doba čekání. Snažila jsem se nedělat zbytečné problémy, žádné loužičky, kousání, trhání, škubání, ničení domácnosti pouze na zahradě jsem neudržela své pudy, ikdyž paníček přišel na to že anglický trávníček mít nebude a kromě Badíka miluji ještě větvičky, takže jsem orvala další keř. Je skvělé, že tohle páníčkové berou s humorem. A čas ubýhá. A najednou je pátek. Paníček odchází do firmy, jako vždycky, moje malá panička odchází do školy ale starší je doma a něco se děje. Najednou se objevují v pokoji tašky a začíná se nesmyslně balit. Na to nečekaně příjde ze školy mladší pánička i páníček příjde brzo a všechno se nahází do auta a odjíždíme pro mě neznámo kam. Po pár minutách v autě vypukne hádka co vše nemáme. Nemáme foťák, zubní kartáčky ale hlavně misku na baštu a tak ještě v Praze nakupujeme nejnutnější potřeby a vyrážíme dál. Další zastávky je daleko za Plzní, kde páníček tankuje, já obíhám čerpací stanici a všichni baští pamlsky. Po chvilce odpočinku vyrážíme směr Šuma
va. Teď už jedem lesma, polma míjíme prý hrad Rábí a unaveni přijíždíme do vesničky Řetenice a když se v autě ozve: přejeli jsme to. Sotva jsme se otočili a zaparkovali jsme u penzionu Bizoní dvůr, páníček otevřel dveře a k mému překvapení do auta skočila Terrinka. Potom bylo sladké vítání s Mikýskem a Kettynkou, to nebylo všechno, za chvilku přijela moje láska, Badíček. 14 dní jsme se neviděli, takže první pusinky byly slaďonké. Ještě ten večer přijeli Bessy a Rasty, mí spolubydlící. Večer jsme pekli buřtíky a já byla mezi Bíglíky ve svém živlu. Poprvé jsem spala s bíglí smečkou na pokoji, kde jsem se měla co učit, například večeře, Bessy a Rasty to zbaštili za 15 vteřin a já jsem se s tím loudala 15 minut. Co mě překvapilo všichni bíglové v noci chrápou v peřinách a asi já jediná spím v pelíšku. Rychle se učím, už druhou noc jsem to zvládla taky. Dál jsem se naučila noční hlídání, to mi Rasty vysvětlil jak na to. Jsem malá a tak se učím. Celodenní akce které předseda vymyslel měli perfektní atmosféru. Cesty byly nahoru a dolu, viděli jsme krásná panoramata a prošli jsme
spousty soutěží. Viděli jsme hrad, myslím, jmenoval se Kašperk, rozhlednu Javorník a spousty dalších překvapení v lese. Potkali jsme koně, krávy, býky, ovce a lesní zvěř která zaujala především Rastyho. Krásné tři dny v lesích a loukách ukončila soutěž kde jsem s velkým překvapením porazila spoustu mazáků a skončila jsem na druhém místě, tím jsem získala svojí první medaily. Asi nikdy nezapomenu na ranní rozvičky s Badem v ranní rose. Krásné toulání s bíglý smečkou po Šumavě a večerní sezení u táboráků. Ještě jednou chci poděkovat všem zůčastněným za skvělou atmosféru, náladu i srandu, jsme fajn smečka a těším se na další společné zážitky. Cesta domů z Šumavy byla smutná, nicméně páníčci mi ukázali Troškovy Hoštice a zbytek cesty jsem už jen prospala. Probudili mě až páníčkové v garáži. Tak už vím co obnáší víkendovka a na příští už nebudu vyplašenka ale mazák. S poděkováním předsedovy který z každé zkratky udělá dlouhou procházku což se mi líbí. Umí udělat psinu a za to mu posílám pac a bíglí pusu. Vaše Meggi s páníčkama.


   
Textík: Každý kousek
12.9.2009 Pišťák

Ahoj kamarádi bíglíci a páníčkové, tak jsem dopadla jako vždycky, Offi s paničkou vyhrály a příspěvek píšu já Roxxy. Na výlet jsme se moc těšily, ale do poslední chvíle jsme nevěřily, že se ho zúčastníme. Moc jsme vás kamarády chtěly zase jednou vidět. No a nakonec se to splnilo. Na start jsme dojely včas a přivítaly se se známými i dosud neznámými kamarády, zvláště jsme se těšily na Meggi, protože je taky ještě malá a dá se s ní pořádně blbnout. Moc se nám líbil i Badík, nejdřív nás polekala jeho výška, ale pak jsme zjistily, že i on je moc príma bíglík. Všichni jsme se očuchali a pak už hurá do kopce. Naši páníčkové šli podle značek, ale tak hluboko my, bíglíci, přece neklesneme. My jsme pobíhali tak daleko, jak nám to jen vodítka dovolila, no a ti šťastnější, co vodítka neměli, ti ještě dál, ba dokonce až velmi daleko. Tak to bohužel trochu „přepískla“ Bessy, její páníček a později i panička ji nejdříve volali, pak se za ní i vydali, asi jí záviděli zajíčka či jiné zvířátko, které se dá v lese chytit. 
My ostatní jsme ale pokračovali. Na pěkném rozcestí jsme si udělali větší přestávku, kterou si krátili páníčkové opékáním nádherně vonících buřtíků. My jsme je nedostali, ale místo toho jsme si zahráli na trakaře. To vám byla legrace. Badovi nestačilo jen tak běžet, ten dokonce i válel sudy, no prostě šikula, ale snažili se i všichni ostatní. Po soutěži se šlo zase dál, chvílemi lesem, chvílemi do kopce, pak zase z kopce. Na Skalce nad Mníškem jsme dokonce viděli svatbu, ale hostinu tam pro nás neměli. Napadlo nás udělat nevěstě radost a skočit jí do náruče, ale to už nás páníci rovnali do chumlu, aby jsme si udělali společnou fotečku. 
Vyšli jsme do kopce nad Skalkou a najednou se před námi objevil Rasty a Bessy, to byla radost je zase shledat. Jen jsme si stihli povědět, co na výletě viděli a cítili, vykročili jsme k jistě se blížícímu cíli. Další přestávka byla u vyhlídky Babka. Kamarádi se vydaly Babku pokořit, naše unavené paničky si to nechaly ujít (my bohužel s nimi), musí víc trénovat, aby jsme příště nebyly pro ostudu. U malé přehrady, kterou jsme objevili po cestě, jsme si pořádně smočili kožíšky. 
Pak nastal nádherný okamžik – předávání cen. Medaili za nejlepšího výletníka dostal Tergy a za trakař jsme se o vítězství podělily já Roxxy, Meggi a Offi. 
Pro velkou spokojenost nás všech, bíglíků, zvolil předseda cestu stylem „půjdeme zkratkou“. Zapomněl dodat, že je to zkratka delší a horší, ale to nás nerozházelo a radostně jsme táhly paničky tu do kopce, kopečku i do pořádně šikmé louky. Panička – řidička sice trochu protestovala, ale slíbila, že se s námi příště zase zúčastní!

   
Textík: Roxxy a Offi
29.8.2009 Údolím Kocáby

Ahoj lidičkové,
maminka říkala, že Vám mám písnout, jak se mi líbil výlet Údolím Kocáby.
Nebylo to špatné. Před výletem jsem se pěkně najedla, mamina mě dala do klokanky a šli jsme. Teda Vy jste šli (až na malou Ninu, ta se vezla), já se nesla. Aby mi ten výlet lépe utíkal, hezky jsem cestou spala. Chvíli jsem sice sledovala, co se děje kolem, ale většinu času jsem nebyla vzhůru (samozřejmě až na dvě zastávky na jídlo). Docela se mi to líbilo. Snad mě máma s tátou vezmou brzo zase na nějaký výlet.
Čau pesani a člověci,
ta má malá panička ještě neumí takový bezva výlet ocenit. To pro mě to byl po dlouhé době super zážitek. Hned po příjezdu na místo jsem se seznámila s malou Meggi. Sice se ze začátku trošku bála, ale dost rychle se otrkala a řádila s náma. Škoda jen, že musela celý výlet být na vodítku. Její páníčkové se asi báli, že by utekla. Jako by to někdo z nás někdy udělal. Lysien s Archiem se sice na chvíli vydali prozkoumat terén mimo naplánovanou trasu, ale zase se vrátili – dokonce z toho lesa přivedli i jednu svoji paničku. A abychom ukázali, jak jsme šikovní, vydal se později do lesa i Baldy (on to zkoušel už s Archiem a Lysienem, ale to byl pryč jen chvilku, takže se to nepočítá). Jeho parťák Eddie si ani jednoho jeho zmizení vůbec nevšiml, byl totiž zaměstnán očicháváním Oli. Grétku Baldyho prozkoumávání okolí taky moc nezajímalo, protože měla zrovna bolavou tlapku. Naštěstí to nebylo nic vážného , její páníček jí z ní vyndal nějaký trn a mohla v cestě pokračovat po všech čtyřech. Baldy se po chvíli ze svého očuchávání okolí vrátit a dokázal, že vodítko je prostě zbytečná věc. Důkazem je to, že kdybych šla na vodítku, nedokázala bych zhltnout ten koňský bobek, co ležel na cestě. Páníček sice povídal cosi o praseti, ale já žádné neviděla. A s vodítkem bych si rozhodně nemohla užít tu velkou louži s tím nádherným bahýnkem. Panička si naivně myslela, že se cestou neumažu, ale to prostě nejde, když je kolem tolik bezva vůní a míst k čuchání. Domů jsem nakonec jela skoro čistá, protože cestou bylo i několik koupání v potoce. Samozřejmě, že nejvíc si vody užíval Archie. Endy mu ale hrdinně konkuroval, obzvlášť, když si místo plavání do potoka lehl a nechal si téct vodičku přímo do tlamy. To mě do tlamičky radši padaly kousky buřtíků, co mi páníčkové vzali s sebou jako sváču. Prostě bezva výlet se vším, co má správný výlet mít.

   
Textík: Ciri
15.8.2009 Prolezovačky

Bessy: Panička nám už od pátku slibovala, že pojedeme na výlet s kamarády. Byla jsem zvědavá jestli to dodrží. Když jsme v sobotu ráno vstávali brzy, bylo jasný, že se opravdu někam pojede. Autem jsme docestovali až do Mšena. Ale protože páníci neumí koukat do mapy a spoléhají na svou paměť, tak na nás už nikdo nečekal. Naštěstí jsme nebyli sami a tak jsme za doprovodu Barči a Korálky naši bandu Výletníků brzy dohnali. Nastala velká vítačka a vydali jsme se po žluté naučné. Šlo se pěkně lesem, nahoru a dolu, kolem skal a skalami. Cestou jsme minuli Faraona a taky Obří hlavu a Žábu. Občas jsme museli překonávat velké výškové rozdíly, dokonce nám museli páníci pomáhat, protože jsme měli strach. Prošli jsme skalní Bludiště a pomocí řetězů a žebříků došli až k Prolezovačkám. A protože jsem dneska byla extra hodná, tak jsem mohla běhat i na volno. To byla sranda se naparovat před kamarádama, kteří byli na vodítkách…

Rasty: Cestu jsem si pěkně užíval, bylo nám horko, ale s vodou v batůžkách to šlo. Když se Beska nekoukala, tak jsem omrkával i jiné holky a zjistil jsem, že Olí strašně moc hezky voní. Jenomže jsem nebyl sám, Bad a Fido si toho také všimli. V jednu chvíli Bad Olí prozkoumával až moc, tak jsem mu to chtěl pěkně vysvětlit. Jenomže Bad byl rychlejší a ukousnul mi pacičku!!! Teda nejdřív jsem si to myslel a řval jsem na celé kolo, aby to všichni věděli. Když mě páníci ujistili, že mám pacičku celou a není ani zlomená a ani ta krev není moje, tak jsem se uklidnil a začal jim věřit, že je všechno v pořádku. A mohlo se pokračovat dál. Asi za polovinou cesty se k nám přidala Hanka s Bellou a Kačkou, která měla úplně největší zpoždění a tak nám šla raději naproti z druhé strany naší cesty. Po návratu do Mšena jsme se ještě zchladili v rybníčku a páníci zasněně koukali na nádherné koupaliště, které bylo hned vedle. Naskákali jsme do aut, pozdravili kamarády a už jsme uháněli zpátky do Prahy.

Páníci: Jo jo, výlet byl suprovej. Po návratu domů, jsme všichni odpočívali… Tak Ahoj příště…

   
Textík: Rasty a Bessy
2.8.2009 Párečky u kačenky

Sraz dnešního výletu byl v obci Ohrobec u cukrárny Beruška,kde jsme se postupně sjeli z blízkého i širšího okolí. Někteří neodolali a posilnili se na výlet. Krátce před 10:00 si pro nás přijela Hanka, Bella, Kačenka a Honey.
Když jsme si udělali prezenčku a shledali jsme, že jsme kompletní, nasedli jsme do svých bígl vozů a profrčeli jsme Ohrobec v koloně za holkama k domečku dnešních hostitelů. Tady jsme vyložili proviant a po krátkém rozkoukání jsme
se vydali zadní brankou zahrady směrem Bellynim a Honeym revírem, dubovým hájem k vyhlídce na Zbraslav.
Zde došlo k tradičnímu focení účastníků.
Z vyhlídky se scházelo strmou stezkou plnou kamení, kde i horský kamzík by měl problémy, kdyby zvolil nevhodnou obuv jako část výletníků. Naštěstí se nikomu nic nestalo a tudíž nebránilo nic k ochlazení v tůňce a posléze ve Vltavě, kdo chtěl udělal si pár temp anebo si zchladil hlavu.
Od Vltavy skrz Břežanské, mezi chataři vyhlášené údolí se pelášilo pěkně k Ohrobci, podél malebných chatek a lávek. Zde nám Hanka (Endy) stopla Family Frosta a pohostila nás tvarohovým nanukem, který musel každému přijít vhod. Jak jsme si to štrádovali cestičkami v jeden moment vyrazila Kettynka na dvě nic netušící německé turistky s jejich pesanama.“Shaumal alles Beagles,wie shon“ doslovný citát jedné z nich. Zde promiňte mou němčinu.
Přes kopečky, zkratky, lesík, podél zahrad se doputovalo do vesnice, kde nás z dály udeřila do čumáčků vůně ohýnku, který tu pro nás rozdělali Vlčkovi s hudebním doprovodem Jirky za australské fujary.
Celý vyhladovělí jsme vběhli do zahrady, páníčkové vyndali zásoby a začalo se opékat. Buřty, špekáčky, pečivo, pivko, domácí koláč, bio okurky všeho velká hojnost.
Krásně zasycení v letním chládku, nás z letargie probrala předsedova soutěž z názvem Lapač Piškotů.Ta spočívala v lapnutí piškotu flekáčem na nejdelší vzdálenost, který mu házel páníček. Při upadnutí piškotu byla diskfalikace. Po dramatickém rozhazování,vyhrál luxovač Fido (tedy já) následován nejčastější výletnicí za poslední kvartál Kettynkou a Archiem.
Pak se již jen klábosilo a švitořilo, flekáči si užívali pěkného  prostředí a nebýt páníčků, klidně by zůstali déle, ale nadešla druhá hodina a první účastníci se pomalu začali vydávat směrem ke svým pelíškům. Já odjížděl krátce před třetí hodinou za svou smečkou nechávaje torzo výletníku v jejich vstřebávání dnešních zážitků v chládku a pohodě.

   
Textík: Fido
18.7.2009 Svatojánské proudy

Nazdárek flekouni!!!
Jmenuji se Bad a jsem tu zatím nový,takže se jěště trochu rozhlížím,ale už teď se těším na další výlet,protože ten první byl žůžo!!!:D
Je sobotní ráno jako každé jiné,moje starší panička se vzbudí a jde se mnou na procházku,ale neobvykle kratší než normálně(to je divný). A už od včerejška mi moji páníci pořád říkali:,,Zítra jedeme na výlet s ostatníma flekáčema,to si užiješ legrace!”. Říkal jsem si co zase blbnou a moc jsem jim nevěřil,ale pomalu to začínalo vypadat,jakoby říkali pravdu. Přišli jsme s procházky a moje mladší panička už byla taky vzhůru(podivil jsem se,protože teď dlouhou dobu vyspává:D) Všichni se připravovali,balili věci a já jenom smutně přihlížel,myslel jsem si totiž,že mi to s tim výletem říkali jen tak a že mě jedou prodat (pořád mi tím totiž hrozí) Nakonec jsme byli všichni připravení a mohli jsme vyrazit na cestu. Jeli jsme asi tak hodinku,ale jinudy než měla panička vyznačeno. Tak se potom na pána zlobila, když se jí ptal kudy má jet,řekla mu nevím, dyť jedeš jinudy, než to mám já tady.Pomalu se začala panička trochu i rozčilovat, že přijedeme pozdě, ale nakonec jsme dojeli do potřebné vesnice Štěchovice a na smluvené místo srazu. Už z dálky jsme viděly jednoho flekáče a později jsme zjistili,že to je Fido a pak panička povídá jee to je školník:D(moje budoucí láska na první pohled) Málem jsem zmrzačil mladší paničku jak jsem se chtěl dostat z auta za novými kamarády. Začali jsme spolu dovádět a později přijížděli i ostatní bíglíci. Terinka s předsedou samozřejmě přijeli jako poslední(jak se říká to nejlepší nakonec) Tak jsme byli v plném počtu a mohli jsme se vydat na cestu. Šli jsme po modré,převážně do kopce ale i z kopce,po cestě lesní,kamenné a občas i nestabilní. Něktěří flekáči dokonce dostali volno,dokonce i já do doby než mě mí páníci dali na vodítko(prý jsem už Mikýska otravoval)Páníci jsi prohlíželi panoramata. Místami pršelo a pak zase přestalo,takže páníci neustále vyndavali pláštěnky a zase je schovávali. Nám to bylo jedno,protože jsme i přes počasí mohli blbnout. Po čase jsme si udělali přestávku na svačinu. To byla příležitost k tomu,aby jsme mohli zjistit co mají všichni páníčci k jídlu bohužel nám skoro nic nedali. Jediná Terinka si povedným kouskem vysloužila kousek šunky, Fido dostal své oblíbené piškůtky,Bessy s Rastym a já jsme někdy lítali,takže už si ani nepamatuju kdo co dostal dál. Nasvačili jsme se a mohli jsme pokračovat v cestě k Slapské přehradě. Bohužel nám začalo pršet,čím dál tím víc a už nepřestalo,takže jsme pláštěnky už nesundali. Cestou jsme stihli udělat jěště pár společných fotek. Já jsem měl ke všemu také svůj názor, takže jsem ho nahlas pořádně řekl,ale mí páníci se na mě zlobili(prý že štěkám moc nahlas a mám přestat…tss tak jsem začal štěkat jěště víc:D) Tak to semnou potom vzdali a mě to už taky po čase přestalo bavit. Konec cesty se stával čím dál tím víc mokřejší a blátivější,ale mě a ostatním kámošům to bylo šumák,protože nám skoro bláto vyhovuje Nakonec jsme se dostali zpátky do Štechovic rozloučili jsme se a odjeli celí promáčení a unavení domů.
Už se těším na další výlet s kamarády!! Bohužel na Kačenky a párečky nedorazím,protože budu zdolávat túry v Harrachově,no jsem na to zvědavý doufám,že nám i vám se počasí vydaří. 
Pac a štěk Bad :-)

   
Textík: Bad
3.-5..7.2009 4. letní víkendovka

Zážitky Terrinky:

Pokud vám páník řekne "Beru si dovolenou", je to v pytli. Jednak vás budou tahat po všech čertech a jednak se absolutně nevyspíte. Po týdnu takovéhle dovolené, unavená jako pes jsme přijeli do Chrudimi k paní Dagmar a spol a to jsem již věděla, že tři dny budou náročné. V jednu chvíli začalo pršet, tak jsem si říkala, třeba budeme celý víkend spinkat, no ale prd. Vyjasnilo se, začali najíždět výletníci a spánek byl jen sen. Je pravda že jsem měla ohromnou radost, protože každý, kdo přijel, mne podrbal a to já tuze ráda. Před šestou večer přijeli i poslední výletníci. Začali se všichni převlékat do masek. Tuhle polda, jinde námořníci, tamhle divoženka...no nádhera. To jsem ještě mela sílu. V sobotu ráno to vypadalo na pěknej nečas, mlha, kam se pes podíval. Ta však po snídani hned padla a začal hic. Nebylo se kam schovat, tuhle se soutěžilo tady v rohu, pak zase v támhletom. Já jsem samozřejmě neotálela, vytáhla jsem Vítka ze spacáku a šla jsem taky závodit. No prča to bylá nádherná. Nejdřív běh, pak bludiště....no paráda. V poledne jsem si dala malinkatýho šlofíčka, abych nabrala sílu na odpoledne. Někteří mají takový elán, že ještě běhali a hráli si, no ale copak je to rozumný? Ještě než skončil desetiboj, padali samozřejmě všichni na čumáky. Na vyhlášení výsledků samozřejmě všichni vstali. Letos by si všichni zasloužili pohárek a první místa, bylo to vždy o psí chlup. Večer s tombolou jsem celej prospala, ale páník říkal, že trval dost dlouho, ale že snad všichni měli radost z bohaté tomboly. No a Neděle. Tak ta byla zase běhavá. 6 parkurů na hopsání. Já s Lysienem a Rendy jako předskokani. Mne jednou páník nechal spinkat, takže běhů jsem měla jenom pět. Nicméně všichni byli zase tuze šikovní. Všichni dostali dárečky. Za rok ve stejnou dobu na stejném místě si vše zopakujeme. Ještě bych chtěla poděkovat Bellince, která nám značným podílem obohatila tombolu. A jaké zážitky máte vy?


Zážitky Mikýska:

Tramtadadááá a mám to za sebou....prolezl jsem svůj první tunel, přešel se poprvé na kladině a vyšplhal jsem se na psí "áčko", taky poprvé :-)) Jinak jsem poznal novýho super kamarádíčka Didiho, no a samozřejmě jsem se vyřádil i s ostatními hafany. Moc díky všem za další úžasný víkend.  Váš Mikýsek

Textík: výletníci 1.BVC
20.6.2009 Bubovické vodopády

Ahoj kamarádi!

V sobotu ráno jsem nemohla dospat a čekala jsem připravená u dveří už v pět hodin. Olča totiž chystala věci na výlet k Bubovickým vodopádům už v pátek a tak jsem se ráno bála, aby nám Endy neujel. Ale chyba lávky, nezamířily jsme k Endymu, ale na zastávku. Cestu hromadnou dopravou já už zvládám dobře, jenom to velké vlakové nádraží mě trochu znervóznilo. Na ty schody co ujíždí pod packama, na ty mě teda nedostanou. Olča mě teda vzala do náručí a donesla mě až do krásného vláčku, připadala jsem si tam jako v pokojíčku. V Srbsku vystoupilo hodně dvounožců i chlupáčů, ale já byla nervózní, že nevidím svoje kamarády. Snažila jsem se na mostě všechny předběhnout, až jsem ty moje flekáče uviděla. Měla jsem takovou radost a vítala se s nimi tak bouřlivě, až jsem si pořídila černý flek. Kulíšek přivedl na výlet svoji maminku Dejzinku, moc hezká, štíhlá dáma. 

Vyrazili jsme kolem Berounky, pozdravili se s rybáři, přiběhl nás přivítat i jeden místní flekatý krasavec, ale s námi jít nechtěl, trošku se zalekl naší velké smečky. A pak jsme začali stoupat a stoupat krásnou lesní stezkou. Mně se to moc líbilo, dostala jsem důvěru a mohla jsem si hrát s ostatními na honěnou, jenom dvounožci naříkali, že jsou celí mokří, nevím z čeho když kolem žádná voda nebyla. A představte si, když jsme si udělali přestávku na občerstvení, šla kolem skupina dvounohých výletníků a moc jsme se jim líbili, fotili si nás, prý aby mohli ukázat vnoučatům ty nejhezčí pejsky. Po takovém vyznání jsme další kopec zdolali jako by nám chlupáčům narostla křídla, zato někteří dvounožci si zkoušeli proč nám to jde tak rychle a vylezli ten kopec po čtyřech. Jak předseda slíbil, šli jsme pak už jen z kopce, teda místy někteří nešli, ale sjížděli po zadní části těla. Předseda vše fotil, abychom se mohli ještě doma zasmát nad svými výkony. Když jsme všichni šťastně doklouzali pod vodopády, nevím, jestli nemám napsat vodopádečky, v létě je v nich míň vody, měl pro nás předseda připravenou soutěž. Ta byla snad připravená přímo pro mě. Jak se jedná o jídlo jsem nejrychlejší a nevadí mi, že je ukryto na dně misky s vodou. Někteří soutěžící nejprve vypili vodu, jiní ji opatrně packou vylili, někteří chtěli raději buřtíka, já jsem se prostě vrhla do misky a sýr byl můj. Druhý Tergy a třetí Dejzinka to zvládli podobně.

Na krásné louce jsme se ještě proběhli, Fido nám ukázal obrázky svého malinkatého dvounožce Štěpánka. Trošku mu ho závidím, já mám ty malé dvounožce moc ráda. Tak přeju Štěpánkovi a také Marušce od Cirinky, aby byli zdraví a dobře papali, protože my už se těšíme, jak si s nimi budeme hrát na výletech. Ještě jsme zavolali Pepovi od Endyho, štěkli mu krásné přání ke kulatinám a byl tu konec.

  Měla jsem strašný strach, aby mi Olča ten krásný diplom za první místo nezapomněla ve vlaku, pořád jsem ji hlídala, no dopadlo to dobře, už visí na nástěnce. Teď už jen, aby nám to rychle utíkalo a pak hurrrááá na   V Í K E N D O V K U . Moc se na vás všechny těší Ketty. 

Textík: Ketty
7.6.2009 ZOO v ZOO

Prásk, uložila se do pelechu Šárka. Svis, vklouzla pod peřinu Lenka. Buch, natáhnul se do postele Jirka. Kvík, písknul po večeři spokojeně Lysien, mlasknul, vzdychnul, stočil se a okamžitě usnul. Zdá se, že dnešní exkurze do zoo dala mojí smečce pořádně zabrat.

Při obědě jsem si sednul neuváženě a vyfasoval paničky chleba se špetkou klobásy, místo abych se dělil s páníčkem o stejček. Celý den jsem předpisově dle řádu zoo vlekl Šárku na vodítku. To byly ale jediné mráčky na jinak zářivém nebi naší dnešní klubové akce. Sešla se nás opět řádná tlupa. Paráda. Jedna babička dokonce řekla svému vnoučkovi, že neví, jestli je v zoo nebo v psinci. Mohla se mě zeptat. Jinak byly ohlasy ostatních návštěvníků zahrady vesměs nadšené. Výkřiky: "Podívej, výstava! Asi mají soutěž, bude rekord v setkání basetů v zoo. To jsou ale krásní jackrasselové! a podobně." Taky pár zasvěcených: "Jé, já chci, mami, taky bígla!! To je ale nádherná smečka beaglů a vede je zlatý retriever, labrador, Mikýsek a jezevčík. Bingo. Hele, hele, to jsou ti zdrhači, ty jsou ale sladký." Prostě jako normálně, když někam vyrazíme.

Všichni jsme se živě zajímali o kamarády, kteří zde v Troji bydlí. Abychom udělali páníkům radost a hlavně abychom se připravili na úžasnou soutěž, kterou pro nás připravila Pája. Každý si vylosoval cedulku s názvem jednoho neobvyklého zvířete ze zdejší zoo, s údaji a povídáním o něm. Například, kdybych to byl já:

Archi Artesia Bohemica
golden retriever

Třída: to teda jsem Řád: ještě nemám, ale usiluju o něj Čeledˇ:slinta

Potrava: všechno co se dá sežrat, kromě pariky (kdyby bylo nejhůř-paprika)

Zajímavosti: nejhodnější a nejprotřelejší pes na světě. Miluje feny a vodu. Trochu delší reflexní oblouk, hlavně v létě. Vyhledává bíglí společnost.

Umístění: Praha-Řepy, u misky, na balkóně nebo v pelechu

Naším úkolem bylo vymyslet poetický literární útvar, to je pro nás psy hračka. Měl obsahovat název vylosovaného zvířete a jak jinak, slovo bígl. Navíc jsme si po prostudování informací na cedulkách připadali jako zkušení zoologové a mnozí z nás vyrazili to své zvíře najít. Moc jsme se díky tomu poučili. Takže příště pro tu paní, co nevěděla, jestli je v psinci nebo zoo, můžem zorganizovat prohlídku a udělat jí jasno. Díky, Pájo.

Jak se čas překulil přes poledne, začali nás trochu bolet nožky a taky tížit naobědvaná bříška, vidˇ, Ninuško. A tak jsme to zapíchli ve slavném novém "výběhu" či spíše výplavu lachtanů. Asi se chtěli před námi blejsknout a tak zorganizovali představení podobné tomu, co předvádíme na víkendovkách. Já jim děsně záviděl tu vodu. Byli velmi šikovní.

Potom jsme zaběhli ještě na tygry, zamávali Moje a Tatuovi a nahráli pro Radka naše psí kusy. Podívejte se v sekci K pokochání. Reprezentovali nás naši páníci a je zajímavé, že muž se odhodlal jen jeden.

Výlet bíglí tlupy (my neflekatí už se sem řadíme jaksi automaticky) za našimi trojskými přáteli se vydařil.

Pac a hubu Archi

Textík: Archie
23.5.2009 Klokočí

 Tak jsem se dočkal dalšího výletu a musím říct, že to byl jeden z nejkrásnějších výletů, kterých sem se zúčastnil. 
Chlupáči, kteří nebyli, mají čeho litovat. Panička si dokonce pořídila kouzelnou krabičku, která nám říkala kudy máme jet, abychom se neztratili. My to přesto dokázali a předseda se
pro nás musel pár kilometrů vrátit. Ale nakonec jsme s flekatýma kamarádama vyrazili. Počasí bylo přímo stvořené na procházku lesem. Šli jsme krásnou skalnatou přírodou. Chlupáči, kdybyste viděli ty krásné vyhlídky a akrobatické výkony páníků. Myslím, že se dneska vyřádili víc, než my. 
Tak jsme se dostali dost složitým a fyzicky náročným terénem ke strašidelné jeskyni. Ti odvážnější z nás vlezli i dovnitř, a to strašidlo tam prý opravdu viděli. Já tam nešel, ale věřím jim.
Dál předávám slovo kamarádkám Grétce a Olí.
Váš Montík
Pred jaskyňou bolo dosť rušno, bolo tam dosť ľudí, ale žiadny štvornohý kamaráti. Po chvíľke čakania a príprav sa konečne pánici odhodlali zakľaknúť a pekne po štyroch sa s nami „vplazili“ do jaskyne. Vnútri nás čakala tma a strašidlo. Ale pretože sme všetci odvážni a nebojácni, tak sa nikto nezľakol a nebolo treba nikoho zachraňovať. Inak nebolo v jaskyni nič extra zaujímavé, aj keď pánici sa tam nejako dlho kochali. My sme sa už radšej ťahali von, aby sme mohli pokračovať v naplánovanom výlete. A ako sa za chvíľu ukázalo, urobili sme dobre. Cesta totižto pokračovala do skál, odkiaľ boli krásne výhľady do okolia a hlavne sme po nejakom čase dostali od pánika dôveru a pustil nás na voľno. Sám si to síce zdôvodňoval tým, že cez skaly je náročný terén a vraj by sme ho mohli niekde stiahnuť, ale on nám určite chcel urobiť radosť. A pretože bolo krásne počasie a dobrá nálada, tak sme ho ani my nechceli nahnevať a nehľadali sme žiadne stopičky, iba sme si trochu poskákali po skalách ako kamzíky. Tesne pred hradom Rotštejn sme síce odbehli trochu ďalej, ale keď sme už videli hrad, tak sa nám nechcelo vracať a kým za nami dorazili ostatní, tak sme podrobne preskúmali okolie hradu. Keď už konečne dorazili všetci, tak nasledovala prehliadka zrúcaniny, z ktorej boli opäť krásne výhľady na okolitú prírodu.
Po vydatném obědě opouštíme Rotštejn. Vracíme se na vyhlídky, kde sledujeme úžasná panoramata. V údolí se krčí vesnička Klokočí, kde jeden domeček jak druhý je pěkně upraven. Ze shora je na ně pěkný pohled. Předseda nutí naše dvounožce dělat psí kusy. Musí mít zvláštní charisma, když je přesvědčí dojít až na kraj výhlídek, sednout si a ještě se usmívat a tvářit se , že je to nádhera. Já a mí kamarádi s tím nemáme vůbec žádný problém. Skoro všechny vyhlídky jsme si vyzkoušely. Podle fotek je to vidět. Pak jsme objevili jednu, kamarádi ta teda byla! Holky si tam sedly a že se bude odpočívat a dál se nejde. Pak si dokonce i lehly, že se budou opalovat, nechápu co na tom mají. Kdyby mě pustili tak je tam i nechám, ale důvěru jsem nedostal. Po slíbení, že budou ještě další vyhlídky se dámy zvedly a šlo se dál. Objevujeme rozcestník, kde je trasa na Zdenčinu vyhlídku. Protože je zde velmi pěkně, vyrážíme. 
Došli jsme k rozcestníku – Zdenčina vyhlídka 1 km. Jejda, předsedo, tam musíme jít. Teta Zdenička má pro mě vždycky pohlazení a nějakou tu dobrůtku, já vím, mám držet dietu a hubnout, ale po dnešním výkonu si snad nějakou odměnu zasloužím. Andrej rozhodl, to zmákneme za 10 minut a než jsme se nadáli zmizel s Gretkou a Oli v zatáčce. Rozběhli jsme se všichni za nimi, přece se nenecháme zahanbit a limit dodržíme. S mojí novou dvounohou kamarádkou Barunkou jsem zvládla, tak jako dnes už po několikáté, úzkou lávku přes propast a výstup na vyhlídku. To vám byla nádhera, v dálce Ještěd, pod námi úzká stužka Jizera a malinkaté domečky. Předsedo, děkuji, bez výletníků bych nikdy takovou nádheru neviděla. S Olčou, mojí paničkou, jsme dlouho do noci doma vyprávěly co jsme viděly. Limit 10 minut jsme nikdo nedodržel. Než jsme všechno nafotili, prohlídli a potěšili se tou nádherou, limit vypršel. My holky jsme se těšily na občerstvení v hospůdce, co jsme na začátku viděly, ale předseda nás určitě vedl tak, že jsme všichni kolem nešli a najednou jsme byli v cíli u našich dopravních prostředků. Rozloučili jsme se pozdravem „Ahoj v ZOO!“ Já sice ještě nevím co to ZOO je, ale Endy, můj nejlepší čtyřnohý kamarád, mě ujistil, že je to bezva a tomu já věřím. Tak všichni chlupáči a dvounožci „Ahoj v ZOO!“ Ketty 

Textík: Monty, Grétka a Oli, Endy a Ketty
10.5.2009 Sion

 Neděle ráno, něco je jinak... Dvounohá štěňata vstávají dřív než obvykle, jsou nějaká nervózní. To vypadá, že se pojede na výlet. Ano přibíhám do kuchyně, a tam už panička balí do batohu dobroty. Je to jasné bude výlet. Ale kam? Netuším. Nakonec to je jedno každý výlet je psina, čmuchaná a lítaná. Sedáme do auta, dostávám své nové kšíry a vyrážíme. Páník nervózně kouká na hodinky a mumlá cosi abychom nepřijeli pozdě... Po zastavení v nedaleké vesnici, jsem naprosto v šoku. Tolik flekáčů  pohromadě jsem ještě nikdy neviděla. A my jdeme k nim, hurá. První ke mě přichází na seznámení bíglová ze které se vyklube předsedkyně klubu výletníků Terrinka. Tak to je paráda, výlet  a ještě s bandou flekáčů. On páník něco takového plánoval, ale tohle je totální překvapení. Všichni se musíme očmuchat, seznámit. Zaujal mě atlet Lysien, a potom takový veliký opravdu urostlý bígl, co si říká rotwailer Ron. To že není flekatý vůbec neva, protože je s ním opravdu psina. Za cvíli přijíždí ještě dvě krásné bíglí slečny Gretka a Oli, a už vyrážíme na pochod. Páníček se vzteká, ale já prostě musím dopředu, musím všem těm flekáčům (a Ronovi) ukázat. Chvíli jdeme po silnici, ale jenom kousek a pak hup do voňavého lesa. Tady někteří vzorňáci dostali důvěru na volno, a musím uznat, že si vedou skvěle. Dokonce i hromada hnoje je nechala skoro v klidu. Takže Mikýsek, domácí Montík, Rendy, Archie a dokonce i Ron si jdou hezky lesem. My ostatní musíme tahnout svoje páníky na vodítku. Moje dvě dvounohá štěňata Johanka a Vítek sice páníčka přemlouvají, pusť ji... ona bude určitě hodná... ,ale páníček ví svoje. Tady je hoodně stopiček a pěkně čerstvých. Co chvíli se nějaký kolega flekáč zastaví a zasněně větří do dáli. A v představách se mu určitě míhají zajíčci, koloušci, mufloni a divoký úprk podrostem do dáli. Takže zůstáváme pěkně vzorně na vodítkách a cesta nám ubíhá. Prý tam byl nějaký zámek či co,  ale to není nic proti několika krásným potokům. Hned jsem se zapojila spolu s Archiem do soutěže bahňák výletnický. On má výhodu, že má spoustu chlupů, takže krásně nacucne vodu i s bahnem. No a potom sprchuje kolemjdoucí páníky, a ti ječí, utíkají a nadávají. No psina je to. Já dlouhé chlupy nemám, ale zato umím nosit bahno i na hlavě. Když jsme se dosyta vyráchali jdeme zase kus dál po sluníčku po cestě mezi poli, potom kousek po silnici, a hups zase do lesa, a sláva zase potok. A pozor, tady jsme všichni dostali důvěru. To byl mazec. Potok plný psů potom oblíbená hra lov na jednoho psa. Neznáte? To prostě jeden běží a zbytek smečky se ho snaží dohonit. V lese je to docela bžunda, protože když Ronovi udělám rychlou kličku mezi stromy on to nevytočí a občas se parádně vymázne. Chvíli mě takhle lovil Ron a Montík (další černý elegán) ale pak se nějak nemohli dohodnout kdo vyhrál. Tak si začali strašně nadávat a to už jsem radši utekla k páníčkovi. No a jdeme dál, po cestě ještě několik krásných bahnitých kaluží kde se s Archiem blaženě válíme (panička ríkala, že prý mě na cestu domů strčí do pytle). A už jsme na hradě Sion. Hrad se vyznačuje především tím, že tam není. Ale to vůbec nevadí, kousek ho tam nechali. Takové hezké zdi na běhání a rozhlížení. Ovšem co je na Sionu pro všechny to nejúžasnější? Ano svačina. Všichni páníkové vytáhli z batohů dobrůtky a to by jeden musel být všude, aby stihl na každého páníka dělat smutné obličeje.(sto let jsem nežral,jenom ty a tvůj salám,rohlík,řízek,... mě může zachránit) Po svačině následovalo společné foto na hradbách a potom předseda zavelel ke zpáteční cestě. To jsem ještě netušila, že nejlepší máme teprve před sebou. Cesta vedla nejdřív lesem a potom po úžasných velikých loukách s vysokou trávou, stopičkami,potokem, blátem, chcíplou srnkou... Ale co bylo nejlepší tady takřka všichni dostali důvěru a to bylo teprve něco. V jednu chvíli mě to tak zaujalo, že jsem málem zapoměla na slušné vychování. No poslali pro mě Terrynku a tu to málem zaujalo taky ;-) Ale nakonec jsme obě vzorně přišly (Terrynka ukázkově, já méně). Páník byl hodný, nepřivázal mě a tak jsem mu za odměnu mezi lítáním po loukách vždycky přiběhla. Aby jako věděl že pohoda a tak. No co vám mám povídat cesta uběhla jako nic, a za chvíli jsme byli zase v Malešove. Tam byla ještě bžunda, jak místní psiska koukala co jim to chodí před vraty. Jeden mě málem hryznul do čumáku. A potom už jsme byli zpátky u auta, a loučila jsem se s novými kamarády. Páníkové se taky loučili. Říkali něco jako ZOO. Nevím sice co to je, ale určitě tam chci jet.  A pak už cesta domů, doma plná miska, pelíšek a dobrou noc.

Textík: Ajka
25.4.2009 Dálejské Brouzdání

 V sobotu ráno jsme se probudily do pěkného dne. Paničky nás vytáhly na venčení. Čekaly jsme, že půjdeme jako obvykle na pole, hrát si s tenisákem, ale tohle předčilo všechna naše očekávání. Vyrazily jsme jinam než vždy. Nejdřív jsme prošli přes celé sídliště a pak jsme najednou zahlédly smečku nám dosud neznámých bráchů a sestřiček. Naše radost ze setkání se znásobila v momentě, kdy jsme zjistily, že očekávali náš příchod – patříme mezi ně. To už ale předseda zavelel a my se vydaly na super vycházku do Dalejského údolí. Ségře se sice první setkání nelíbilo, trochu se bála, chování v cizím náručí jí znejistělo, ale to byla jen chvilka, pak už ťapkala s námi nebojácnými. Putovali jsme polní cestou s ostatními kamarády a jejich paničkami a páníčky, všichni měli dobrou náladu, my jsme čuchali a dvojnožci si povídali. Po cestě jsme několikrát míjeli potůček, pro většinu z nás to byla ideální příležitost pro vykoupání. Archie si koupání vylepšil – do potoka přímo zalehl. Trochu méně pochválil páníček Terinku, její vyválení se na trávníku způsobilo skvrny na jejím kožíšku, které poněkud nevábně voněly. O to víc ale voněly buřtíky, které si naši průvodci   na cestě opékaly. Nám sice nedali, tak jsme jim alespoň kradli voňavé klacíky. Chytrý byl Tergy, ten využil nestřežený okamžik a už mu buřtík zmizel v tlamičce. Cesta vesele ubíhala, páníčci se osvěžili v malé údolní hospůdce a vybrali důstojné místo pro slavnostní vyhlášení vítězů. Endy dostal pohár a diplom za vzornou účast   na vycházkách. Zásluhu na tom má pochopitelně i jeho panička. Za krásné buřtíky byli vyhodnoceny paničky pejsků Endyho, Tergyho a   Mikýska. Ocenila jsem, že ani jednomu nestoupla sláva do hlavy a kamarádili se s námi dál. Následovalo společné fotografování a my vyběhli po modré značce směrem k cíly, který byl i místem startu. Bylo to krásné putování a už se moc těšíme, že si výlet zopakujeme. Offi totiž slíbila, že se už nebude bát a po kamarádech se nám už dnes stýská oběma. Roxxy  

Textík: Roxxy a Offi
12.4.2009 Psí Hory

Výletu zdar, 
probudili jsme se, jak jinak než do krásného sluníčkem protkaného rána a vyrazili jsme směr Slapy. Na místo srazu jsme s Terrinkou a Montíkem dorazili o dost dřív a tak jsme měli spoustu času prozkoumat blízké okolí. Super louka a rybníček hned po ruce..vlastně po tlapce. Běhali jsme a ostatní výletníci se pomalu sjížděli. Přijela z daleka i jedna moc pěkná fešanda jménem Sandy. Postupně se přidávali Endy, Kettynka s velikonočním úplatkem pro předsedu :-), Tergy, Fido. Vydali jsme se pomalu na krásnou vyhlídku a po chvilce nás ještě doběhl Denis s paničkou, kteří někde zabloudili. Pak už jsme šli všichni společně křížem-krážem po naučné stezce Psích Hor, která byla mnohdy špatně značená....no a znáte to..zkoušeli jsme různé zkratky jako vždy :-) Příroda byla úžasná, v lese příjemně a cestu lemoval potůček, kde jsme si smáčeli tlapičky. Dorazili jsme k rozhledně, ale nahoru se vydali jen odvážlivci, kteří nám ostatním zdokumentovali, jak je ten výhled krásný. Pokračovali jsme dál a jelikož už byl skoro čas oběda, hledali jsme vhodné místečko na malý táboráček. Společnými silami jsme udělali ohniště a opekli si výbornou uzeninku, mňam...všichni jsme měli boule za ušima, zbylo totiž i na nás chlupáče. Pak jsme vše řádně uklidili a pokračovali dál. Nejnáročnější byl dlouhý výstup kamenitou cestou, to jsme pak měli všichni žížu a bolely nás tlapky, ale energie některé z nás neopustila,viz dovádění Montika s Deniskem. Jinak párem dne byla Terrinka s Fidem...ty zamilované pohledy, letmé doteky a ta péče..no jejej. Pak byla vyhlášena zajímavá soutěž, kdo vyrobí tu nej Psí Horu... na třetím místě se umístil Monty, druhý byl Endy a první já, Miky. 
Po vyhlášení jsme to měli už jen kousek k autům, ale než jsme se rozloučili, hupsli jsme ještě všichni do rybníka...jůůů, to bylo žůžo. 
Štěkli a zamávali jsme si na rozloučenou, takže hauuu příště....
Miky

Textík: Mikýsek
28.3.2009 Brdlavka

Moji milí kamarádi ,moc mě mrzelo, že se nás sešlo tak málo, ale i já jsem málem na výlet nepřijel. Mám, ale bezva kamarádku Kettynku, která mě upozornila, že výlet není jak jsme zvyklí v neděli, ale v sobotu /to byl úlek/. Celý týden počasí nic moc .V sobotu ráno vstanu a aby byla změna zase prší tak si říkám už to jinak nebude, nejsme z cukru a smečku vyháním na výlet. Mám ho slíbený už pěkně dlouho. Slyším narážky, že v takovém počasí ani psa nevyženete, ale mě to nevadí a ostatní ať se podřídí. Já věřím předsedovi , určitě už to má domluvený, že bude pěkně. Když jsme dorazili na místo určení /sám jsem byl překvapen, že jsme místo určení našli/ no spíš jsme zakopli o Terezku a Tergyho, vyšlo sluníčko a bylo pěkně. Kamarádi ,vzduch voněl jarem a holky taky , tráva hřála a nad polem lítali skřivani ,já se měl! . Dostali jsme všichni důvěru a pěkně si zaběhali. Čekali jsme na Radku a její holky. Ta sice vyrazila ve správný den a včas, ale zase nemohla najít místo srazu, ale našla. Vyrážíme na pramen Brdlavky a rozhlednu. Jde se pěkně a protože rozhledny se staví ,sice nevím proč ,na kopci , jdeme pořád do kopce. Cestou potkáváme poníka , domov důchodců, kde to pěkně voní obědem, zahrádku plnou sněženek a rozkvetlé podběly. Prostě romantická jarní procházka(až na ty kopce). Důvěru ve volné běhání nikdo z nás nedostal. Pořád někde běhaly srnky a my si chtěli zahrát na honěnou. Bára s Elsou to chtěli tak náruživě, až Radku povalily. Po zdolání rozhledny se dovídáme, že není vyhlášena soutěž, protože jsme soutěživý ,tak ná m Tergy přiznal, že v okolí rozhledny je poklad a můžeme ho jít hledat. Po najití pokladu scházíme do údolí, jak na kopec, tak z kopce. Sluníčko nám svítí celou cestu a už pěkně hřeje. Krouží kolem nás i motýl tak už asi to jaro přijde. Všechny Vás zdravím a až se uvidíme příště bude zase líp .Neztrácejte naději ohledně počasí ,důvěřujte předsedovi a na sraz přijeďte. Zdravím vás hlasitým pozdravem výletníkům nazdar tedy Haf Haf Haf Endy

Textík: Endy
13.-15.3.2009 Víkend na sněhu

Neděle 15.3.2009 16:00
Rasty a Bessy leží každý ve svém pelíšku a oddechují po náročném víkendu…

Bessy: „Taky tě tak bolí pacinky jako mě?? To by mě teda nenapadlo, že nám páníci připraví takovou akci.“
Rasty: „No v pátek odpoledne, když jsme odjížděli, jsem se strašně těšil, že jedeme k rodičům a strávíme další víkend válením se v posteli. Začalo mi to být divné až když cesta byla asi 2x delší. Už jsem měl dospáno a pořád jsme nebyli na místě.“
Bessy: „Pravda, pravda. A jaké bylo moje překvapení, když tam už na nás čekali Výletníci? Sešli jsme se dobrá parta. Jak že se to tam vlastně jmenovalo?“
Rasty: „Myslím, že Centrum Česká Kanada, ale tobě to může být jedno. Páníci mají přece vždycky mapu..“
Bessy: „Já jen abych si to pamatovala pro příště. Mě se tam teda líbilo, hlavně když jsme jako jediní dostali vlastní apartmán.“
Rasty: „Ty už zase myslíš na spaní? Tam jsme přece byli až úplně večer. Nejdřív jsme si museli dát v jídelně večeři, přivítat se s kamarády a splnit první úkol z bojovky.“
Bessy: „Trochu mě ze začátku mrzelo, že nejsme s paničkou s váma v týmu, ale nakonec jsme si s holkama vystačili sami. Maruška nechala svou Ciri páníkovi, Olinka byla s Ketty a Monika měla jediného kluka Arnyho. Byli jsme pořádný tým a jmenovali jsme se NULY.“
Rasty: „Hehe, NULY – to je teda název! To my s pánem byli HVJEZDAMI KLUBU a patřili k nám ještě Petra s Mikýskem, Ema s Bárou a Ivana s Lysienem. Prostě Hvjezdný tým.“
Bessy: „No jen se nevytahuj! A co že byl ten první úkol?“
Rasty: „Ty už jsi zapomněla? Měli jsme přece namalovat náš erb týmu. Teda nám se fakt povedl, nádherná podívaná.“
Bessy: „A myslíš, že ten náš nebyl krásnej? Malovala ho naše panička, tak ho nemůžeš kritizovat! A jak se ti líbily erby dalších dvou týmů?“
Rasty: „MOGOCISů a KOLOŠKŮ? Taky pěkný a originální. Hlavně ten půllitr se mi líbil…“
Bessy: „No jo, půllitr. Jsi fakt chlap! Mě se zase líbila ta kostička u MOGOCISů, mmňňaaammm….“
Rasty: „Ale musím uznat, že jsem šel večer s radostí spát… Ale ta noc, ta byla hrozná. Pořád jsem musel hlídat, protože jsem měl strach, aby k nám nepřišli nějaký lumpové. Kamarádi z ostatních pokojů mi dávali tajný znamení.“
Bessy: „No a já jsem se kvůli tobě taky moc nevyspala, protože jsem zase musela hlídat tebe, abys v tom nebyl sám, kdyby ti lumpové fakt přišli..“
Rasty: „Ale ráno jsi byla ráda, že vstáváme, viď? Přivítalo nás pěkné počasí a hned po snídani jsme se vrhli do velkého boje Sněhoboje.“
Bessy: „Já vím, že se chceš pochlubit. Tak se pochlub, že jsi soutěžil hned jako první..“
Rasty: „Pochlubil bych se rád, ale mě se to zas tak moc nelíbilo. První soutěž spočívala v tom, že jsem musel vydržet sedět na bobech a nechat se vést. Jako bych neměl vlastní pacičky, nebo co..?!“
Bessy: „Zas tak hrozný to nebylo, já jsem taky soutěžila a panička mě u toho krmila mňaminkama a to se mi líbilo.“
Rasty: „No jo, ženský nenažraný. Však Oli od Koloušků dojela tímhle způsobem skoro nejdál!“
Bessy: „Hahaaha, ta druhá soutěž hned byla taky dost dobrá… Sice nebyla pro nás, ale byla to sranda.“
Rasty: „Myslíš jak pánící jezdili po zadku na pytli z kopce dolů slalom mezi tyčkami? Moc jim to nešlo, viď?? To byla dobrá podívaná.“
Bessy: „Ještě, že jsme nemuseli soutěžit. Ale další soutěž mě už neminula. Moc se mi nechtělo jet na klíně u paničky na bobech z kopce dolů.“
Rasty: „Taky jsem nás reprezentoval. Nevím co to ty páníky napadá. Přestalo mě to bavit…“
Bessy: „Mě už to taky moc nebavilo. Pak šli páníci plácat nějaké sochy ze sněhu, nuda…!! Hned jak jsi na mě mrknul, tak jsem věděla, že máš lepší plán a jedeme spolu okouknout okolí. Ani si nevšimli, že jsme zmizeli, viď??“
Rasty: „To jo, někdy jsi dobrá parťačka. Ty stopičky tam tak sladce voněli, viď?? Ale musím uznat, že jsi měla větší výdrž. Když jsem za 1,5 hodiny potkal paničku, jak na mě volá, tak jsem se nad ní slitoval a šel za ní. Tys ale běhala ještě další 0,5 hodinu. Dobře jsem tě to naučil!!“
Bessy: „Děkuju za pochvalu, ale popravdě jsem toho měla dost.“
Rasty: „Musíš víc trénovat!“
Bessy: „Tak příště dáme zase, jo? No, ale pamatuješ, jak jsme se vrátili? Páníci zadumaně lepili, stříhali, lámali a malovali… Nevíš co to prováděli???“
Rasty: „To náhodou vím. Měli postavit saně pro kus kůry z klacíků, igelitu, lepenky, krepáku a tak. Hlavně ty saně musely samy jezdit z kopce.“
Bessy: „Jo, už si pamatuju, to je ta soutěž, co jsme úplně prohráli, protože ty naše saně nechtěli jezdit.“
Rasty: „Jasně, to je přesně ono. A ty naše zase svištěli dolů z kopce, že jim skoro délka trati nestačila. Ale málem je sabotoval nás vlastní člen Mikýsek, kterýmu se to vůbec nelíbilo, že bysme mohli být první. Ale byl jsem rád, že soutěžení skončilo, mohl jsem se natáhnout v pokoji do svého pelíšku a schrupnout si hodinku po obědě.“
Bessy: „ Já toho taky měla dost. A jaké bylo moje zděšení, když jsem po obědě měla jít zase běhat a hledat nějakou Lišku? Vždyť jsme to tam předtím spolu prošli a nikde žádná nebyla. Já jim to říkala, ale nechtěli mě páníci nikdo poslouchat. Lišku jsme nakonec našli, ale byla papírová!!! Takový podvod!!!“
Rasty: „Nemudruj, živou Lišku bys nenašla nikdy…“
Bessy: „ Naštěstí pro mě tím soutěžení skončilo.“
Rasty: „To já ještě musel táhnout kus klády na bobech. Ještě, že mi páník nabízel tu mňaminku. Ale přece se nepřetrhnu, no né?“
Bessy: „A nakonec nám páníci ukázali jak se vracejí pozdě večer v náladě opilí. To je když mi panička dává pusu na zadek místo na čumáček. Teď se taky nemohla trefit sněhovou koulí do stromu!!“
Rasty: „Ale nakonec se trefila, tak buď ráda… Sněhoboj skončil a předsedové šli počítat bodíky. Pamatuješ tu místní slečnu Tessy, kterou jsme potkali?? Teda to byla bíglí krasavice, ale byla nějaká mladá…“
Bessy: „Jen se rozplývej nad cizíma slečnama. Mě se moc nelíbila. Zavedla nás ještě na procházku k Čertovu kamenu a k bývalýmu mlýnu. A já jsem už byla strašně unavená.“
Rasty: „Pak jsi to dospala, tak si nestěžuj. Ale to vyhlášení vítězů bylo super, viď??? Moc jsem vám nevěřil, holky moje…. Ale když jsem slyšel, že MOGOCIS byli na 4. místě a Koloušci na 3., tak jsem byl velmi mile překvapen. HVJEZDÁM KLUBU se vám nepodařilo sebrat 1. místo, ale moc vám slušelo to 2. Gratuluju NULY.“
Bessy: „Děkuji, děkuji, však jsme se s holkama taky pořádně snažili. Všichni jsme dostali krásné diplomy i medaile. Musíme vymyslet, kam si je doma vystavíme. A náš hlavní fotograf Jirka taky dostal diplomek. No a večer v jídelně jsem teda pořádně odpadla…. Ale ty taky viď??“
Rasty: „No jo, celý večer jsem proležel v pelíšku a odpočíval. Jen jsem doufal, že v neděli nás už nikam nepotáhnou.“
Bessy: „Tak to se ti to doufání moc nevydařilo. V neděli hned po snídani nás zapřáhli a museli jsme se prodírat posledními zbytky sněhu, cestou necestou, červenou nečervenou.“
Rasty: „Ani nevíš jakou jsem měl radost, když jsme po obědě nastoupili do autíčka. To jsem věděl, že už máme všechno za sebou.“
Bessy: „To jo, cesta byla dlouhá a trochu jsme si odpočinuli. Ale moc mi to nestačilo. Tak já jdu spát ještě dál, jo???“
Rasty: „No ty tady pořád něco vykládáš!! Já jdu taky spát….. Dobrou…“
Bessy: „Dobrou… A třeba se nám bude zdát o dalším výletíku s Výletníkama….“

Textík: Rasty a Bessy
1.3.2009 Petrohrad

Ahoj kamarádi!

Znáte ten pocit, kdy je ještě trochu sychravo, ale ve vzduchu je už naplno cítit přicházející jaro? Tak přesně tak to dneska vonělo při našem dalším výletě kolem Petrohradu! Místo srazu bylo tentokrát určeno v obci Petrohrad. Trochu nás zarazilo, když jsme se srazili u psychiatrické léčebny, ale aspoň, předsedo, víme, co si o nás všech myslíš :-)

Sešli jsme se tentokrát skoro samí kluci, takže to byla taková pánská jízda, z holek dorazila jenom Kettynka a Terrinka, takže si dneska té naší přízně pořádně užily. Na zbylé holky asi padla jarní únava, nebo šetří síly na Víkendovku – no uvidíme...

Z Petrohradu jsme vyrazili na nedalekou zříceninu, kde jsme to s paníčky pořádně pročmuchali. Představte si, že nás za to, že jsme je dotáhli až na kopec, chtěli hodit do hladomorny!!! Ale my jsme se nedali a radši jsme se vydali na další cestu. Ta nás zavedla do moc pěkného lesíka, odkud to moc krásně vonělo jarem a spoustou stopiček. Sice jsem paničku moc moc prosil, aby mě na ně pustila podívat trochu zblízka, ale důvěru jsem stejně nedostal :-( I tak to bylo ale suprový. Cestou jsme ještě prozkoumali pár kamenů a skal a předseda také vyhlásil soutěž o nejlepšího Bludišťáka – natáhl různě mezi stromy provázek a my jsme pak museli s páníčky podle toho provázku celou trasu co nejrychleji projít. Bylo to o to zapeklitější, že páníčci měli zavázané oči, ale my jsme je statečně tím labyrintem provedli. Nejlepší čas jsme měli my, za námi pak v těsném závěsu dorazil do cíle Tergy a třetí pak neomylně k cíli zamířil Endy. Nutno ale poznamenat, že i ostatní bojovali statečně. No a pak jsme se tím krásným voňavým lesem dokodrcali zase zpátky k autům, rozloučili se se všemi kamarády a uháněli k domovu nabírat síly na další lumpárny.

Petrohrad jsme dobyli bez větších ztrát a teď už se můžeme všichni těšit na další výlety s partou stejně praštěných kamarádů. Tak se zatím mějte krásně a příště zase ahoooj!

Váš Kulich

Textík: Kulich
15.2.2009 Voděradské Bučiny

Ahoj kamarádi výletníci,
dnes byl na programu výlet do Voděradských Bučin-VB. Sjeli jsme se v Jevanech v hojném počtu. Všichni jsme se navzájem přivítali a očichali se s novými členy, Ozzym a Kulíškem a dorazila i Karamelka se svými dvěma potomky, kterou znají jen starší výletníci, takže pro spoustu z nás je taky nová. A ještě na parkovišti, každý, kdo zaplatil členský příspěvek, dostal od Radka super samolepku s logem Naši psi. Dvojnožci pak nasadili batůžky se sváčou, nacpali kapsy frolíkama a dalšíma dobrůtkama pro nás hafany a vyrazili jsme vstříc VB. VB- co si pod tímto názvem představit? No, v doprovodném článečku nám psali, že nás čeká nenáročný terén a délka trasy 10 km. Po prvním kopci jsme všichni funěli, ale pak se cesta jakž takž ustálila, tak to bylo fajn, jen těch kilometrů bylo jaksi víc...znáte to, samá zkratka :-)) Příroda byla úžasná, zachumelená, přímo pohádková. Lítali jsme a řádili, bylo to prima. Na jednom rozcestí předseda vyhlásil soutěž Fotomodel/ka 2009, na kterou se mohli všichni připravit, protože se o ní psalo už v týdnu v knize. Blázniví páníci na nás zase navlékly různé hadry, ale myslím, že se něco podobného děje tak často, že už jsme proti těm všem skopičinám imunní a ničemu se nedivíme. Na třetím místě se umístil Archik s Lysienkem, na druhém já Miky a na prvním tramtadadáááááá  skončila Kettynka. Všem moc gratuluju. Pak už jsme se jen doploužili k autům, štěkli si na pozdrav a rozjeli se do svých pelíšků. Bylo to supeeer jako vždy a tak jste určitě všichni za odměnu dostali pořádnou baštu a teď odpočíváte. Mějte se krásně a příště zase na výletě, pac a pusu, váš Mikýsek...

Textík: Mikýsek
1.2.2009 Plešivec

Ta vůně! Letíte lesem, svištíte krajinou, nosem nasáváte vůni srnek, zajíců a veverek. Prokličkujete kolem skupiny smrků, protáhnete se houštinou a zase honem, honem, vzhůru za dobrodružstvím. To není sen, to je skutečnost, kterou jsme prožili já a Tergoušek na úžasném výletě na Plešivec.

Samozřejmě že jsme celou dobu slyšeli, jak naše skupina vesele pohvizduje, směje se a tušili, že někteří i svačí. To byl také důvod, proč jsme se zhruba po půl hodince k nim opět připojili. Dlužíme jim všem poděkování, že na nás tak ochotně čekali a ještě Else, Báře, Radce, Šárce a velké stopařce Lence, že nám šly neohroženě naproti.

Trasu tentokrát Terezka vybrala s citem. Stoupání a klesání se spravedlivě střídalo s rovinkami, nechyběl krásný výhled do krajiny ani romantická zasněžená zákoutí, což samozřejmě Radek náležitě zdokumentoval. Pod soutěží s názvem Buřte, nechci tě se ve skutečnosti skrývalo klání o největšího truhlíka clubu, který je schopen se vykašlat na špekáček, jenž mu leží na dosah a tvářit se přitom, že ho žrádlo vůůůůbec nezajímá. Obětoval jsem se a vyhrál. Druhý byl Mikýsek, hubeňour jeden a třetí modelka Amynka. Ostatní si samozřejmě na špekáčku od předsedy rádi pochutnali. No je fakt, že se se mnou potom Lenka za odměnu rozdělila o sváču.

Měli jsme velkou radost, že dorazil i neohlášený Andrej, nejen že s sebou po cestě ukázkově praštil na ledovce, ale také potěšil Radka, protože mu půjčil Grétku a Olí a Radek se tak aspoň na chvíli vžil do důležité role vůdce polárního spřežení. Jo a na té ledovce se postupně vyváleli skoro všichni dvounožci, mají to fakt hloupé s rovnováhou. Ale zase mají výhodu, že nosí svačiny. Bylo krásné počasí, legrace a parádně jsme si protáhli svaly.

Výlet na Plešivec patří minulosti, vzhůru na Voděradské bučiny!!!

Důležité P.S.: Andreji, brzy se uzdrav.

Textík: Lysien
18.1.2009 Kozí Chlup

Ahoj všici!

  Tak konečně zase byla neděle a já mohla vyrazit po dlouhých čtrnácti dnech se strakáči na výlet. Bylo to fajn můj páník nás odvezl do vesničky Dvorce, kde byl sraz. Tam už většina výletníků čekala, po chvíli jsme byli úplně všichni a mohlo se vyrazit. Tak jsme šli směr les a tam bylo moc a moc voňavých stopiček, na které jsme se hlavně my čtyřnozí strašně těšili. Málo kdo dostal důvěru!!! Každopádně já měla to štěstí a rychle jsem běžela pryč, prostě jsem se chtěla trochu proběhnout. Po chvilce jsem byla zpátky panička mě pochválila, ale připnula mě na vodítko. To jsem nechápala,   proč?Co jsem provedla…., no panička viděla jak jeden nováček jménem Denis byl fuč. Byl to však šikula, přesto že měl připnutou stopovačku se nikde nezamotal a během chvilky byl zpět. No a mohlo se pokračovat dál, nebylo to ono. Samozřejmě, že Archi, Mikky nebo Monty šli na volno…, no ale ostatní šli buď na stopovačce nebo prostě na vodítku. Pochodovalo se dál, na chvíli zmizela Delphi, ale toho jsme si ani nestačili všimnout a byla zase u smečky. Největší lumpárnu jsem udělala já ale pššššššš! No dobře panička mě pustila a já toho sprostě využila a zdržela se dýl, než jen tu chvilku co předseda obědval. Pak už nikoho to čekání na mě nebavilo, nechápu teda proč, ale dobře. Panička od Lysina mě odlovila a předseda donesl paničce. Ta se klasicky rozzlobeným hlasem ptala Kde si byla? No tak jsme si to vyslechla a šla dál. Bohužel už jen na vodítku L Nevím jak pro ostatní, ale pro mě to byl moc hezký výlet a těšim se na další!!!Pusu všem Amy

Textík: Amy
4.1.2009 Tříkrálové bloumání
Čtvrtý leden nula devět,
možná dneska přijde medvěd

Medvěd nakonec nepřišel. Zato nás výletníků se sešlo u příležitosti tradičního tříkrálového bloumání na historických hradbách Vyšehradu jako psů. Radek vzorně nasněžil, počasí prostě zařídit náš předseda umí. Mrzlo až praštělo a možná i proto se Andrej pokusil zahřát svoji rodinku vzplanutým lampionkem. Mikýsek vesele skotačil na volno a nikoho nepřekvapilo, že tenhle zasloužilý školník získal pohárek pro nepilnějšího výletníka minulého roku. Protože je všeobecně oblíbený, všichni jsme mu zamávali lampionama a zatleskali. Jde teď na nějaký čas do „školy ve velkoměstě“ k Terrince, tak mu držíme palce, ať se mu tam moc nestýská po paničce.

Nevíte někdo, proč svítíme na Vyšehradě vždycky jenom my? No nic, asi jsme prostě výjimečný klub. To bude ono. V každém případě jsme si první letošní akci řádně užili, zaběhali si a zajistili všechny stopičky.

Kamarádi, rád bych využil příležitosti a s Novým rokem poděkoval Radkovi a jeho company za všechny radovánky, které pro nás loni připravili. Nejsme parta chlupatá, nevděčná. Naopak, Radku a Terrinko, máme Vás rádi a moc si ceníme Vašich pracovitých tlap.

Přeji všem našim výletníkům, včetně výsadku v Moskvě, v roce 2009 pevné zdraví, spoustu lásky, zajímavé a bohaté stopičky a vždy šťastný návrat domů.

Je mi s Vámi moc dobře

Archie v.t.

Textík: Archie
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007