Beagle magazin
 
Články roku 2008
21.12.2008 Vánoční setkání ve Hvězdě

"Hurá na Hvězdu !!!" ozvalo se ráno z podpeřiny, kde se budil Mikýsek. Myslím, že toto nadšení nebylo po ránu jediné. Před 11.hodinou již bylo před oborou mnoho fleků a další a další přicházeli. kdo dorazil blíž, hned dostal nějaké cukrátko a než se stačil s ostatními přivítat měl plné bříško. Když dorazili ti poslední, rozestoupili se všichni vedle sebe a představili se, jelikož jsme se ani neznali. Andrej nám udělal malou presentaci našeho kalendáře a v tom zazvonil telefon. Nevolal nikdo jiný než Hanka od Bellinky a Haničky a to z daleké Moskvy, kde nyní pracuje. Všichni měli obrovskou radost a hlasitým halekáním ji také pozdravili. Nuže konečně jsme se pustili do procházky a vběhli do obory. Psi se hned rozutekli hledat klacíky, ještěrky, pavouky, odložené svačiny a vůbec cokoliv na sežrání. Následovala společná fotografie. Nejprve seřazení , pak smrsknutí aby se všichni na fotku vešli a pak hromadné mávání. A zase cukroví, a čajíčky a už se zase baštilo....

Další cesta už úplně nebyla podle gusta naší mladé a krásné maminky Zuzky, ale nakonec s malinkatým nervíkem to zvládla a vše co jí stálo v cestě přejela, objela, nebo jinak překonala. Dostali jsme se k rybníčku, kde se největší otužilci vykoupali, ale mezi lidmi se takový nenašel, tak byli mokří jen psi. Nicméně se šlo hned dál. Potkali jsme ještě cestou dva bíglíky a sám se přiznám, že prvního jsem si ani nevšiml. Prostě jsem předpokládal, že všichni bíglové v okruhu 1km patří k nám.

Na konci procházky nás čekalo vyhlášení nej výletníků za období říjen až prosinec a rozdávali se dárky. Každý pejsek, který byl hodný vyslal svého páníka, či paničku pro jednu taštičku s něčím na zub. To víte, Archie tam byl hned a Bára s Elsou v patách za nimi....ale nakonec si všichni řekli, že nezlobili a po dárečkách se jen zaprášilo. Kdo chtěl, koupil si tričko, či kalendář a s přáním krásných svátků jsme se rozutekli do svých domovů.

Na závěr chci poděkovat všem výletníkům za krásné prožití uplynulého roku, a již se těším na rok následující. Přeji všem co nejvíc dobrot pod stromeček, hodné páníky a mnoho úžasných kilometrů do dalšího roku.

Těším se na všechny 4.1.2009 na Vyšehradě s lampionkama.

Textík: Radek
7.12.2008 S Mikulášem za Vendulkou
Tak a je to tady. Dnes jedeme na výlet s celou rodinkou a s přáteli z 1.BVC. Počasí vypadá víc aprílově, než prosincově, ale snad to klapne. Dorazili jsme na místo srazu a já jsem zjistila, že jsem zapomněla pro Vojtíka přibalit lahvičku na mlíko.Výlet se díky tomu pozdržel, protože uvědomnělý otec vyrazil schánět lahvičku do města. Ale protože je rychlý a má slušně vyvinutý orientační smysl, tak jsme nečekali dlouho.

A můžeme vyrazit. Ještě jsme prohodili pár slov s Pepou, který se díky své nožce pajdavce nemohl připojit a jdeme na to. Z počátku byla cesta opravdu asfaltová, jak nám bylo slibováno. Ale brzy to začlo....chvíli asfalt, chvíli štěrk, chvíli tráva a pěknej kus lesostep :-) To ale nic nemění na tom, že příroda byla opravdu krásná. Já to vím, měla jsem totiž čas se kochat přilehlou krajinou, protože jsem měla na tlačení kočárku náhradníka. Ale Zuzka prokázala velkou fyzickou zdatnost a nad jejím výkonem smekám pomyslný klobouk. Nejpříjemnější byla samozřejmě občerstvovací přestávka. A protože jsme chtěli Zuzce ulehčit práci s kočárkem, tak jsme jí sblajzli celej mňamkovej koláč. Hanka nám pod nosem voněla řízečkama a ještě rozdávala Mikuláše. I na nás se dostalo. Tak moc děkujeme. Když začala soutěž o nejhezčí Mikulášskou básničku, tak musíme vyzdvihnout Páju, protože ta si lámala hlavinku a vymyslela svou vlastní a velmi trefnou básničku. Ale co naplat, vyhrál ten nejlepší. Přeci jen má Vašík trénink ze školky a jeho skoroprofesionální přednes neměl konkurenci :-) A už se pomalu schyluje ke konci výletu. Z jedné strany jsme byli rádi, že jsme vůbec dorazili zpět. Teda že jsme dorazili zpět včas. Jinak o bloudění nemůže být ani řeč, když nás vedli ostřílení cestovatelé Radek s Andrejem. Prostě nakonec všechno bylo tak jak má být, i Ninka s Vojtíkem se předvedli jako zkušení cestovatelé a zvládli výlet na jedničku.

Tak už se moc těšíme zase někdy s Vámi na brzskou shledanou a třeba se sejdem ještě v hojnějším počtu.

Všechny z jihu čech zdraví V., V., V. a V. Matějíčkovi

Textík: Vendulka
23.11.2008 S kočárkama do Kunratic

Tak zase ahoj chlupatí flekáči!

Teprve teď jsem se dostala k napsání článečku z našeho výletu . Musela jsem totiž stihnou řadu jiných věcí – skoro důležitějších než psaní článku. Tak třeba rozžvýkání pelíšku, vyklopení odpadkového koše s řádnou kontrolou odpadků, parfemace mršinou s následným drbáním ve vaně. Takže jsem teď   čistá jako   „lilium“   a mohu se koncentrovat na napsání drobné zprávičky z našeho výletu do Kunratického lesa.

Takže sraz byl u metra Roztyly, tedy někteří dorazili i na čtyřech kolech, ale většina podnikla metrovýlet (někteří dokonce premiérovou jízdu metrem).   S paničkou jsme dorazily autem v předstihu   a chvilku jsme vyhlížely ostatní. Všude ležel snížek a my zkoumaly, zda   s ním nebude nějaká legrace. Pak dorazily Grétka s Olí a jejich páníci a podivnou vaničkou na kolečkách. Jak jsme vytušily a vyčuchaly, spinkalo tam malé lidské mláďátko a hned jsme všem nakázaly neštěkat. Stačilo , že páníci vyřvávali v parku jako pominutí a sváděli to na nás, že pořád někam zdrháme.

Kunratický park, to je prostě ráj všech chlupatců. Hned na začátku vzala Delphi a Terrinka kramle – resp. šly důsledně po stopičce kdovíkam. Takže hned na kraji parku jsem čekali na sběhlice. Vrátily se s malým zpožděním celé.   Pokračovali jsme dále ve skupince míhajících se flekáčů a páníků. Archi dostal jako obvykle důvěru hned na začátku. Terrinka kupodivu šla celou cestu rovněž na volno a dokazovala páníkům, že je slušně vychovaná holčička. V první 1/3 výletu jsem zdrhla také já s Delphi, ale krátce, myslím že i Ketynka, Terrinka a na delší dobu Amy a Lysien. Ti si to namířili přímo za krásným jelínkem. Nakonec se ale všichni šťatně vrátili , i když pánici měli nahnáno. O to šťastnější byli, když nás opět uviděli dobíhat na cestě. Sešli jsme v Kunratickém lesíku do údolíčka podél restaurace U krále Václava, kde všichni obdivovali krásné srnky a jelínky .   Pak jsme pokračovali cestou podél Zelených domků pod Ikemem k Thomayerově nemocnici. U jednoho z dřevěných altánů jsme si zasoutěžili. Naším úkolem bylo se co nejlépe zamaskovat tak, aby nás nikdo neviděl a nepoznal. No a já s Delphi jsme zvítězily – huráááá! Pak následovala svačinka a pokračovalo se dále v cestě podél potoka   pod Thomayerovou nemocnicí. Na volno byla už jen Terrinka a Archi. Jsou to prostě borci. My neposlušníci jsme se opět vláčeli s páníky   na vodítku . Ach jo, musíme více trénovat důvěru páníků že?A jak chutnal sníh? To si každý zkuste sám – brr, studený, mokrý a hned se rozpouštěl na jazyku. Úžasnou zprávu ale pro vás mám: zase všichni dorazili do cíle a nikdo se neztratil a nezmrznul. Tak papa chlupáči a dvounožáci a uvidíme se jistě na dalším výletě na Mikuláše a pěkně trénujte,   abychom ho mohli spolu pořádně prohnat.

                                 Chlupaté pozdravy posílá Dixinka (mladší nevlastní ségra Delphinky )

Textík: Delphi a Dixi
9.11.2008 Český Šternberk
Zdravím všechny výletníky. Dnešní výlet na hrad Šternberk a okolí se náramně povedl. Počasí nám opět přálo. Už začínám vážně přemýšlet koho ten náš předseda zkorumpoval, že máme pořád tak krásně. Ale budiž mu to přičteno k dobru . Takže, naše putování začalo v Ledečku na vlakovém nádraží. Kámoši, já vlakem ještě nikdy nejel, takže jsem byl dost nervózní. Motoráček přijel přesně, tak jsme se přivítali s paní průvodčí, které jsme se moc líbili a vyjeli jsme směr Český Šternberk. Tím naše cestování vlakem skončilo. Dál už musíme po svých. Nejprve jsme vyšlápli na hrad a odtud hurá do lesů. Většina lesních cest vypadala jako bahenní brouzdaliště, což páníci nesli s nelibostí, ale já se musím přiznat, že mě se to moc líbilo. Takové poleženíčko v bahýnku nebo koupel v kaluži to je moc příjemná záležitost. Doporučuji vyzkoušet. V krásném prostředí u řeky Sázavy jsme si pořádně zařádili. Hrát na honěnou na louce bylo to, co jsme všichni potřebovali. Důvěru dostala i Terrinka, Olí a Grétka.Bylo to super Naši páníci si zasoutěžili, aby se taky trošku pobavili. Soutěž to byla směšná, kdyby jste viděli ty pohyby. Ale pozor . Moje panička byla druhá nejlepší , hned po Andrejovi od Grétky a Olí a na třetím místě byla Klára od Snipa. Pak už jsme vyrazili hrozným stoupákem zpět do Ledečka.Cestou jsem stihl ještě koupel v jedné kaluži a pak už se mnou nikdo nechtěl kamarádit. Že prý páchnu? Teď už jsem zase voňavý, napapaný a krásně unavený. Tak dobrou a zase za čtrnáct dní.  

Ahoj Monty

Textík: Monty
26.10.2008 Semínské lesy

Ahoj výletníci,

tak po delší době píšu článek zase já. A musím hned zkraje přiznat, že výlet byl opět super. Všechno bylo takzvaně jak má být. Při příjezdu na místo srazu jsme sice trochu bloudili, protože zámek v Semíně tedy opravdu nevypadá jako zámek, ale to vůbec nevadilo.

Po úspěšném setkání s ostatními výletníky jsem se hned seznámila se dvěma nováčky   - s Dixi a Roníkem. Dixi se mi moc líbila, je to totiž taky bicolorka jako já. No a Roník si mě moc nevšímal, protože si našel jako kámoše Montyho.

Po krátkém seznámení jsme vyrazili směrem do lesa. A byla to paráda. Skoro všichni jsme dostali volno. Já jsem toho využila a stihla jsem koupačku v docela čistém potůčku. Pak jsem začala stopovat a musela jsem proto na vodítko. A protože stopovala i Delphi a nakonec se přidal i Endy, tak zanedlouho šli bez vodítek jen školníci. Jsou prostě disciplinovanější nebo co. Ale stejně to bylo fajn.

Všichni jsme si vychutnávali lesní radovánky k rychlým startům a pomalejším návratům a už následovala soutěž. Užili jsme si srandy, když se paníci snažili udělat z nás „kladrubské koníky“. No mrkněte na fotky a uvidíte sami.

Po soutěži následovala malá svačinka což také nebylo k zahození. Potom jsme vyrazili dál semínskými lesy.

Zvedla se mlha, začalo svítit sluníčko a páníčci si užívali poklidné bloumání lesem. Ani nevím kdo našel první houbu a tím odstartoval opravdové houbařské reje. Nebylo třeba hledat, stačilo prostě jen sbírat. A byly to samé krásné kousky – borové hříbky. Každý si domů odnesl pěknou nadílku a dobrý pocit z příjemně stráveného dne.

Tak kamarádi příště přemluvte dvounožce, zabalte svačinky a vypravte se na výlet. Stojí to zato.

Bella

Textík: Bella
12.10.2008 Houbaření na Pusťáku

Tak moji milí kamarádi, tento výlet byl opravdu vydařený. Dlouho jsem chyběl a na žádném výletu jsem nebyl. V té své makovici jsem se rozhodl, že budu hodně hodný a dokážu, že beagl dokáže poslouchat. Celý týden před výletem jsem poslouchal jak jsem nejlíp uměl a že uměl, jenže v pátek před výletem se u mě probudily lovecké touhy a já prostě musel, znáte to? No prostě jsem zdrhnul, ale cestu domů jsem našel, že jsem to vzal po hlavní silnici, no to je snad jedno, né? Tak se Hanka rozhodla, že nikam nepojedeme, že z Pusťáku cestu asi domů nenajdu, ale pak Vás asi taky chtěla všechny vidět tak jsem vyrazili. Byla strašná mlha a já se bál jestli ještě někdy někam dojedeme. Když jsem uviděl svého kamaráda Fida tak se mi ulevilo a věděl jsem, že jsme na správném místě. Pak začali najíždět další, Terrinka, Mikísek, Grétka, Oli, Rasty a Bessy, Vilík, Spaik, nový kamarád Dort a holky z Pardubic Gia a Roxy. Po kontrole docházky jsem vyrazili. Upozorňuji Vás, že byla pořád pěkná mlha. Ten můj dvounožec mě pořád nechtěl pustit a já se nemohl rozběhnout a všechny si očuchat a přivítat. Pak mě po velké poradě pustili, to bylo radosti i Terrinka dostala občas volno tak jsem neměl důvod běhat někam jinam. První zastávka byla u studánky, protože jsem čuně a ve všem se válím, štěkám, že opravdu ve všem , tak jsem se nesměl podívat, kamarádi pak vykládali, že to bylo moc pěkný. Další byla vyhlídka, jak říká Radek je pěkná a já mu věřil, my pro tu mlhu toho moc neviděli. Pak jsme začali postupovat k Pustému zámku, bylo to jedno velké dobrodružství. Taky je z něho pěkný výhled, jak říká Radek. Nezbývalo nám než mu věřit. Zajímalo mě jak to všechno může vědět a tak nám vše bylo vysvětleno. Radek sem jezdil zamlada trempovat. To asi nebylo tak dávno, to si může i pamatovat. Při zpáteční cestě byla vyhlášena soutěž o nejhezčí houbu. Já v životě neviděl houbu. Tak co jsem nezvládl kvalitou jsem dohnal kvantitou a sebral co jsem našel. Tak jestli to bylo jedlé nebo ne, nevím, já houby opravdu nerad. Nechci se kamarádi chlubit, ale vyhrál jsem. Taky proto píši článek. Když jsme vyšli z lesa najednou se rozjasnilo a vyšlo slunce. Trošku jsme bloudili. Taky jsem si všichni všimli, že se nám někde zatoulal Vilík. Při návratu jsem konečně viděli ty výhledy, co jsme měli vidět z vyhlídky, Radek měl pravdu byla to krása, to zbarvené listí , no paráda. Tak kamarádí , na dalším výletu se těším a štěkám všem výletníkům nazdar haf haf haf ! ! !  

Textík: Endy
27.-28.9.2008 Víkend na horách

Poslední zářijový víkend je patrně stvořený k tomu, aby se trávil na horách. Už potřetí se to výletníkům potvrdilo na   Žalý (letos vlastně poprvé pod Žalým). Sluníčko svítí akorát tak na mikinu a na posezení na voňavé louce. Povzbuzuje výletníky při výstupu do kopců.

K Mikýskovi, Terrince, Báře a Korálkovi, Delphince, Honey a Bellince, mně a Lysíkovi s páníčky se na sobotní výšlap „kolem protilehlého kopce“ přidala Sára z Vrchlabí. Na správné horské túry se vychází brzy ráno, abyste při východu slunce stanuli na vrcholu. Snad jsme si s naší půl devátou neuřízli ostudu.   Vyrazili jsme ostrým tempem do protisvahu a na rovinku jsme dorazili právě tak akorát včas, abychom si v začátku udrželi skvělou náladu. Následující cesta byla stvořená k tomu, aby si páníčci poklábosili o dovolených, o nás psech, aby vyzvídali na Hance, kam a proč nám odváží dvě oblíbené členky. Štěňátka statečně cupitala, ostatní byli moc hodní (byli na vodítkách). Pohoda.

V nejvyšším bodě výpravy nás Radek zavedl do lesa. Patrně chtěl hrát hru, ale to musel chlapec počkat. Odbočili jsme totiž směrem na borůvkový ráj. A tak páníci a Bella zobali a zobali. Nejlépe toho ale využila Barča, která si splnila dětský sen a stala se krávou Milkou (rozhovor náhodných turistů: „Jé podívej těch je!“ „Jé podívej a támhleten je fialovej!“). A pak si páníčci pohráli. Nás se to netýkalo, tak se na hru zeptejte nejakého člověka.

V hospodě jsme potkali roztomilého Karfíka (Mirka Vladyku) a cyklisty a hóóódně stejných kabrioletů značky Mazda. To už jsme byli kousek od domova (Tím nám o víkendu byl útulný penzion Kulíšek, bylo nám u vás moc dobře dobře. Děkujeme.)

V neděli jsme chtěli jen na lehčí procházku. Ale nedalo nám to, vždyť vylézt na rozhlednu na Žalý je skoro tradice. Co na tom, že minule jsme bydleli o dost blíž (především co se výškových metrů týká). V půlce kopce jsem přestal štěkat a vyžadovat házení kamenů. Moc pěkná cesta to byla. Moc. Jen mě vzala natolik, že jsem u rozhledny viděl dvojmo. Rozhledna tedy byla jedna, ale všechny děti tam běhali dvakrát (prý sraz dvojčat, mně neohafnou, byl to nedostatek kyslíku).   S Mikýskem jsme pak ještě zmákli vylézt na rozhlednu, ale jemu se udělalo nevolno a vzal to tryskem dolů. Kromě toho, že to byl bezva víkend, za který děkuju všem, kdo ho připravili, chci už podotknout jen jednu věc: S těma bíglama jsem se původně fotil já! Radek se nám tam nacpal.

Archi

PS: Vlastně ještě něco! Mykísek zapomněl moje vodítko u rozhledny! Ještě, Šárka měla čas se pro něj vrátit. Ale odpouštím mu, napsal za mne tu bojovku… 


Bojovka:

Už odpoledne, když jsme se vrátili z náročného vejšlapu, nám řekli, že bude po večeři jakási bojovka. Z výletu jsme byli hodně unaveni, takže většina z nás se zavrtala do pelíšků svých paníků a po večeři jsme se ještě snažili pár minutek dospat. Je to tady! Sobota 19:30. Páníci se navlékli, aby venku nezmrzli, vytáhli nás rozespalé z pelechu a táhli nás dolů do baru, kde jsme měli nástup. Tam jsme dostali kartičky se svým jménem a že prý budeme v rozmezí pěti minut startovat. Počítala nám to Lenka od Lysienka, ti společně vyrazili jako poslední. Soutěž spočívala v tom, že bylo celkem pět stanovišť, kde nás čekali v pořadí Jirka H., Ivča H., Magda od Delphi, Radek a poslední Pájina. Každý z nich nás vždy nasměroval k dalšímu..byla tma a cesta trnitá..hledali jsme světýlko svíčky, kterou měl každý z nich u sebe. Za úkol měli páníci poznat psí stopu např. od kachní,liščí..atd, pak po nás chtěli udělat nejlepší psí kus, jaký umíme (mě panička přemlouvala ke kutululu, který jsem s zrovna tento týden naučil..klečela přede mnou, skoro se válela, aby mě navedla,ale marně..jaksi mi padala hlavička únavou, tak jsem se tam tak převaloval a aspoň jsem ukázal malé odložení a můj oblíbený skok do náruče :). U Magdy jsem myslel, že se mi to zdá. Představte si, páník měl za úkol, udělat na nás nebohých, nějaký škleb. Takže mě panička držela uši, aby mi stály, dloubala mě do očiček a strakala prsty to tlamy, že jsem skoro ukázal, co jsem měl k večeři. No a co je nejhorší, bláznivý dvounožci z toho měli legrandu..nechápu. Dále nás čekala zkouška z Morseovy abecedy a jako poslední nám Pája od Terrinky četla charakteristiky několika psích plemen a my jsme hádali, o jakou rasu se jedná. Bojovka nebyla na čas. Třetí místo vybojovala Lenka s Lysienkem, na druhém se umístil Jarda s Barčou a Korálkem a jako první jsem tittul BEAGLE BOJOVKÁŘ získal já čivava Mikýsek s paničkou Peťulou :-))  Bojovka byla skvělá a  všichni dohromady jsme si ji myslím užili. 

Textík: Mikýsek, Archie
13.9.2008 Elsy procházka a Báry steaky

Elsa: Zase byl víkend, to já poznám, panička má vždycky o víkendu děsné zdržení s naší snídaní, bígl aby to spral!!! 

Bára: Ale ráno to bylo romantické, slunce právě vycházelo, pták pěl, klas zrál a nad vším jas! A to prý ještě dnes bude výlet !

Elsa: Výlet ! Alespoň že snad nikam nebudeme muset jet autem – to fakt nesnáším.

Bára: Přijelo několik kámošů bíglů i nebíglů i   jeden,   co o sobě tvrdil, že je fakt bíglím potomkem, ale věřil mu to jen málokdo. A všichni jsme se proháněli u nás na zahradě, paráda!!

Elsa: No právě, a všichni se proháněli u nás na zahradě, prošmejdili všechny naše skrýše, našli   zahrabané kostičky a tak. Ještě, že jejich paničky měli něco dobrého na zub, což mě zaujalo natolik, že dočasná ztráta teritoria mě tak nenaštvala.

Bára: Vyrazili jsme na výlet – panička měla nachystáno několik variant, extra dlouhou, dlouhou, krátkou – jen si vybrat. JENŽE – ve smečce se nacházela štěnda, jedno úplně novoučké – a dokonce z rodu Tergy, což znalci pochopí, že to mluví samo za sebe!!!! A tak se během výletu trasa zkracovala a zkracovala, až z toho byla spíš prochajda.

Elsa: O to dřív se mohlo začít s nošením dobrot na stůl. Občas něco upadlo pod stůl a to byl ten správný okamžik pro nás, věčně hladové ! Bylo plánované i grilování, ale to si předseda vymyslel zase soutěž, nějaké básničky či co. Těch se bígl nenabaští!

Bára: Přijel se k nám podívat i Andej s Grétkou a Oli. Běhaly jako divošky, zahrada se jim náramně líbila a že si něco takového také musí pořídit.

Elsa a Bára: Doufáme, že se kamarádům u nás líbilo, že se vydováděli dosytnosti, děkujeme za návštěvu a budeme se těšit za rok u nás znovu na viděnou! 

<
Textík: Bára a Elsa
31.8.2008 Putování s Lysienem

Ahoj moji noví flekatí kamarádi,

jmenuji se Barča, jsem půlroční slečna plemene Entlebušský salašnický pes, toho času v pubertě.

S Klubem výletníků jsem vyrazila poprvé a chci se s vámi podělit se spoustou pro mě nových poznatků a zážitků.

Když jsem v Horním Bezděkově vyskočila z auta a uviděla pohromadě tolik stejných, flekatých psů, nejprve mě to trošku vyděsilo, ale protože páníci měli pocit, že jsme tady správně, opatrně jsem se začala rozkoukávat. Všichni mě přijali moc kamarádsky a tak už nic nebránilo vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. Hned za vesnicí začínala široká lesní cesta a já dostala oblíbený povel „volno“. K mému údivu jsem byla jedna z mála šťastných. L Oni asi ostatní pejskové neuváženě ztratili důvěru svých páníků. Běhání po stopách lesních tvorů není blízké mojí povaze, jsem přece salašnický pes a tak si radši hlídám svoje páníky, případně je sháním dohromady, aby se mi náhodou někde nezaběhli. Navíc mají vždycky u sebe nějaký ten sýr a ten já miluju. J

Vzhledem k tomu, že mě nejvíc zajímali moji noví kamarádi, tak jsem cestu moc nesledovala. Studánku s kapličkou jsem ještě zaregistrovala, neboť jsem se tam blíže seznámila se stejně starou a rozpustilou Delphi. Ale vlastně myslím, že zrovna nikdo neměl představu o tom, kde se nacházíme. A tak jsme se prodírali houštím, až z toho byla rozhledna, a to bylo zřejmě v plánu. J Občerstvovací zastávky jsou vždycky fajn, zvlášť, když panička vyhrála klubového krmiče a já si mohla pochutnat na hlavní ceně. Pokračovali jsme po hřebeni, potom se pustili z kopce dolů a opět hop do křovin. Před námi se objevila cesta, ještě jsem si stihla pohrát s kamarády a nastalo loučení. Páníci totiž měli něco důležitého a tak jsme jen s Grétkou a Oli vyrazili opačným směrem, než zbytek smečky. Když se konečně podařilo nalézt správný směr, zbývalo překonat strmý sráz, zahrádku hodného chalupáře, kopec vzhůru a hurá ... po známé cestě jsme šťastně dorazili do Horního Bezděkova. Výlet se mi moc líbil a ráda se s vámi zase proběhnu.  


Tak děkuji Barče, že uvedla začátek o putování s Lysienem. Kdo nejel měl tzv. smolíka. V jedné písničce se zpívá ,, polem nepolem jedu malotraktorem....,, My jsem zpívali lesem nelesem, ale měli jsme ten malotraktor dokonce vezl nějaké pejsky. Jinak počasí nám vyšlo.Cesta byla opravdu zajímavá a dobrodružná. Kamarádi, jak už psala Barča byla tam i rozhledna a ty panoramata....!!!!. Dokonce jsme objevili i pramen živé vody, tak jsme se všichni pěkně vyrachtali, aby to páničkové s náma neměli vůbec jednoduché. No po krkolomném výstupu na rozhlednu, jsme měli občerstvení a soutěž. Pak zase následoval krkolomný sestup. Jak se říká těžko do kopce, dolů ještě hůř. Barča, Grétka a Oli nás opustili, měli asi ještě nějaké povinnosti? My ostatní jsme pokračovali dál, posilněni živou vodou, hlavně Delphi, to štěně snad nic neunaví a když to štěkám já, tak to je co říct. Měli jsme za úkol zdolat ,, Malé Kyšice,, je tam prý pěkná restaurace aspoň nám to slibovala Lenka. Po hledání a pátrání jsme došli do velice pěkné obce Malé Kyšice a tam jsme se občerstvili v pěkné
restauraci. No my moc né, ale naši unavení a žízniví flákači, ti si nacpali bříška. Po nakrmení a napojení jsme vyrazili směrem k Hornímu Bezděkovu. Já se přiznám, já už nemohl, ale malá Delphi ta mi dávala zabrat, pořád se chtěla honit. Já se zapřel a s myšlenkou, ta omladina nás nedostane, se snažil. Kamáradi, když jsem uviděl naše auto a moji boudu rád jsem do ní vlezl a celou cestu domů spal. 

Textík: Barča, Endy
17.8.2008 Předsunutá bašta
Ahoj moji čtyřnozí a dvounozí kamarádi!

Jsem Delphi , a jako asi nejmladší členka klubu výletníků jsem dostala za úkol napsat zprávičku z našeho výletu na zříceninu hradu Krašov.

Nedělní ráno začalo jako obvykle, venčení v cca 6:30. Pak si ale moje panička nešla lehnout jako obvykle a začaly přípravy: batoh, popruhy, svačinka, pytel mňamek pro mne, vodička. No a pak jsem dostala Kinedryl – polovinu z poloviny jedné tabletky se mi podařilo úspešně vyplivnout. To jsem nabyla úplné jistoty, že se chystáme na výlet. Bohužel zčásti autem, které bytostně nesnáším a rozhodla jsem se potrestat svou paničku nějakým zvraceníčkem. Plán jsem splnila na 300%! Blinkala jsem celkem třikrát – nebylo to nic těžkého na cestě plné zatáček.

V Kozojedech u pošty už na nás čekali ostatní kamarádi Terrinka, Mikýsek, Fido, Grétka a Oli, po nás ještě dorazila Amy, Bella, Bára a Elsa a ze smečky Skorkov Bossík a Yafinka. Očuchali jsme se na uvítanou, s některými jsem se už viděla, ale některé jsem ještě neznala. Z Kozojed jsme se po modré značce vydali zpočátku po silnici a pak po polní a lesní cestě do vesničky Bohy. Moje panička mne zpočátku držela na vodítku, ale když viděla, že někteří pejsci dostali důvěru , tak mne také pustila z vodítka. Já jí dělala radost tím, že jsem na její zavolání přiběhla, no na první zavolání rozhodně ne, musela jsem si ponechat svou nezávislost přeci! Cestou lesem směrem na Bohy bylo ovšem mnoho překrásně voňavých stopiček, takže se nejdříve ztratila Oli a vzápětí i Amy. Po cca 15 minutách se ale obě spolehlivě vrátily, takže obdivuji jejich orientační smysl. Já ho teda mám, ale moje panička by si ho měla od nich vypůjčit – má spíš orientační nesmysl. Ve vesničce Bohy jsme narazili na hezký stánek s občertvením, kde již určitě od rána trávili místní volnou chvilku – soudím dle pivních skleniček a siláckých řečí. Dali jsem si sváču – od rána jsem nejedla, tak mi přišel vhod paničky šunkový salám, chlebíček a perlivá vodička (minimálně jsem si po ní dobře odříhla). Mňam. Po oddychu jsme vyrazili po silnici dále podél vysychajícího rybníku a trochu ztuhlého vodníka. Ze silnice jsme uhli na polní a dále lesní cestu táhnoucí se mírně do kopečka a pak z kopečka až jsem se dostali do údolí k řece Berounce. Po jejím pravém břehu proti proudu jsem postupovali docela těžkým a místy rozbahněným terénem a v dálce se rýsovala už zřícenina hradu Krašov. Cestou jsme se zašli osvěžit i na malou plážičku k řece – vybraní jedinci dokonce plavali – jako např. Terrinka a Mikýsek. Já smočila jen přední packy ,a to skoro omylem. No a pak následovalo prudké stoupání až ke zřícenině hradu Krašov. Odtud jsem si prohlídla krásně okolí i samotnou zříceninu hradu (no samé staré polorozbořené holé zdi na kopci – nevím co na tom páníčci vidí), shora jsem se s ostatními koukla, jak se řeka Berounka líně valí svým širokým korytem (hlavou mi problesklo kolik asi rybiček zde mohlo být? Mňám!). Z hradu jsme se vydali po žluté, ale hned na začátku cesty jsme si ve stínu lesa zahráli soutěž. Vylosovaly se dvojice páníčků. Jejich pejsci soutěžili v rychlém běhu na krátkou vzdálenost, ale byli spolu připoutaní krátkým vodítkem a pánící pak soutěžili v běhu na tutéž vzdálenost , ale připoutaní za jednu nohu. Samozřejmě pro objektivnost se vše měřilo na setiny sekundy – jako na Olympiádě. Soutěžila jsem se smečkou Skorkov – prostě dobré trio. Vyhráli jsme 3.místo a čekala nás dobrůtka. Mňam. Pak cesta lesem a polem až jsme se dostali do osady Rohy , zde následoval krátký oddych a vyrazili jsme po žluté zpočátku po silnici, pak jsme šli podél silnice po travnatém poli. Po odbočení doleva na polní cestu jsme došli až do 2. ochranného pásma zdroje pitné vody. Prodrali jsme se houštím a dostali se na posekané kukuřičné pole . Zející stvoly kukuřice nám pořádně promasírovaly bříška – alespoň těm menším kouskům. Akorát panička si stěžovala, že bude mít opět podrápané nohy jako minule – zkrátka nic nevydrží. Pak už následovala krásná louka plná voňavých myších děr , stopiček od zajíců a polní cesta až do Kozojed. Z kopečka jsme seběhli až k poště, no panička mne už musela táhnout za sebou . Vyhrála jsem ale své soukromé 1. místo v sežrání opravdu všech mňamek, které panička měla s sebou. Jakmile jsem uviděla naše auto, začala jsem opět slintat. Až do Prahy se mi ale podařilo všechny dobrůtky udržet v žaludku a teď je spokojeně trávím ve svém pelíšku.

Mějte se krásně a doufám, že se zase brzy uvidím se všemi. Pozdrav z měkkého pelíšku posílá Delphi.

Textík: Delphi
3.8.2008 Klenka

Ahojte kamaráti,

článok mala napísať ako víťazka súťaže Grétka, ale musela som sa do toho pustiť ja, teda Oli :-), takže to bude vlastne moja premiéra (doteraz ma k tomu Grétka nechcela pustiť). Tentoraz ale Grétka po príchode domov a nutných úkonoch (umytie paciek a vdýchnutie porcie granulí) zaľahla a už ju nič nezaujímalo. Povedzme si to otvorene, tie staršie ročníky toho predsa len toľko nevydržia :-).

Ale k veci, zasa prišla nedeľa a s ňou aj výlet. Na našich milých web-stránkach bolo napísané, že to bude iba 10 km prechádzka s ľahkou náročnosťou, takže si naša panička, ktorá má mimochodom čoraz väčšie bruchu a tým pádom obmedzenú pohyblivosť, myslela, že by mohla ísť na výlet s nami, ale my sme jej to aj s pánikovou pomocou pomerne rýchlo vyhovorili. A ako dobre sme urobili!

Výlet sa zo začiatku vyvíjal úplne normálne – Bella, Ejmi, Snoopy, Spike, Miky, Monty a Max dostali ako obyčajne dôveru a behali bez vodítok, Terrinka, Roxy s Giou, Lysien a my dve s Grétkou ako osvedčení stopovači a nováčik Delphi sme sa zasa museli uspokojiť s pochodom na špagátoch :-(. Prvé problémy nastali, keď sme narazili na pás lesa, ktorý bol polámaný po nedávnej víchrici. V ňom nám asi zmizla červená značka, pretože sme sa dostali až do dedinky Zliv, ktorej sme sa ale podľa pôvodných plánov mali vyhnúť. Nám to však nevadilo a cestou-necestou sa nám podarilo vrátiť späť na červenú a chvíľu potom aj na križovatku s modrou, aj keď tú sme zasa nikde nevideli. Našťastie sa tam objavil jeden miestny huňáč aj s pánikom a tí nám poradili, kadiaľ ide modrá značka. Varovali nás ale, že asi neprejdeme, lebo je tam kopec popadaných stromov. Nás len tak niečo nezastaví a nejako sme sa predsa museli dostať späť k autám. Našťastie to nebolo až také náročné, takže sme si cestou mohli dovoliť usporiadať aj veľmi smiešnu súťaž. Pánici nás chytili za zadné nohy a my sme museli iba po predných packách čo najrýchlejšie utekať do cieľa. Ako som už na začiatku spomenula, tak najrýchlejšia bola Grétka, za čo som na ňu veľmi pyšná a druhé a tretie miesto obsadili Roxy s Giou. Akurát fakt neviem, v akom poradí to presne bolo, pretože si ich ešte stále pletiem :-). Pánici sa na mieste súťaže stihli aj občerstviť a s novými silami sme vyrazili na ďalšiu cestu. Po chvíli sme dorazili na ďalšie rázcestie, tentoraz to bola križovatka so zelenou značkou, po ktorej to bol už len kúsok k autám. Teda mal byť ...

Pretože sme vraj dovtedy rýchlo ťapkali a bolo málo hodín, tak sa predseda rozhodol, že nám výlet predĺži. A to určite ani sám netušil, že to bude stáť za to a že ešte len teraz sa začne to správne dobrodružstvo. Zarastená cesta, každú chvíľu visela zo stromu páska s nápisom „Vstup zakázán“, ale my sme ťapkali veselo ďalej. Pánici síce občas frfľali, že majú popŕhlené nohy aj ruky, ale nám to vôbec nevadilo. Ale malo byť horšie ... Zasa začali pribúdať popadané stromy cez cestu, až sme narazili na úplnú pohromu. Pánici dokonca hovorili niečo o pralese a nejakým spôsobom sa nám podarilo rozdeliť na dve skupiny. No nebola to sranda, jeden spadnutý strom vedľa druhého, stále niečo preliezať, podliezať, preskakovať, vyhýbať sa trčiacim konárom. Niektorý na to doplatili aj krvavými zraneniami. Našťastie to nebolo nič vážne, iba nejaké škrabance, ale rozhodne to nebol nenáročný výlet. Keď sme prekonali všetky nastražené prekážky, tak to už bola len taká brnkačka popri poli, akurát Bella ešte nemala dosť a našla v ňom niečo voňavé. Po chvíli sme už všetci vyčerpaní dorazili k autám a vyrazili na cestu domov.

Dúfam, že náročnosť tohto výletu a utŕžené zranenia nikoho neodradia a za dva týždne sa zasa v hojnom počte stretneme na ďalšom skvelom výlete.

Oli

 

Textík: Grétka a Oli
20.7.2008 Pod Husou

Ahoj strakáči. Dnes na mne jako na nejnovější přírůstek vaší smečky výletníků připadl úkol napsat zprávu z výletu. Pro ty, kteří se výletu nezúčastnili, jmenuju se Leila a je mi 5 měsíců. O klubu výletníků mi řekla Delfi, která se přihlásila asi o dva dny dřív než já. Páníčkům se nápad moc líbil, tak jsme se přihlásili hned na první výlet. Už podle názvu se mi to moc líbilo. Pojedeme na Husu. Mňam, mňam. Vypadalo to, že husa bude pořádně velká a vypečená, protože mi papíni před odjezdem nedali ani mističku. Moc jsem se těšila, a tak mi ani nevadilo, že jsem musela vstávat už v sedm hodin, abychom to z Pardubic, kde jsme byli na víkend, stihli.

 Celou cestu jsem prospala a když jsem se probudila, nevěděla jsem, jestli ještě nespim. Bylo to jako v nejhorším snu. Všude kolem, kam jen oko dohlédlo, jeden hladový strakáč vedle druhého a husa nikde. Kdyby papíno nejel jako s bišonkem a trochu na to šlápl, tak jsem teď taky mohla hodovat. To bylo opravdu mrzuté, papíni pořád „Pojedeme na husu, pojedeme na husu.“, a husa nikde. To víte, že jsem byla notně zklamaná a ani jsem se s flekáči, kteří mi nenechali ani kousek nechtěla bavit. Toto mají být moji noví kamarádi. Kojoti jsou to. Prašiví. A ještě ke všemu mi pspíni dají mističku s masem z taštičky jako náplast za husu. Měla jsem mít husu a ne nějakou taštičku z McŠtěku. Měla jsem mít husu a místo toho se chtějí všichni lísat – strakáči a papíni.

 Už jsem si chtěla začít výt „Táhněte do háje, všichni pryč, chtěla jsem husičku, a nemám nic“ co vyje Ivan Haf, když ke mně přišel Endy, který nejdřív ze všech pochopil, že se jedná o omyl. Říká mi: „Víš Lejlo, my strakáči pořád a v první řadě myslíme na to, co bychom kde vyčenichali a slupli a občas nás to dostane do situace jako dnes tebe. Tady žádná husa nebyla, teda aspoň ne ta, na kterou´s myslela. My k ní teprve půjdeme a i tak nebude k snědku. Papíni se na ni chtějí podívat, tak je tam vezmeme na procházku a pořádně si při tom zaběháme, zaňufáme a vyblbneme se. Díval jsem se do mapy, po cestě bude spousta bažin a močálů, tak si to pořádně užijeme.“  

Jak Endy řekl bažina hned se mi zvedla nálada a mohli jsme vyrazit. Když jsme prošli vesnicí, pustila většina strakáčů své papíny z vodítka, pouze Fido měl strach, že by se mu papíni zaběhli, tak je musel celý výlet vést na vodítku. Po cestě jsme se zastavovali na borůvky, ty jsme měla poprvé v životě a strašně jsme se nasmáli, když jsme na sebe vyplazovali fialové jazyky. Našli jsme taky nějaká tábořiště, která musel dle vůně špekáčků na prutech opustit někdo těsně před námi. Roxy, Gia i Mikýsek se snažili vyčenichat, jestli tam nebyli taky nějací pejsci, ale žádnou stopu nenašli. Pouze dvounožci. Já s Barčou a Oli jsme se snažili najít nějaký zakutálený špekáček nebo aspoň kostičku, ale opět nic.

 Za chvilku jsme dorazili kousek pod Husu, kde jsme si dali něco na zub, a pak bylo focení modelů a modelek do soutěže. Všichni měli krásně připravené oblečky, jen mně papíni nic neřekli a pak se mě snažili nasoukat do mikiny s kapucí jako nějakého skejťáka a přes můj supervýkonný čumák mi nasadili brýle mého papína, který je nosí na tom svém pidičenichu, se kterým nevyčichá žádnou stopu a stratí se i na fotbalovém hřišti. Proč zrovna já musím mít takové papíny. Nejvíc se mi líbíla Gia a Roxy – ty měly šité oblečky přímo na kožich.

 Zbytek výletu jsme se čachtali ve vodě a bahínku, jen našim dvounožcům se pořád něco nelíbilo. Kdyby si to tak jednou zkusili, lehnout si do bahínka, tak už by na procházkách nedělali nic jiného. Vždyť je to takové labůžo a žůžo.

 Roxy a Gia pořád chtěli něco ulovit, asi byly taky zklamané, že husa byla jen kamenná, tak se 2x vydaly po stopě a museli jsme na ně čekat. Stejně nic nepřinesly, protože papíni je nenechali v klidu lovit. Copak se zajíc dá ulovit za dvě minuty a ještě se přitom neztratit papínům z dohledu? To já raději lovím slepice, husy a podobnou okřídlenou havěť. Už jsem myslela, že se tento výlet obejde bez lovecké akce, ale když jsme se vraceli k autům, konečně jsem narazila na jednoho liliputa a dala mu co proto. Nebyl moc trénovaný, a tak hned začal funět, že ani nestíhal kdákat při běhu. Ale než jsem ho stačila dohonit, vletěl škvírou do kurníku, kam jsem se nedostala. Ale i tak, aspoň jsem si zalovila.

 Výlet se moc podařil. Už se těším na další, jen to tak vypadá, že se na výlet dostaneme až 30. srpna. No uvidíme, jak to papíni vymyslí.

 

Textík:   Leila
12.7. 2008 Co zaslechl Archie o posezení na Koruně

Tak přátelé,

kolínské setkání na Koruně si prý v ničem nezadalo s tím pražským mejdanem. Dorazili Archici, s těmi jsem delegoval ještě babičku, když jsem nemohl já, Klára Snipová, Terrinkovic, Miluška Montíková, Marcel Ejminka. samozřejmě Péťa Mikýsková a za nováčky přijela z daleké Prahy i Magda Delphinková. Popili, pojedli, pochválili se, jak krásně si užili víkendovku v Chrudimi a nezapomněli ani kout plány do budoucna. Co chystají, mi ale nikdo nechtěl prozradit. Velký úspěch prý mělo premiérové promítání fotografií z Chrudimi. Dost se u toho naši dvounožci pobavili, tak schválně, zítra snad už budeme mít možnost to vidět a zdrbnout na webu i my. Jo a také se provolávala sláva Psím kusům, to je snad jasné.  

Cestou naši potkali v Poděbradech nadějného budoucího člena našeho flekatého klubu. Byl moc hodný, šel z nákupu a věnoval nám dárek na příští výlet. Ňaminku. Osobně dohlédnu na to, že ji naši vezmou, jestli ji tedy vydržím nesežrat. Dal jsem ji hodně vysoko, aby tam nedosáhl Lysien. Jo a kamarádi, pozdravuje Vás pan majitel z hostince Cidlina v Poděbradech. Kdo byl na tehdejším výletě, jistě si na tamní výborný obídek vzpomíná. A Marcel nám prý tajil, že Ejminka má kamarádku, sexy bíglí sněženku. Tak snad všichni v budoucnu dorazí na výlet.

Viděl jsem na fotce rikšu, ve které přicestovala Ejminka s Marcelem. Ta krásná modelka, co se do ní hned nacpala, je ale úplně jiná členka našeho clubu. Tak se schválně podívejte na fotky.  

Abych nezapomněl, Pražáci děkuji Kolíňákům za pozvání do jejich krásného města...  

S pozdravem: Chytněme se za tlapičky, vyrazíme na Husičky  

Váš Archie

Textík : Archie
 
4.-6.7.2008  3.Víkendová akce

Jak to vidí Terrinka:

Přátelé, byla to hrůza. Celej večer a celou noc prší, tak si říkám, že se po týdnu natáhnu na gauč a voni mě vytáhli za ucho, že jedeme pryč!!!Naštěstí jsem měla u packy kalendář, tak mi bylo po chvilce luštění písmenek jasný, že pojedeme na víkendovku. V pátek ještě jako docela pršelo, ale než začal karneval, bylo po dešti. Masky byli dosti povedené a porotě rozhodně nikdo nezáviděl. Po přehlídce masek jsme se dali do pití a halekání a vyhlásili jsme nej masky.

Druhý den už bylo lépe. Travička suchá, mírně pod mrakem...ideální na to se proběhnout. Tak jsme již tradičně začali klání desetiboje maratonem. Můj páník mě nechal na pospas jakési Monice, ale brzy se z nás staly velikánské kamarádky a celý desetiboj jsme absolvovali spolu. Po celém dni běhání a dovádění jme toho měli dost, tak jsme si pěkně pozalézali pod stoly a a do různých koutů.

V neděli bylo krásné a slunečné ráno. Začali jsme závodit v hopsání přes překážky. Bylo pěkně vedro, tak nám to dalo zabrat, ale sranda byla. Po vyhlášení jsme si již začali balit taštičky a pohárky a zmizeli jsme pryč. Pěkně jsme poděkovali a uklidili po sobě.

No a teď je na vás, aby jste napsali něco, co vás na víkendovce zaujalo. Pošlete nám to na email a my sem rádi každý článek přidáme:)


Jak to cítí Archie...

Byla to nádhera!!! Ale je to docela průšvih mít nejkrásnější dovolenou hned 
na začátku léta za sebou.
Děkujeme
Radkovi, Pájině, Terezce, případně všem členům jejich rodinné smečky, kteří 
akci připravili. Jejich nasazení a nápady jsou jedinečné.
Radkovi
Grétce a Olí, Zuzce a Andrejovi za velkorysý sponzorský dar, novou módní 
kolekci, která nám všem, co jsme byli na víkendovce, náramně sluší.
Radkovi
Báře a Else za to, že pustily svoji paničku Radku, aby nás v takové dálavě 
navštívila. To bylo radosti.
Radkovi
všem kamarádům, kteří do Chrudimi přijeli, někteří již tradičně, mnozí 
nováčci. Byli jste velmi milá společnost.
Radkovi
Našemu páníkovi Jirkovi, že taky přiložil tlapu k dílu, mimo jiné hlásal 
slávu Psích kusů a obohatil nás o kulturní zážitek. Taky Vám už didgeridoo 
chybí?
Radkovi
Pájině, že má nekonečné pochopení pro Radkovy psí kusy.
Radkovi
A samozřejmě časopisu Psí kusy...
Archie a Lysien a jejich lidi 

Jak to vidí Snip:

Hauuuuu, srdečně zdravím všechny účastníky zájezdu :) a to do Chrudimi na cvičák!!! Tak především musím říct, že mě bolí celej bígl, a jsem úplně hotovej. A to tak, že úplně! Už nevim kam a jak bych si lehl. Teď si ke mě lehla panička, tak jsem ji bez otevření očí dal odstrčením packy jasně najevo, že jsem grogy, a ať mě pro boha živýho nechá SPÁT! Já jsem bígl gaučový a ne stanový. Ona je na tom totiž podobně, absolutně nemá kondičku, na desetiboji mě akorát zdržovala, a při běhu málem vyplivla plíce. Jo a ke všemu má spálenej čumáček. Ale jinak všechno supeeeeeeer. Fakt doporučuju všem ať se příště zůčastní. Machři a Sněženky představte si to - můžete 3 DNY běhat na travičce po velikým areálu NA VOLNO, seznamovat se na vzájem, užívat si sluníčka, čůrat a kakat kde se vám zachce oni to uklidí:) (teda ne na stany, předsedovi se to nelíbilo:)), tímto se pokorně omlouvám, už to nikdy nepočůrám, teda doufám:), papat dobrůtky a odměny-mají je všichni! a dávají je všem!!, skákat přes překážky, hrát si, honit se, fotografovat se, vyhrávat ceny, diplomy, dobrůtky, prostě bíglí ráj. Já jsem nadšenej a panička taky, a až si trochu oddychnu můžem znova vyrazit.::)))) Moc děkujeme předsedovi a jeho týmu za perfektní připravení akce a kolektivu cvičáku za mňam jídlo a rodinnou atmosféru. A samozřejmě všem přítomným za super kolektiv.::))) Tak příště na VÍKENDOVCE. Hauuuuu. PS.: Jo a děkujeme časopisu Psí Kusy!! Třikrát hau, hau, hau.:::)))


Jak to vidí Grétka:

Ahojte kamaráti,

v piatok bolo hneď od rána niečo iné. Nezaplo sa rádio, aby vyhnalo z postele pánikov, tí sa po venčení a raňajkách neponáhľali do práce a miesto toho začali zo skrine vyťahovať tašky a ruksaky a chystať rôzne veci. Tak sme sa s Oli na seba pozreli a spoločne sme si povzdychli, že sa už zasa budeme trmácať po D1 do Bratislavy a tam strávime nudný víkend. A to sme tam boli ani nie pred mesiacom. Ale potom pánik vytiahol zo skrine aj ruksak, ktorý sa používa iba na výlety, do neho začal cpať postroje, vodítko s rozdvojkou a ďalšie veci, ktoré berie so sebou, keď sa chodí na výlety. Ale predsa nám to nešlo do našich malých hlavičiek, veď bol iba piatok. Tak sme sa išli pozrieť s Oli do kuchyne do kalendáru a vtedy nám to prišlo. Veď je tu konečne TEN víkend, na ktorý sme sa celý rok tešili. Kvôli nemu sme aj rýchlo odhárali, len aby sme mohli ísť do Chrudimi, kde to bolo minulý rok také super. Počasie síce nevyzeralo nejako vábne, vo štvrtok večer aj v piatok ráno pri venčení sme pekne zmokli, ale v predpovediach počasia sľubovali, že by sa to malo cez víkend zlepšiť, tak sme spoločne s pánikmi dúfali, že tentoraz tie predpovede budú správne. Potom sme teda už len pretrpeli ten čas, kým pánici zdržovali balením a rýchlo sme naskákali do auta, len aby sme mohli byť čo najskôr na mieste. Cesta síce nebola najkratšia, ale krátko po dvanástej sme boli na mieste a mohli sme vyraziť na obhliadku známeho chrudimského cvičáku. Zopár výletníkov nás už predbehlo a stavalo si stany, resp. postaviť stany dostali za úlohu pánici a my výletníci sme sa mohli radostne zvítať a robiť, čo sme chceli. Tak sme sa aj s Oli pustili do skúmania stanov, či ich majú ostatní dobre postavené a či v nich náhodou nemajú niečo dobré pod zub. A boli sme úspešné, Marcel od Ejmy nechal stan trošku otvorený a v ňom granulky, mňam. Oli bola taká rýchla, že si ich ani nevybalila z igelitového sáčku a chcela ich zjesť aj s ním, pretože sa k nám hnal pánik a kričal niečo o nenažraných psoch. Akurát neviem na koho, pretože my sme už boli najedené. Našim pánikom sa nejako nechcelo do stavania stanu a miesto toho nás vytiahli na prechádzku do mesta, kde sme dorazili až k penziónu. A tam sme sa dozvedeli, že tam budeme chodiť spávať. Bol to síce riadny kus cesty od cvičáku, ale na druhej strane, posteľ je posteľ. Tak sme to schválili, poslali paničku pre kľúče a medzitým sa zvítali s Lysienom a Archiem, ktorý sa tam tiež akurát ubytovali. Keďže v meste inak nebolo čo robiť, tak sme sa chceli čo najskôr vrátiť na cvičák, kde medzitým určite dorazili ďalší výletníci. Ale naši nenažraný pánici sa vraj museli ísť najprv najesť, že sú už hladní a panička teraz s tým veľkým bruchom musí jesť pravidelne a ďalšie kecy. Tak sme skončili priviazané v pizzerii pod stolom a museli sme čakať. Inak k tomu paničkinmu bruchu – sme aj s Oli veľmi zvedavé, koľko bíglikov z neho vylezie a kde budú spávať, pretože v posteli už teda nemáme moc voľného miesta. Ale späť do Chrudimi, keď boli pánici najedení, tak sme rýchlo vrátili na cvičák, kde sme mohli až do večera vystrájať s kamarátmi. Večer bol karneval, ktorého sme sa pre paničkine veľké brucho nezúčastnili, ale aspoň sme sa v kľude mohli kochať maskami, ktoré si pripravili ostatní výletníci. A musíme uznať, že sa všetci pripravili veľmi precízne a porota mala naozaj ťažkú prácu vybrať tých najlepších. Na druhý deň sme sa ráno nevedeli dočkať, kedy vyrazíme z penziónu na cvičák a tak sme pánika vytiahli z postele už o šiestej, len aby sme boli čo najskôr zasa na mieste. Pánici ale zasa začali vymýšľať niečo s jedlom, že vraj pozvali na raňajky Hellerovcov a že sa nemáme kam ponáhľať. Tak sme to zasa pretrpeli a keď sme konečne dorazili na cvičák, tak už bol veru najvyšší čas. Chvíľu po tom, ako sme dorazili, sa už začínal 3. beagle desaťboj. Jednotlivé disciplíny prebiehali celý deň, dostali sme akurát prestávku na obed a vlastne skoro až do večera sme behali, skákali, hľadali dobroty a výborne sa zabávali. Keď sme skončili, tak sme boli s Oli už dosť hladné a keďže sa naši pánici nejako nechystali nasypať nám granulky, tak sme sa vybrali nájsť si niečo pod zub samé. A boli sme veľmi úspešné, najprv sme našli otvorený stan, kde spal Spike a tam boli nachystané veľmi dobré granulky. Nebolo ich ale veľa, pretože Spike je nižšia váhová kategória a tak sme hľadali ďalej. A zasa úspech. A tentoraz to stálo za to. Našli sme misku s nachystanými granulkami pre domácich veľkých čiernych psíkov (vraj rotvajlerov). Tých tam bolo fakt dosť, toľko sme s Oli pokope ešte nikdy nevideli. Možno keby sme doma 3 dni nejedli a odkladali si granulky niekam na kôpku, tak by to bolo rovnako veľa. Jednoducho sme sa po dni plnom vrcholových športových výkonov potrebovali poriadne najesť a celkom sa to podarilo. Večer sme mali voľnú zábavu, pánici sa bavili zasa nejakými súťažami a tombolou a už sme tešili do postele. V nedeľu ráno by sa po tých výkonoch zo soboty patrilo aj trochu dlhšie pospať, ale zasa sme to nechceli preháňať a zmeškať niečo na cvičáku, tak sme pánikov vyhnali z postele o siedmej. A keď sme dorazili na cvičák, tak sme zistili, že to bolo  neskoro, lebo už na nás čakali, aby sa mohlo začať súťažiť v agility. My s Oli to nechodíme trénovať, takže sme nemali žiadne ambície, ale Oli vraj bola celkom rýchla a keby občas neurobil pánik chybu, tak by vraj mohla byť dosť dobrá. Lysienova panička by to s ňou vraj možno aj skúsila trochu potrénovať, tak uvidíme, možno sa do toho pustíme. Ja som v agility trochu skúsenejšia a keby nebol Andrej tvrdohlavý a nepustil ma v záverečnom šprinte bez vodítka, tak sme možno mohli dosiahnuť aj na stupne víťazov. Ale nevadí, víťazom gratulujeme a už teraz sa tešíme na ďalšie výlety a hlavne na budúcoročnú víkendovku v Chrudimi. 


Jak to vidí Endy:  

Už jsem se konečně vyspal! Tak pár řádků k víkendovce. Bylo to super, zjistil jsem, že mám spoustu kamarádů. Terrince jsem chtěl ještě štěknout, že ji mám opravdu rád a teď je mi smutno.Na výletě si to všechno ještě dopovíme a snad najdeme k sobě cestu. Vím, že toho ještě moc neumím, ale slibuji, že se to doučím. Můj dvounožec se musí taky hodně učit. Už začínáme trénovat. Tak pro ty co neví o co jde. Dne 4-6.7. jsem se poprvé zúčastnil víkendovky v Chrudimi. Pořád mi slibovali výlet, ale netušil jsem o co jde. Sice mi bylo naznačováno, že půjde o nějaké sportování, ale můj dvounožec jen slibuje a pak z toho nic není. V pátek jsme vyrazili. Celé dopoledne pršelo, odpoledne po dosažení cíle se udělalo pěkně, sluníčko svítilo a tak jsme postavili stan. Postavil ho Pepa, Hanka jen koukala a já se doběh občas podívat zda se dílo daří a zda Pepa nepotřebuje něco podržet (odnést a zahrabat). Je šikovnej postavil ho sám. Pak to začalo ,, Maškarní,, - to jsem teda koukal co jste dokázali vytvořit za masky, ani jsem Vás nemohl poznat. Já jsem to nedokázal, raději jsem to roztrhal.
Pak se tak jen běhalo a zkoušeli se nějaké cviky (chtěli mě nacpat do roury, tak pánové do té mě ani zkušený Radek nedostal). Po vyhlášení soutěže o nejlepší masku mi pak už dali všichni pokoj a já se mohl kamarádit. Chlapi byla tam taková malá slečna jmenuje se Honey Moon Tergy já ji říkám Hany, ale pozor ta je jenom moje!Tak Terrinko máš konkurenci!
Druhý den to ovšem vypuklo. Běh na l km – býval bych doběh určitě první, ale s Hankou to nešlo ten balvan za sebou jsem prostě neutáh. Pak jsem musel něco hledat (buřta), proč mám něco hledat, když vše dostanu hned a ani si nemusím říkat. Slalom, to už znám, ale pořád je co zdokonalovat – zrovna bylo teplo a mě se moc nechtělo. Skákání přes překážky – tak to už bylo příliš. Jo skok do dálky to bylo dobrý ovšem Hanka !!!! V sobotu jsem ,a to štěkám, že vydržím hodně, ve 22 hod odpad a ani nevím jak jsem došel do stanu a ráno jsem se nemohl probrat. Byla neděle všichni jen tak posedávali a chystali se na další závody. My ovšem museli jet domů. Hanka ještě semnou něco zkoušela a já jako správnej beagl přemýšlel jakou bych ji udělal radost za tak pěkný víkend. Pak mě to napadlo, když tak všichni běhali a skákali tak jsem tu zatracenou rouru proběh. Takovou radost jste ještě neviděli Pepa mi to natočil na video. No a pak jsme jeli domů. Bylo to super a přemýšlím jestli mě vemou na Husu nebo ne jsou tajemní. Všechny zdravím a už se zase těším. 

Endy.


Jak to vidí Ejminka:

Už když jsem potkala Snipa s báglama před barákem u auta, tak jsem tušila nějakou
kulišárnu od páníků. Zkrátka něco extra :). Počasí bylo akorát na to celou cestu
krásně prohnípnout vzádu v kleci a ničím se nevzrušovat.
Po příjezdu už na nás čekala smečka strakáčů v čele s Terrinkou a Mikýskem. Když
páník dostavěl stan, tak jsem se šla s ostatníma pozdravit a očmuchat :).
Odpoledne jsem se s pár kámošema šla projít do centra a musím podotknout, že Chrudim
a její historické jádro se všemi uličkami a podloubími a poznačkovanými rohy na vás
nezapomenutelně dýchne městskou psí minulostí.
Večer na maškarním bále se mi líbila Evrinka, která šla za Robina Hooda, ale slušelo
to i lyžařům a samozřejmě naší nejmladší letce.
Na druhý den začalo závodění, což moc s páníkem neovládáme, ale s chutí jsem si
vyzkoušela všechny nástrahy a naučila se dokonce i tunel a lávku. (pozn. redakce: Na
lávce měla menší střemhlav pád, ale dopadlo to dobře a cíl úspěšně proťala).
Navečer dorazil můj černý, věrný milenec Monty s kterého mám pokaždé velkou radost a
nevím kam ho dříve ňafnout.:)
Třetí den bylo na pořadu hopsání,  kde už na všech byla znát únava a do toho
rozpálené sluníčko udělalo své. 
A jedním slovem se mi líbilo vše.::)))
Motto výletu: "Všem se dobře hopsalo a nikomu se nic nestal:)" Vaše
Ejminka

Textík : Terrinka , Archie a Lysien a jejich lidi, Snip, Grétka, Endy,  Ejminka, ....

 

22.6.2008 Belly revírování

Tedy dnes ale bylo vedro.. Mnozí ráno určitě zvažovali, jestli dnešní program, ať byl jakýkoliv, nezruší a nebudou se jenom věnovat tělesným radovánkám v bazénu nebo dokonce v tekoucí vodě. Já jsem ale vyjel na další, v pořadí již sedmdesátý pátý, a tudíž jubilejní, výlet. Jeli jsem za Bellinkou do Ohrobce. Má tam oplocený pozemek, kousek lesa, na druhý konec jsem ani neviděl.. A já vidím do dálky dobře, věřte mi. Prej že kousek lesa... Ale hlavně stín... A uprostřed ohniště.

Většina z nás byla mobilních... Tak jsme šli na domluvený výlet. Pouze mého tatínka, poraněného Lysiena a háravé a těhotné fenečky jsme nechali hlídat ze včerejška ještě teplé ohniště... To byste nevěřili, prý založili nový oheň jenom přidáváním drobných klacíků... Patří jim můj obdiv. Aby prověřili kvalitu ohně, ještě než jsme se vrátili z okružní cesty, zkušebně opekli a snědli několik buřtů.

Co říci o vlastním výletu? Paráda!!! Šla nás celá smečka. Krásné a čisté lesy okolo Ohrobce nám poskytovali dostatek stínu, údolní potok byl mým oblíbeným místem k občerstvení a udržení rozumné teploty celého těla. Zase jsem měl zimní výbavu, znáte ty mé zlatoretrívří chlupy, studená voda byla balzám na můj kožich. Dováděli jsme zvesela, docela rádi jsme se ale podvolili jednohlasnému rozhodnutí dvounožců, že půjdeme kratší cestu. Přesto jsme pár kilometrů urazili.

Návrat na zahradu Bellinky, naší hostitelky, znamenal zejména blížící se vůně. To víte, ti naši, kterým dáváme lásku, vodíme je ráno, odpoledne i večer na procházky, bez nás by vážně kolikrát sami nešli, se mnohdy o krásně karcinogenní uhlíky na jejich klaccích ani nerozdělili.

Ano, naši páníčci si opékali buřty.. Tomu jsem rozuměl.. A Lenka chleba... Tomu jsem rozuměl.. A Andrej cibuli.. Tomu jsem fakt nerozuměl...

 Tušil jsem, že pak to přijde. Věděl jsem to z webu clubu... Haf-Bajlando.. Taneční soutěž.. Kdysi jsem chodil do tanečních se Šárkou... A ta dnes byla daleko v Broumově.. Ležel jsem vedle mého táty.. Stačil jeden vzájemný pohled.. Šli jsme do toho.. Každý ze soutěžících si zasloužil potlesk, každý tančil co dovedl... Někdo polku, druhý valčík,   jiný dupáka... Většina uměla krásně skočnou..   Já si vzpomněl na mládí.. Svoji aktivitou se mi podařilo zastřít, jak je táta mimo rytmus... Bylo to skvělé... Co ti moji bíglí kamarádi dovedou za kousky...  

A táta si zahrál na didgeridoo. Australský domorodý nástroj. Učí se na něj hrát již asi půl roku. A je vděčný za každého, kdo mu naslouchá, či dokonce ze zájmu nebo alespoň ze slušnosti jej pochválí.. Mně se to také líbí, docela rád ho doma poslouchám...  

Ale hlavní kousek však přišel na závěr. Vážně.. Novorozená sestra Bellinky.. Honey Moon Tergy z Vlastce. Něco málo přes dva měsíce... Nové štěstí v clubu výletníků.. Však se také stala nejvíce fotografovanou osobností dnešního dne... Také jsem měl radost, to víte, já v ní vidím nejenom nového bígla sympaťáka, ale i další přispěvatelku do clubové pokladny... Příspěvky jsou příspěvky...

Dnešní příspěvek jako poděkování Bellince napsal Archie.

Tiskový mluvčí klubu bíglích výletníků a zlatý retrívr zároveň.

  P.S. To, že byl výlet sedmdesátý pátý, jsem si na začátku vymyslel, abych zdůraznil význam dnešního setkání. Ale to jsem vůbec nemusel. Výlet to byl vydařený haf, haf. A.

Textík : Archie

 

10.6.2008 Třímetrový bígl

Jak vypadalo posezení v kavárně Bresto, aneb Třímetrový bígl?

Není nic divného, že když se jde večer do hospody, či kavárny, nechají se pejsci doma. Ten kdo měl čas a odolal psím očím, nechal svého psa doma a vyrazil na seznámení s clubem. Pravda, akce byla spíše pro místní, tak jsme celou kavárnu nezaplnili, ale i tak to bylo velmi příjemné. Debatovali jsme o nás, o 1.BVC, seznámili jsme se osobněji s výletníkem Endym a koukali na fotky, jak jsme se měli, když jsme začínali. Někteří si podobnou akci vyprosili i v Kolíně, která se bude konat po víkendové akci s názvem "Posezení na Koruně". Již se na vás moc těšíme.

   
Textík : Radek

 

8.6.2008 Krakovec

Milý výletníci, je neděle a máme za sebou zase další výlet. Sjeli jsme se v docela hojném počtu v Rousínově u rybníčku, kde jsme se přivítali a někteří z nás si zde při čekání na další členy zchladili tlapky. Vyrazili jsme z vesnice kousek po silnici, ale dál hned byla polní cesta, kde nám páníci dali důvěru a pustili nás na volno. To bylo veselo, někteří měli sice v úmyslu vzít kramle (to víte,moooc to tam vonělo stopičkama) jenže páníci pro naše lumpačení nějak nemají pochopení a všechny včas přivolali. Šlo se příjemnou cestou lesem, občas jsme přebrodili potok a osvěžili se. Asi v poledne jsme dorazili na hrad Krakovec, kde se natáčela pohádka "Princ a Večernice" a "Ať žijí duchové" . Jelikož nám právě zavřeli, tu hodinku jejich pauzy jsme si zkrátili laškováním a občas jsme vyloudili i nějaký ten drobek z páníkovy svačiny. Po občerstvení nás už pustili na nádvoří, kde byla vyhlášena soutěž. Už jsme o ní věděli dříve, abychom se na ni doma v klidu připravili a přivezli si správné rekvizity. Všichni se snažili, ale vítězové jsou jen tři. Na třetím místě se umístil Rasty, na druhém Bella a na prvním jsem se poprvé umístil já. Taky to bylo velký utrpení vydržet fotografovi a porotě pózovat v tom co mi ta moje bláznivá panička navlíkla. Prohlédli jsme si hrad, dověděli se spoustu zajímavostí a vydali jsme se zase na cestu zpět k autům. Byl to krásný den a já se moc těším na dalším výletě, tentokrát u Bellinky při opékání buřtíků. No, chlupáči, to přece stojí za to jet. Tak pac a pusu, váš Mikýsek.

   
Textík : Miky

 

25.5.2008 Kozlíkův pochod

Tak jsem se konečně dočkal. Čtrnáct dní mi moji dvojnožci slibovali, že když budu hodný a začnu konečně poslouchat vezmou mě na výlet. Snažil jsem se a oni splnili co slíbili. Když mě 25.5. začali balit baťoh, chystat kokyna, zkoušet mi bezpečnostní kšíry, pochopil jsem, že se něco děje. Brzo ráno jsme vyrazili směr Velké Popovice.Už jenom najít Mokřany by byla dobrá soutěž. Nevzdávali jsme bloudění a přece dorazili na místo určení a včas. Už jsem byl tak natěšený na mé nové kamarády , že jsem vystoupil před zaparkováním jen abych byl na srazu první a mohl si očuchávat a očuchávat. No sešlo se nás hodně. Všichni místní psi se kolem sběhli a málem, kdyby nebyli za plotem, tak by nám koledu snědli. Vyrážíme po stopě Popovického kozla a protože jsme slušná smečka mají naši dvojnožci co dělat aby nás dohnali.Máme toho na trase hodně ke zkoumání takové krásné louže , bahýnko od sluníčka vyhřáté nás lákalo k bahnění a zurčící potůček zase ke koupání. No byla to idylka a my si to užívali. Prostě znáte to když všichni, tak se museli vybahnit všichni je to prostě v nás, jsme bezva smečka. Čas oběda se blížil a tak aby si ho dvojnožci zasloužili tak si museli s námi trošku pohrát. Nikomu nic nedarujeme zadarmo. Byla vyhlášena soutěž ve skoku dalekém. U krásného rybníka na pěkné cestě vše začalo. Soutěže jsme se zúčastnili v plném počtu, nikdo se nevzdal a každý se snažil po svém, jsme pěkně soutěživí.Po zaslouženém obědě, myslím že obsluha v restauraci byla docela vyděšena z našeho nájezdu, bylo vyhlášení . K mému překvapení jsem se umístil na 3. místě na prvních dvou místech už byli jenom zkušení skokani.Vyrážíme zdolat kopec Bukovec a pak směrem k výchozímu bodu Mokřany. Cesta ubíhá v pohodě, je to pěkný výlet. Na konci nás ale čekala odměna ve formě krásného rybníka, kde jsme se mohli všichni špinavci vykoupat a tak se očistit a osvěžit před cestou domů. No bylo to bezva. Po dosažení výchozího místa jsme přepočítaní, k žádným ztrátám nedošlo tak zase v plné síle a počtu na dalším výletě Vás zdraví ENDY.

   
Textík : Endy
11.5.2008 Jelen

Ahoj všichni, 
dneska jsem dostal svůj velký úkol, napsat, jaký byl dnešní výlet.
Na ten jsem se moc těšil. Dřív, než jinou neděli, jsem vytáhl páníčka na naši obvyklou kávičku k moji „babičce“, která byla rychlejší než jindy a odtáhl jsem páníka domů. Tam jsem si dal rychlou snídani a uháněl paničku, aby vylezla z postele a mohli jsme jet za flekáči.
Auto jsme nechali u „dědy“ a já zkusil cestu, kterou chodila panička do školy. Ještě jsem poradil „pojízdným“ flekáčům, jak se dostanou k Obecnímu úřadu a sám jsem pěšky uháněl za nimi. 
Na místě bylo velké vítání a seznamování s novými tvářemi. Ještě společná fotka a vyrážíme, hurá:)
Kousek jse šli vesnicí a honem běhat a čmuchat do lesa. Během chvilky jsme byli pod Homolí, odtud je to už jsen kousíček na Jelen. Chvilku jsem ještě volně běhal, ale při vstupu do vsi jsem musel na vodítko, nějak se mi nechce moc poslouchat. Auta se nám pejsanům ještě nenaučila vyhýbat, což opravdu nechápu!
Udělali jsme malinkou přestávku a fofrem do lesa, kde můžu volně běhat. 
Netrvalo dlouho a byla vyhlášena soutěž. Tentokrát me moc nenadchla. Namočené dobroty nejsou moje parketa...
Opravdu obdivuji Lysiena, Bellu a Roxy, že to zvládli takovou rychlostí, já se musel hodně přemáhat, abych frolíka vylovil. 
Protože bylo celkem vedro a nejen my hafani měli jazyky až na zemi, domluvili se páníci, že by nebylo od věci trochu si zajít a dát si pivko v Konárovické hospodě. Tenhle nápad si mi moc zalíbil, cestou jsme totiž našli rybník a byla koupačka a taky jsme potkali bíglího kamaráda. Procházka lesem a hurá honička na louce, jen škoda, že už jsme v Konárovicích, zase musím na vodítko.
V hospodě jsem si dal zmrzku, tu já moc rád. 
Předseda na místním pódiu vyhlásil výsledky soutěže, ještě jednou tleskám. Proběhla hromadná fotka a jde se dál. Cestou jsme se přes ploty poškádlili s místními pejsky a předseda si zahrál na pošťáka. Během chvilky jsme zase v lese a jde se běhat. Najednou jsme se objevili na Včelíně, kde si Mikýsek s Ejmy zkusili, jaké je to mít zahradu:)
Kyž jsme vyšli z lesa, byla před námi krásně posekaná louka, to bylo běháníčko. Chvilku jsme museli čekat na kamarády, kterým se zalíbila hromada hnoje, naštěstí čekání nebylo dlouhé, protože čekat na sluníčku nemám v lásce:( Podruhé jsme se setkali s bíglím kamarádem, který má moc hodného páníčka, dal nám na osvěžení krásně studenou vodičku. Po krátké pauze, jsme šli dál až k rybníku, to bylo super, krásně jsme si zchladili tlapičky. Odsud už to byl kousek lesem a polní cestou do Býchor. Tam jsem se rozloučil se všemi pejsany a odešel pro auto. 
Výlet byl super. Teď ještě zkusím, co je na tom těžkého vylovit mňamku z vody a jdu spát. Byl to docela náročný den.
Pac a pusu Snoopy

   
Textík : Snoopy

 

27.4.2008 Kost

Ahoj všichni, sice trochu pozdě, ale přece…Náš výlet začal jako vždycky taťka nás dovezl na pumpu kde jsme přestoupily k Hance a Bellince a spokojeně jely směr Kost. Cesta nebyla až tak dlouhá, my si s Bellou schruply načerpaly síly a po chvíli už jsme vystupovaly. Počasí nám přálo a tak byli všichni spokojení. Na Kost přijelo spousta nových výletníků takže to bylo zase jiný…Teplé počasí ocenila obzvlášť moje panička, která pro mě skočila bez přemyšlení do takový nehezký vodičky připomínající spíš barvou travičku…Proto jsem se do ní vlastně šla podívat. Po tomhle malém divadle už to pokračovalo jako vždy. Byla vyhlášena soutěž, kterou vyhrál nováček Snoopy, 2.Rasty,3.Grétka. Dále jsme si to spokojeně ťapkali po silnici a pak opět lesem..To byla ještě hezká cesta. Pak přišla trochu horší část,rozblácená louka, tu jsme však všichni úspěšně překonali a dorazili zpátky k hradu. Hladovci ještě něco málo zakousli v místním bufetu a jelo se domů. Moc se těšíme za dva týdny a panička doufá, že už nikam nebude muset skákat:-D:-D

   
Textík : Amy

 

13.4.2008 Skryje

Výletníkům zdar!
Tééda, to byla paráda! Prožily jsme krásnou slunečnou Neděli ve Skryjích, nedaleko od Prahy. Společně se sestřičkou Giou a našimi neposlušnými paničkami jsme brzy ráno z pelíšků doslova naskočily do vlaku a vydaly se poprvé na dlouho očekávaný výlet. První zastávka proběhla v Kolíně, kde nás již vyčmuchával fešák Miky s paničkou. Během seznamování k nám po chvíli doběhla další členka výletu, velmi sympatická Terrinka, s kterou jsme si také hned prohodily par slov. Už v tu chvíli jsem si říkala, že to bude asi tuze veliká smečka, přesně taková, o které jsem vždy jen snila. Když jsme v 11h dorazily do Skryje, bylo nám hned jasné, že se má sestra Gia zamilovala po uši do Mikyho a podle všeho, ji to opětoval. No jo, to je celá ona! Hned po příjezdu jsme se vydaly na krásnou procházku, během které jsem se snažila se všemi seznámit, popřípadě něco dobrého ulovit. Během cesty jsme narazily na menší skalnaté překážky, které nebylo pro mnohé lehké ale za to zábavné zdolat, až tedy na Archiho, který si cestu zjednodušoval v proti proudu řeky. Obdivuji jeho plavecké schopnosti! Po chvíli jsme se po mostě dostaly na nádherné místo, uprostřed skal a blízko vodopádu, kde jsme si odpočinuly a nechaly své páničky trochu posilnit. Tady jsem měla první možnost ukrást něco dobrého, ale nepovedlo se. Když jsem se už skoro vyšplhala na nějakého paníčka, který svačil voňavý rohlík, nemilosrdná panička mě stihla před úlovkem zastavit.Trochu jsem byla naštvaná, ale hned poté jsme musely vyšplhat skálu, kde mě ten vztek přešel. Mimochodem, už dlouho jsem neviděla Giu, asi určitě tušíte, s kým je v popředí :) Krátce před výstupem na vrcholek, pan předseda začal všechny svolávat, aby nás výletníky vyfotil! Po cvaknutí foťáku jsme se na povel rozeběhly a začly hromadně šplhat po skále. Nedaleko od výstupu stála hezká dřevěná chaloupka s velkým prostranstvím, kde se konala sportovní soutěž, která spočívala v tom, kdo v nejrychlejším čase oběhne vyznačenou dráhu včetně spadlého stromu a pár křovin! Řekla jsem si, že se předtím trochu posilním, a tak mě napadlo se nejdříve pošmejdit po zemi. Konečně se dostavil úspěch! Neboť jsem v rekordním čase spolkla panu předsedovi,( velkej sympaťák!), celou housku i s obalem. Panička se tehdy na mě pořádně naštvala a trochu jsem se i styděla, protože na mě všichni flekáči koukaly a kroutily tlamičkou. Už to asi nikdy neudělám! Hned poté začla soutěž. Všichni machři a sněženky byly v zápalu boje, už jsem se nemohla dočkat až na mě přijde řada Nakonec vyhrál 1.místo Lysien, 2.Gia haf haf!! A třetí Vilík! Jakmile jsme předvedli své běžecké výkony a byly předány ceny, pomalu se pokračovalo lesem dále. Všichni vesele běhaly, štěkaly a honily až do chvíle, kde nás překvapila studená překážka. Brrr..musely jsme se přebrodit přes studený potok, pěkně nás studily packy,no jo, až na Archiho, který si klidně do vody lehl a příjemně se chladil Asi hodinku poté jsme doťapkaly zpět do vesnice, kde se někteří páníčkové zchladily limčou nebo pivem. Přemítala jsem si, kteří hafany mi utkvěly v paměti, určitě to byla Lady, Terrinka, Quatro( nebo-li také pohon na všechny čtyři?? hm.. tomu moc nerozumím),Lysien, hmmm...Vilik, Amy, no... tak snad se příště se sestřičkou polepšíme!! 
Na další brzký výletek s Vámi se těší Roxy a Gia, a třeba to bude už na Kosti! HAF HAF

   
Textík : Roxy a Gia

 

30.3.2008 Údolí Hvězdy
Ahojte,
máme za sebou krásne slnečný výlet do Údolí Hvězdy. V malej dedinke Jíloviště sme sa stretli v primeranom počte beaglov a páničkov a hneď aj vyrazili, čmuchajúc a ocikávajúc, všetko, čo nám prišlo do cesty.
Prešli sme popri pár domoch a záhradách, nakukli cez plot, či sa niekde nevarí dajaký dobrý obedík a ráznym krokom sme sa dostali až k lesu a hneď potom k Cukráku. Podľa názvu sme očakávali veľkorozmernú sladkú odmenu a ...
Bola to len vysoká železná vež, ani sa neotáčala, neblikala, proste nudaaaaaaaaa. Aspoňže predseda mal fantastický nápad na súťaž, takže sme zakotvili pod Cukrákom a mohli začať. Išlo o to, chytiť letiaci piškót alebo frolica do tlamičky. My s Olinkou sme v tejto disciplíne veľké prebornice a keďže sme o zásobu piškót nechceli prísť, dohodli sme sa s Bellou, že to pre pánikov urobíme napínavé a samy sme si naplnila mlsné brušká. Keď už sa to s našimi dvojnoháčmi nedalo vydržať, nechali sme sa ich tešiť a súťaž sme ukončili. Vyhrala (akože) Bella, ja (Grétka) som bola druhá a Oli tretia, to bolo radosti a ďalšie odmeny, mňam mňam.
Čakal nás ďalší úsek cesty v celkom rýchlom tempe. Až neskôr sme zistili, že pánikov ženie predstava príjemného posedenia pri vode, spojeného s obedom. My sme skončili uviazané pri plote, ale dávali sme pozor, aby sme pri zbytkoch boli prvé a nedali tak šancu žiadnemu miestnemu holobriadkovi (preklad do českého jazyka: holobriadok – psisko dedinské, nevychované) :o)
S plnými bruchami (ako kto) naša cesta pokračovala po skalách. Predseda stihol spoločné foto, ale hneď potom sme sa rozutekali po brehu. A ako vždy, Bella mala šťastie na poriadnu mlsku, len jej paničke sa neviem prečo rybia hlava nepáčila, hm hm.
Nasledoval riadny stupák, ale my beaglovia sme plemeno húževnaté, takže kopec = žiadny kopec, len dvojnožci akosi divne funeli. 
Asi ich omámil ten príval čerstvého vzduchu, ale dostali sme poriadnu dôveru a rozutekali sa na voľno po miestnych lesných stezkách. A to by nebolo nás fabiankových, aby sme to poriadne nevyužili. Oli to vzdala pomerne rýchlo, ale na mňa sa muselo trochu počkať. Panička, keď ma chytila za kožuch, síce vykrikovala niečo o predčasných pôrodoch, či čo, ale mne sa zdalo, že prísediacej skupinke malá prestávka celkom vyhovovala.
Potom už uviazané, sme sa trmácali pomalým krokom k autám. Tam sme sa rozlúčili, ostatní si to zamierili rovno do pelíškov, naši páničkovia si ešte urobili zachádzku do malej Kovárny pro radost na koláč, studené kafe a teplú čokoládu.
Ten, kto neprišiel, zaváhal. Mali sme sa príma a počasie eňo-ňuňo :o)
Grétka

 

 

 
 
Textík : Grétka a Oli

 

16.3.2008 Po stopách Slavníkovců
Nedělní ráno nebylo moc přívětivé, mrholilo a teplo také vypadá jinak. Ale protože miluji turistiku, vyrazila jsem na výlet. Po cestě se přidala Amynka a pokračovalo se dál do Poděbrad. Počasí stále nebylo nic moc, ale na parkovišti už čekali další kamarádi se svými dvounožci a po vzájemném uvítání jsme vyrazili. Na břehu Labe dostali někteří z nás důvěru a ihned zaregistrovali kachničky. Ovšem jako správná poslušná smečka jsme odolali a šli dál. Přesun k lesíku a prohlášení předsedy, že není kam utéct, vedlo k vypuštění všech fleků. Nefleci šli bez vodítek od začátku.   A nastal neřízený (tedy páníky neřízený) úprk do lesa. Když jsem se tak koukala z lesa na břeh řeky, dvounožci ani nevypadali jako bíglí výletnický klub. Prostě pouhá skupinka lidí bez psů na procházce. Bylo nám jich líto, tak jsme se vcelku rychle vrátili. Jenom Lysienek chtěl udělat paničkám a bráchovi radost   a tak pro ně objevil zahrádku s domečkem a usilovně je k sobě volal. Archi byl nadšen, ale paničky rozhodly, že se bude pokračovat ve výletě. Tak jsme šli vstříc dalšímu dobrodružství, které na sebe nenechalo dlouho čekat – stopička. Někteří z nás, bohužel včetně mě, byli odchyceni a tak se nemohli zúčastnit výpravy vedené Amy a Lysienkem. Ti dva jsou   pašáci, ani ne za 10 minut byli zpátky. Lysienkovi šla panička naproti, protože se chtěla trochu projít po lese, jinak by to samozřejmě nebylo vůbec potřeba. A šli jsme dál. Protože bylo právě 12.00 povolil předseda návštěvu restauračního zařízení. Dvounožci si spokojeně hodovali, ale pro nás čtyřnožce zde žádná velká zábava nebyla. Ale nevadí. Hned po obědě jsme si to vynahradili. Tak třeba já jsem   si našla výbornou rybí hlavu. Panička radost neměla, ale já ano. A o to přeci jde. Snad všichni fleci mi voňavoučkou hlavu záviděli! Ale protože jsem chtěla udělat paničce radost, tak jsem jim tu hlavu nakonec nechala. A skotačilo se dál. Výborné bylo běhání s Mikýskem a Amy v oranici. Amy se změnila z trikolórky na bikolórku, a to hnědo-černou. Také totiž chtěla udělat radost své paničce. Já jsem se proměnila v trikolórku a to plášťovou. Pláštík jsem ale měla na bříšku. Mikýsek si zase pořídil krásné hnědé botičky s bambulkama. No prostě - paráda. A protože cesta rychle ubíhala, záhy jsme dorazili k památníků Slavníkovců. Všichni jsme se předvedli v nejlepším světle a hlasitým štěkotem pozdravili. Pak následovalo společné foto a putování pokračovalo. Šli jsme kolem krásného, vysokého rákosí, což byla opět výzva pro Lysienka. Je prostě lovec a vlastně tohle byl tak trochu jeho výlet. Záhy vyčmuchal bažanta a začala honička. A protože Lysienkovi   paničky jsou pro každou špatnost, šly lovit také. Po chvilce se vynořila Lenka s Lysienem (už je to nebavilo), ale Ivana lovila stále. Na přivolání Lenky ovšem zareagovala okamžitě a musím přiznat, že přivolání jí jde fantasticky. Stačilo zavolat jen jednou a už byla zase s námi ve smečce a šlo se dál.   Po chvilce nás ovšem páníci na pokyn předsedy zaparkovali a vrhli se soutěžit. Soutěž byla opět super. Dvounožci skládali puzzle se Snoopym na čas. Nejdříve si ovšem museli pro obálku se skládačkou doběhnout do křoví. To asi aby věděli, jaké to máme my těžké, když pořád běháme do nějakého roští. A skládání papírových puzzlíků jim zpříjemňoval silný vítr. Tak   to bylo pro dvounožce zábavnější a my jsme jim fandili. Panička se snažila a tak jsem dostala krásný diplom za první místo a výborné pamlsky. Na druhém místě skončil Mikýsek a na třetím Amy. No prostě naše partička “z oranice“ bodovala. A pak už se putovalo zpět. Šli jsme kolem golfového hřiště a všichni hráči si nás a páníčky závistivě prohlíželi. Je pochopitelné, že by byli chtěli jít s námi, ale ty jejich vozejčky a tvrdé míčky se prostě na výlety nehodí. To je nám jasné všem. A proto my máme batůžky plné dobrot a ne vaky na kolečkách plné divně zahnutých kovových aportků. Tak si kamarádi také sbalte své batůžky a pojeďte s námi na výlet! Těším se na vás! Haf,haf!

Bella

 

Textík : Bella

 

2.3.2008 Louštín
Ahoj lidičky,
  v neděli jsem měl před sebou svůj první výlet a vůbec jsem nemohl dospat. Vstával jsem už v sedm a pomalu se pokoušel probudit i paničku. Příprava na výlet byla rychlá a kolem půl desáté jsme vyrazili. Kolem desáté hodiny jsem se seznámil s Terinkou. Byla to láska na první pohled a ještě dnes se mi o ní zdálo. Nejkrásnější fenka, jakou jsem kdy v životě viděl. Po půlhodinové romantické cestě autem jsme dorazili na místo určení – nádraží Řevničov. Později postupně přijeli i další kamarádi. Něco po jedenácté hodině jsme vyrazili. Nejdříve jsme šli po červené, která nás zavedla na první rozcestí, kde byla vyhlídka a malá přestávka. Dále jsme šli po zelené,kde proběhla další přestávka, malá svačinka a taky soutěž. Soutěž byla velmi zábavná, ale bohužel jsme s paničkou nic nevyhráli. I přesto není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Příště se nám snad podaří něco vyhrát. Poslední část cesty proběhla za silného deště. Panička měla sice pláštěnku, ale já byl promočený na kost. I když nám počasí moc nepřálo, tak jsme všichni dorazili v pořádku k autům a odjeli do teplého pelíšku. Těším se na další výlet a taky moc na Terinku.

 

Textík : Spike

 

17.2.2008 Záhořanské údolí
Ahoj výletníci!
přesto, že bylo velmi mrazivé ráno a z pelíšku se mojí paničce moc nechtělo, nemohl jsem dospat a zavčasu ji probudil několikerým olíznutím, abychom náhodou nezaspali. Těšil jsem se totiž hodně na svoje kamarády, se kterými jsme měli sraz v Davli na nádraží. Byla tam Oli, Gretka, Amy, Terinka a Mikýsek. Přišel i nový Machr, o kterém si náš předseda původně myslel, že je Sněženka. Ač jsem se těšil na holčičku, musím říct, že Bigi je fajn. Po zakoupení jízdenek a nasazení košíků jsme v 10.13 nastoupili do vláčku a uháněli směr Luka pod Medníkem. Pan „Štíplístek“ byl moc milý a nechal nás sedět na sedačkách, abychom mohli koukat ven. Jízdu krásným slunečním dnem jsme si užívali. Po vystoupení z vlaku mi panička zapomněla sundat košík - je to hrozná popleta, což se potvrdilo i později, kdy na místě, co jsme svačili nechala moje vodítko!!! 
Od vlaku jsme se vydali po značce, ale v prvním lesíku se Bigi rozhodl vydat se jinam… po chvíli volání se přeci jen vrátil a šel s námi dál. Jeho rozhodnutí jsme všichni uvítali J Došli jsme až k vyhlídce „Třeštibok“, kde jsme zapózovali pro společné foto. Amy se ukázala jako velice poslušná, svoji paničku na každé zavolání poslechla (panička pak prozradila mojí paničce, že Amy nedostala ráno napapat, takže si pro pamlsek vždy ráda přišla). Gretka a Oli zůstaly na vodítku - páníčkové nestáli o zvyšování adrenalinu - což se nedivím, minule to Oli faaakt - i na můj psí vkus - přehnala. Cestou jsme potkali i 2 koně, ale nechali jsme je v klidu projít. Cesta nás zavedla až k Záhořanskému potoku, kde jsme se nabumbali a někteří z nás i vykoupali - nejvíce Mikádek, kterému se nevyplatilo hopsání z jedné ledové kry na druhou. Amy a Bigi, kteří spolu hodně „pekli“ a stále vymýšleli lotroviny, se prošli po ledu a všichni zatajili dech, protože to byl dost kaskadérský kousek. Já už jsem rozumnější, tak jsem si to - po řádném zhodnocení situace - raději oběhl přes lávku. Pak už jsme se volným krokem blížili k Davli a konci našeho putování. 
Soutěž se tentokrát nekonala, ale příště nám to předseda určitě vynahradí! 
 
Tak doufám, že všichni výletníci dobře dojeli domů a že Ti co s námi nebyli se příště polepší. Na další výlet se svými kamarády se těší Váš Vilík

 

Textík : Vilík

 

3.2.2008 Bílichovské údolí
Ahoj všichni, tak máme za sebou výlet v Bílichově. Výlet začal jak bylo v plánu v 11:00, kdy jsme všichni vyšli směr les a louky. Flekáči byli spokojení a hned v prvním lesíku si jich pár odběhlo po nějaké té stopičce. Po chvíli byli zase zpět a mohlo se jít dál. Další přestávka proběhla až u rybníka, kdy byl čas jak na svačinu, tak i na soutěž. Ta spočívalo v tom, kdo nejdřív vyčmuchá a spapá ukrytý pamlsek. Všem pejskům se tahle soutěž moc líbila. Pak se pokračovalo dál. V lese na cestě už jsme byli spíš na vodítku, protože to tam všude moc a moc vonělo a páníci nechtěli v lese nocovat. Oli však byla vypuštěna, chvíli si pobíhala v lese a mezitím se vyhlásil nejrychlejší jedlík. První místo Bella, druhá Anetka a třetí Lysien. Oli mezi tím dorazila a šlo se dál směr k autům a tam už byl konec. Počasí nám přálo a všichni páníci a pejsci spokojeně odjeli domů.

 

Textík : Amy

 

20.1.2008 Kutnohorské ploužení
Ahoj flekáči, sraz v jedenáct na náměstí jsme sice nestihli, ale po pár metrech už jsme smečku doběhli. A zahájili jsme výlet fotem v altánku. Pak jsme vyrazili po červené, a ta nás zavedla k řece Vrchlici. Tu jsme měli po pravici, ovšem "větší atrakce" byla po levici, a to vodní kanál či co. No vody dost, stěny hladké, jak se z toho špatně skáče zpět na břeh, jsem zjistil. První plavec byl Mikýsek, ten měl vodu do pasu, a panička ho vytáhla. No a já byl druhý, dal jsem pár temp, a nemohl ven. Ještě, že byl předseda nablízku, a z vody mě vytáhl. Ostatní si na svou koupel počkali do potůčku. Pelášili jsme kolem mlýnu, ve vodě zahlédli žábu, běhali a slídili, vždyť jsem byl s beaglíky. A tradičně byla soutěž. Sesedli jsme se v altánku, předseda nám rozdal papíry, a vyráběli jsme vločku. Nejhezčí měl Snip, druhá byla Bella, a třetí Mikýsek. Bella vyhrála moc dobrá kokinka, dala nám ochutnat, mňam mňam. A pak jsme zase vyrazili, z červené se vydali po modré, loukami, kolem přehrady, polní cestou. A zpět na náměstí. Tam jsme si řekli pac a ahoj na dalším výletě. 
Edík.

 

Textík : Edík a Baldík

 

6.1.2008 Tříkrálové Bloumání
Tříkrálové bloumání aneb Běžte se klouzat na Vyšehrad 
I tak by se dal nazvat první letošní výlet. Moc se nás nesešlo. Zato jsme s sebou měli lampiony a stativ. Takže celkem fajn sestava. Za fleky se tradičně zúčastnily Grétka s Oli (mimo jiné Výletnice roku 2007), Lysien (k jeho působení na tomto výletě se vrátíme v závěru článku), Atom (nováček, a už si přitáhl tři holky!) a Yafi s Bossem (pro změnu zcela tradičně dorazili pozdě). Nefleky reprezentoval tiskový mluvčí Archi a modelka Mikýsek, který si jako jediný užíval vycházky "navolno", což jeho panička okomentovala slovy "on neuteče, on je hodný". Bíglové jsou taky hodný!!!!!!!!!!!!.
Vycházka začala u kostela Sv. Pe a Pa a pokračovala podél hradeb. Kulturní referent odpovědný za KPČ (kulturně poznávací činnost) nás průběžně obohacoval o informace kdo odkud skočil (Šemíkem počínaje a tou opilou paní v prosinci konče), a kdo se kde narodil, reportér předseda průběžně fotil naše vysmáté figury a bíglové průběžně čůrali a kakali a čmuchali. Ačkoli byla vycházka situována do prostředí upraveného terénu, potkaly nás cestou i dva menší adrenalinové zážitky na uklouzaném sněhu. Taženi vlastními miláčky sjížděli jsme ty kopečky s hrozným povykem, zvláště když se předseda jako poslední vyřítil ze zatáčky s napřaženým lampionem připraven prošpikovat prvního čumila, který bude na ráně.
Leč nikdo nebyl zraněn, takže závěrečné foto nás bylo opět plné.
Bylo to supééér!!!!!!!!!!! Těšíme se na další výlet!!!!!!!!!!!
Na závěr vzkaz od Bossíka Lysienovi: "Lýso, povídal jsem před usnutím Bibince o těch masážích bederní páteře, kterých jsi mi na Vyšehradě mnoho uštědřil. Tak jsem ji nadchnul, že slíbila účast na výletě při nejbližším háracím termínu.Haf hau."
Za Skorkovskou smečku 
Yafka a Bossík

 

Textík :Yafka a Bossík 
Články roku 2015
Články roku 2014
Články roku 2013
Články roku 2012
Články roku 2011
Články roku 2010
Články roku 2009
Články roku 2008
Články roku 2007