Beagle magazin
 Vyčmuchané články
27.4.2008 Kost

Ahoj všichni, sice trochu pozdě, ale přece…Náš výlet začal jako vždycky taťka nás dovezl na pumpu kde jsme přestoupily k Hance a Bellince a spokojeně jely směr Kost. Cesta nebyla až tak dlouhá, my si s Bellou schruply načerpaly síly a po chvíli už jsme vystupovaly. Počasí nám přálo a tak byli všichni spokojení. Na Kost přijelo spousta nových výletníků takže to bylo zase jiný…Teplé počasí ocenila obzvlášť moje panička, která pro mě skočila bez přemyšlení do takový nehezký vodičky připomínající spíš barvou travičku…Proto jsem se do ní vlastně šla podívat. Po tomhle malém divadle už to pokračovalo jako vždy. Byla vyhlášena soutěž, kterou vyhrál nováček Snoopy, 2.Rasty,3.Grétka. Dále jsme si to spokojeně ťapkali po silnici a pak opět lesem..To byla ještě hezká cesta. Pak přišla trochu horší část,rozblácená louka, tu jsme však všichni úspěšně překonali a dorazili zpátky k hradu. Hladovci ještě něco málo zakousli v místním bufetu a jelo se domů. Moc se těšíme za dva týdny a panička doufá, že už nikam nebude muset skákat:-D:-D

   
Textík : Amy
Foto:     Radek 

 

13.4.2008 Skryje

Výletníkům zdar!
Tééda, to byla paráda! Prožily jsme krásnou slunečnou Neděli ve Skryjích, nedaleko od Prahy. Společně se sestřičkou Giou a našimi neposlušnými paničkami jsme brzy ráno z pelíšků doslova naskočily do vlaku a vydaly se poprvé na dlouho očekávaný výlet. První zastávka proběhla v Kolíně, kde nás již vyčmuchával fešák Miky s paničkou. Během seznamování k nám po chvíli doběhla další členka výletu, velmi sympatická Terrinka, s kterou jsme si také hned prohodily par slov. Už v tu chvíli jsem si říkala, že to bude asi tuze veliká smečka, přesně taková, o které jsem vždy jen snila. Když jsme v 11h dorazily do Skryje, bylo nám hned jasné, že se má sestra Gia zamilovala po uši do Mikyho a podle všeho, ji to opětoval. No jo, to je celá ona! Hned po příjezdu jsme se vydaly na krásnou procházku, během které jsem se snažila se všemi seznámit, popřípadě něco dobrého ulovit. Během cesty jsme narazily na menší skalnaté překážky, které nebylo pro mnohé lehké ale za to zábavné zdolat, až tedy na Archiho, který si cestu zjednodušoval v proti proudu řeky. Obdivuji jeho plavecké schopnosti! Po chvíli jsme se po mostě dostaly na nádherné místo, uprostřed skal a blízko vodopádu, kde jsme si odpočinuly a nechaly své páničky trochu posilnit. Tady jsem měla první možnost ukrást něco dobrého, ale nepovedlo se. Když jsem se už skoro vyšplhala na nějakého paníčka, který svačil voňavý rohlík, nemilosrdná panička mě stihla před úlovkem zastavit.Trochu jsem byla naštvaná, ale hned poté jsme musely vyšplhat skálu, kde mě ten vztek přešel. Mimochodem, už dlouho jsem neviděla Giu, asi určitě tušíte, s kým je v popředí :) Krátce před výstupem na vrcholek, pan předseda začal všechny svolávat, aby nás výletníky vyfotil! Po cvaknutí foťáku jsme se na povel rozeběhly a začly hromadně šplhat po skále. Nedaleko od výstupu stála hezká dřevěná chaloupka s velkým prostranstvím, kde se konala sportovní soutěž, která spočívala v tom, kdo v nejrychlejším čase oběhne vyznačenou dráhu včetně spadlého stromu a pár křovin! Řekla jsem si, že se předtím trochu posilním, a tak mě napadlo se nejdříve pošmejdit po zemi. Konečně se dostavil úspěch! Neboť jsem v rekordním čase spolkla panu předsedovi,( velkej sympaťák!), celou housku i s obalem. Panička se tehdy na mě pořádně naštvala a trochu jsem se i styděla, protože na mě všichni flekáči koukaly a kroutily tlamičkou. Už to asi nikdy neudělám! Hned poté začla soutěž. Všichni machři a sněženky byly v zápalu boje, už jsem se nemohla dočkat až na mě přijde řada Nakonec vyhrál 1.místo Lysien, 2.Gia haf haf!! A třetí Vilík! Jakmile jsme předvedli své běžecké výkony a byly předány ceny, pomalu se pokračovalo lesem dále. Všichni vesele běhaly, štěkaly a honily až do chvíle, kde nás překvapila studená překážka. Brrr..musely jsme se přebrodit přes studený potok, pěkně nás studily packy,no jo, až na Archiho, který si klidně do vody lehl a příjemně se chladil Asi hodinku poté jsme doťapkaly zpět do vesnice, kde se někteří páníčkové zchladily limčou nebo pivem. Přemítala jsem si, kteří hafany mi utkvěly v paměti, určitě to byla Lady, Terrinka, Quatro( nebo-li také pohon na všechny čtyři?? hm.. tomu moc nerozumím),Lysien, hmmm...Vilik, Amy, no... tak snad se příště se sestřičkou polepšíme!! 
Na další brzký výletek s Vámi se těší Roxy a Gia, a třeba to bude už na Kosti! HAF HAF

   
Textík : Roxy a Gia
Foto:     Radek 

 

30.3.2008 Údolí Hvězdy
Ahojte,
máme za sebou krásne slnečný výlet do Údolí Hvězdy. V malej dedinke Jíloviště sme sa stretli v primeranom počte beaglov a páničkov a hneď aj vyrazili, čmuchajúc a ocikávajúc, všetko, čo nám prišlo do cesty.
Prešli sme popri pár domoch a záhradách, nakukli cez plot, či sa niekde nevarí dajaký dobrý obedík a ráznym krokom sme sa dostali až k lesu a hneď potom k Cukráku. Podľa názvu sme očakávali veľkorozmernú sladkú odmenu a ...
Bola to len vysoká železná vež, ani sa neotáčala, neblikala, proste nudaaaaaaaaa. Aspoňže predseda mal fantastický nápad na súťaž, takže sme zakotvili pod Cukrákom a mohli začať. Išlo o to, chytiť letiaci piškót alebo frolica do tlamičky. My s Olinkou sme v tejto disciplíne veľké prebornice a keďže sme o zásobu piškót nechceli prísť, dohodli sme sa s Bellou, že to pre pánikov urobíme napínavé a samy sme si naplnila mlsné brušká. Keď už sa to s našimi dvojnoháčmi nedalo vydržať, nechali sme sa ich tešiť a súťaž sme ukončili. Vyhrala (akože) Bella, ja (Grétka) som bola druhá a Oli tretia, to bolo radosti a ďalšie odmeny, mňam mňam.
Čakal nás ďalší úsek cesty v celkom rýchlom tempe. Až neskôr sme zistili, že pánikov ženie predstava príjemného posedenia pri vode, spojeného s obedom. My sme skončili uviazané pri plote, ale dávali sme pozor, aby sme pri zbytkoch boli prvé a nedali tak šancu žiadnemu miestnemu holobriadkovi (preklad do českého jazyka: holobriadok – psisko dedinské, nevychované) :o)
S plnými bruchami (ako kto) naša cesta pokračovala po skalách. Predseda stihol spoločné foto, ale hneď potom sme sa rozutekali po brehu. A ako vždy, Bella mala šťastie na poriadnu mlsku, len jej paničke sa neviem prečo rybia hlava nepáčila, hm hm.
Nasledoval riadny stupák, ale my beaglovia sme plemeno húževnaté, takže kopec = žiadny kopec, len dvojnožci akosi divne funeli. 
Asi ich omámil ten príval čerstvého vzduchu, ale dostali sme poriadnu dôveru a rozutekali sa na voľno po miestnych lesných stezkách. A to by nebolo nás fabiankových, aby sme to poriadne nevyužili. Oli to vzdala pomerne rýchlo, ale na mňa sa muselo trochu počkať. Panička, keď ma chytila za kožuch, síce vykrikovala niečo o predčasných pôrodoch, či čo, ale mne sa zdalo, že prísediacej skupinke malá prestávka celkom vyhovovala.
Potom už uviazané, sme sa trmácali pomalým krokom k autám. Tam sme sa rozlúčili, ostatní si to zamierili rovno do pelíškov, naši páničkovia si ešte urobili zachádzku do malej Kovárny pro radost na koláč, studené kafe a teplú čokoládu.
Ten, kto neprišiel, zaváhal. Mali sme sa príma a počasie eňo-ňuňo :o)
Grétka

 

 

 
 
   
Textík : Grétka a Oli
Foto:     Radek 

 

16.3.2008 Po stopách Slavníkovců
Nedělní ráno nebylo moc přívětivé, mrholilo a teplo také vypadá jinak. Ale protože miluji turistiku, vyrazila jsem na výlet. Po cestě se přidala Amynka a pokračovalo se dál do Poděbrad. Počasí stále nebylo nic moc, ale na parkovišti už čekali další kamarádi se svými dvounožci a po vzájemném uvítání jsme vyrazili. Na břehu Labe dostali někteří z nás důvěru a ihned zaregistrovali kachničky. Ovšem jako správná poslušná smečka jsme odolali a šli dál. Přesun k lesíku a prohlášení předsedy, že není kam utéct, vedlo k vypuštění všech fleků. Nefleci šli bez vodítek od začátku.  A nastal neřízený (tedy páníky neřízený) úprk do lesa. Když jsem se tak koukala z lesa na břeh řeky, dvounožci ani nevypadali jako bíglí výletnický klub. Prostě pouhá skupinka lidí bez psů na procházce. Bylo nám jich líto, tak jsme se vcelku rychle vrátili. Jenom Lysienek chtěl udělat paničkám a bráchovi radost  a tak pro ně objevil zahrádku s domečkem a usilovně je k sobě volal. Archi byl nadšen, ale paničky rozhodly, že se bude pokračovat ve výletě. Tak jsme šli vstříc dalšímu dobrodružství, které na sebe nenechalo dlouho čekat – stopička. Někteří z nás, bohužel včetně mě, byli odchyceni a tak se nemohli zúčastnit výpravy vedené Amy a Lysienkem. Ti dva jsou  pašáci, ani ne za 10 minut byli zpátky. Lysienkovi šla panička naproti, protože se chtěla trochu projít po lese, jinak by to samozřejmě nebylo vůbec potřeba. A šli jsme dál. Protože bylo právě 12.00 povolil předseda návštěvu restauračního zařízení. Dvounožci si spokojeně hodovali, ale pro nás čtyřnožce zde žádná velká zábava nebyla. Ale nevadí. Hned po obědě jsme si to vynahradili. Tak třeba já jsem  si našla výbornou rybí hlavu. Panička radost neměla, ale já ano. A o to přeci jde. Snad všichni fleci mi voňavoučkou hlavu záviděli! Ale protože jsem chtěla udělat paničce radost, tak jsem jim tu hlavu nakonec nechala. A skotačilo se dál. Výborné bylo běhání s Mikýskem a Amy v oranici. Amy se změnila z trikolórky na bikolórku, a to hnědo-černou. Také totiž chtěla udělat radost své paničce. Já jsem se proměnila v trikolórku a to plášťovou. Pláštík jsem ale měla na bříšku. Mikýsek si zase pořídil krásné hnědé botičky s bambulkama. No prostě - paráda. A protože cesta rychle ubíhala, záhy jsme dorazili k památníků Slavníkovců. Všichni jsme se předvedli v nejlepším světle a hlasitým štěkotem pozdravili. Pak následovalo společné foto a putování pokračovalo. Šli jsme kolem krásného, vysokého rákosí, což byla opět výzva pro Lysienka. Je prostě lovec a vlastně tohle byl tak trochu jeho výlet. Záhy vyčmuchal bažanta a začala honička. A protože Lysienkovi  paničky jsou pro každou špatnost, šly lovit také. Po chvilce se vynořila Lenka s Lysienem (už je to nebavilo), ale Ivana lovila stále. Na přivolání Lenky ovšem zareagovala okamžitě a musím přiznat, že přivolání jí jde fantasticky. Stačilo zavolat jen jednou a už byla zase s námi ve smečce a šlo se dál.  Po chvilce nás ovšem páníci na pokyn předsedy zaparkovali a vrhli se soutěžit. Soutěž byla opět super. Dvounožci skládali puzzle se Snoopym na čas. Nejdříve si ovšem museli pro obálku se skládačkou doběhnout do křoví. To asi aby věděli, jaké to máme my těžké, když pořád běháme do nějakého roští. A skládání papírových puzzlíků jim zpříjemňoval silný vítr. Tak  to bylo pro dvounožce zábavnější a my jsme jim fandili. Panička se snažila a tak jsem dostala krásný diplom za první místo a výborné pamlsky. Na druhém místě skončil Mikýsek a na třetím Amy. No prostě naše partička “z oranice“ bodovala. A pak už se putovalo zpět. Šli jsme kolem golfového hřiště a všichni hráči si nás a páníčky závistivě prohlíželi. Je pochopitelné, že by byli chtěli jít s námi, ale ty jejich vozejčky a tvrdé míčky se prostě na výlety nehodí. To je nám jasné všem. A proto my máme batůžky plné dobrot a ne vaky na kolečkách plné divně zahnutých kovových aportků. Tak si kamarádi také sbalte své batůžky a pojeďte s námi na výlet! Těším se na vás! Haf,haf!

Bella

 

   
Textík : Bella
Foto:     Radek 

 

2.3.2008 Louštín
Ahoj lidičky,
  v neděli jsem měl před sebou svůj první výlet a vůbec jsem nemohl dospat. Vstával jsem už v sedm a pomalu se pokoušel probudit i paničku. Příprava na výlet byla rychlá a kolem půl desáté jsme vyrazili. Kolem desáté hodiny jsem se seznámil s Terinkou. Byla to láska na první pohled a ještě dnes se mi o ní zdálo. Nejkrásnější fenka, jakou jsem kdy v životě viděl. Po půlhodinové romantické cestě autem jsme dorazili na místo určení – nádraží Řevničov. Později postupně přijeli i další kamarádi. Něco po jedenácté hodině jsme vyrazili. Nejdříve jsme šli po červené, která nás zavedla na první rozcestí, kde byla vyhlídka a malá přestávka. Dále jsme šli po zelené,kde proběhla další přestávka, malá svačinka a taky soutěž. Soutěž byla velmi zábavná, ale bohužel jsme s paničkou nic nevyhráli. I přesto není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Příště se nám snad podaří něco vyhrát. Poslední část cesty proběhla za silného deště. Panička měla sice pláštěnku, ale já byl promočený na kost. I když nám počasí moc nepřálo, tak jsme všichni dorazili v pořádku k autům a odjeli do teplého pelíšku. Těším se na další výlet a taky moc na Terinku.

 

   
Textík : Spike
Foto:     Radek 

 

17.2.2008 Záhořanské údolí
Ahoj výletníci!
přesto, že bylo velmi mrazivé ráno a z pelíšku se mojí paničce moc nechtělo, nemohl jsem dospat a zavčasu ji probudil několikerým olíznutím, abychom náhodou nezaspali. Těšil jsem se totiž hodně na svoje kamarády, se kterými jsme měli sraz v Davli na nádraží. Byla tam Oli, Gretka, Amy, Terinka a Mikýsek. Přišel i nový Machr, o kterém si náš předseda původně myslel, že je Sněženka. Ač jsem se těšil na holčičku, musím říct, že Bigi je fajn. Po zakoupení jízdenek a nasazení košíků jsme v 10.13 nastoupili do vláčku a uháněli směr Luka pod Medníkem. Pan „Štíplístek“ byl moc milý a nechal nás sedět na sedačkách, abychom mohli koukat ven. Jízdu krásným slunečním dnem jsme si užívali. Po vystoupení z vlaku mi panička zapomněla sundat košík - je to hrozná popleta, což se potvrdilo i později, kdy na místě, co jsme svačili nechala moje vodítko!!! 
Od vlaku jsme se vydali po značce, ale v prvním lesíku se Bigi rozhodl vydat se jinam… po chvíli volání se přeci jen vrátil a šel s námi dál. Jeho rozhodnutí jsme všichni uvítali J Došli jsme až k vyhlídce „Třeštibok“, kde jsme zapózovali pro společné foto. Amy se ukázala jako velice poslušná, svoji paničku na každé zavolání poslechla (panička pak prozradila mojí paničce, že Amy nedostala ráno napapat, takže si pro pamlsek vždy ráda přišla). Gretka a Oli zůstaly na vodítku - páníčkové nestáli o zvyšování adrenalinu - což se nedivím, minule to Oli faaakt - i na můj psí vkus - přehnala. Cestou jsme potkali i 2 koně, ale nechali jsme je v klidu projít. Cesta nás zavedla až k Záhořanskému potoku, kde jsme se nabumbali a někteří z nás i vykoupali - nejvíce Mikádek, kterému se nevyplatilo hopsání z jedné ledové kry na druhou. Amy a Bigi, kteří spolu hodně „pekli“ a stále vymýšleli lotroviny, se prošli po ledu a všichni zatajili dech, protože to byl dost kaskadérský kousek. Já už jsem rozumnější, tak jsem si to - po řádném zhodnocení situace - raději oběhl přes lávku. Pak už jsme se volným krokem blížili k Davli a konci našeho putování. 
Soutěž se tentokrát nekonala, ale příště nám to předseda určitě vynahradí! 
 
Tak doufám, že všichni výletníci dobře dojeli domů a že Ti co s námi nebyli se příště polepší. Na další výlet se svými kamarády se těší Váš Vilík

 

  
Textík : Vilík
Foto:     Radek a Vilík

 

3.2.2008 Bílichovské údolí
Ahoj všichni, tak máme za sebou výlet v Bílichově. Výlet začal jak bylo v plánu v 11:00, kdy jsme všichni vyšli směr les a louky. Flekáči byli spokojení a hned v prvním lesíku si jich pár odběhlo po nějaké té stopičce. Po chvíli byli zase zpět a mohlo se jít dál. Další přestávka proběhla až u rybníka, kdy byl čas jak na svačinu, tak i na soutěž. Ta spočívalo v tom, kdo nejdřív vyčmuchá a spapá ukrytý pamlsek. Všem pejskům se tahle soutěž moc líbila. Pak se pokračovalo dál. V lese na cestě už jsme byli spíš na vodítku, protože to tam všude moc a moc vonělo a páníci nechtěli v lese nocovat. Oli však byla vypuštěna, chvíli si pobíhala v lese a mezitím se vyhlásil nejrychlejší jedlík. První místo Bella, druhá Anetka a třetí Lysien. Oli mezi tím dorazila a šlo se dál směr k autům a tam už byl konec. Počasí nám přálo a všichni páníci a pejsci spokojeně odjeli domů.

 

 
Textík : Amy
Foto:     Radek, Vilík

 

20.1.2008 Kutnohorské ploužení
Ahoj flekáči, sraz v jedenáct na náměstí jsme sice nestihli, ale po pár metrech už jsme smečku doběhli. A zahájili jsme výlet fotem v altánku. Pak jsme vyrazili po červené, a ta nás zavedla k řece Vrchlici. Tu jsme měli po pravici, ovšem "větší atrakce" byla po levici, a to vodní kanál či co. No vody dost, stěny hladké, jak se z toho špatně skáče zpět na břeh, jsem zjistil. První plavec byl Mikýsek, ten měl vodu do pasu, a panička ho vytáhla. No a já byl druhý, dal jsem pár temp, a nemohl ven. Ještě, že byl předseda nablízku, a z vody mě vytáhl. Ostatní si na svou koupel počkali do potůčku. Pelášili jsme kolem mlýnu, ve vodě zahlédli žábu, běhali a slídili, vždyť jsem byl s beaglíky. A tradičně byla soutěž. Sesedli jsme se v altánku, předseda nám rozdal papíry, a vyráběli jsme vločku. Nejhezčí měl Snip, druhá byla Bella, a třetí Mikýsek. Bella vyhrála moc dobrá kokinka, dala nám ochutnat, mňam mňam. A pak jsme zase vyrazili, z červené se vydali po modré, loukami, kolem přehrady, polní cestou. A zpět na náměstí. Tam jsme si řekli pac a ahoj na dalším výletě. 
Edík.

 

Textík : Edík a Baldík
Foto:     Radek

 

6.1.2008 Tříkrálové Bloumání
Tříkrálové bloumání aneb Běžte se klouzat na Vyšehrad 
I tak by se dal nazvat první letošní výlet. Moc se nás nesešlo. Zato jsme s sebou měli lampiony a stativ. Takže celkem fajn sestava. Za fleky se tradičně zúčastnily Grétka s Oli (mimo jiné Výletnice roku 2007), Lysien (k jeho působení na tomto výletě se vrátíme v závěru článku), Atom (nováček, a už si přitáhl tři holky!) a Yafi s Bossem (pro změnu zcela tradičně dorazili pozdě). Nefleky reprezentoval tiskový mluvčí Archi a modelka Mikýsek, který si jako jediný užíval vycházky "navolno", což jeho panička okomentovala slovy "on neuteče, on je hodný". Bíglové jsou taky hodný!!!!!!!!!!!!.
Vycházka začala u kostela Sv. Pe a Pa a pokračovala podél hradeb. Kulturní referent odpovědný za KPČ (kulturně poznávací činnost) nás průběžně obohacoval o informace kdo odkud skočil (Šemíkem počínaje a tou opilou paní v prosinci konče), a kdo se kde narodil, reportér předseda průběžně fotil naše vysmáté figury a bíglové průběžně čůrali a kakali a čmuchali. Ačkoli byla vycházka situována do prostředí upraveného terénu, potkaly nás cestou i dva menší adrenalinové zážitky na uklouzaném sněhu. Taženi vlastními miláčky sjížděli jsme ty kopečky s hrozným povykem, zvláště když se předseda jako poslední vyřítil ze zatáčky s napřaženým lampionem připraven prošpikovat prvního čumila, který bude na ráně.
Leč nikdo nebyl zraněn, takže závěrečné foto nás bylo opět plné.
Bylo to supééér!!!!!!!!!!! Těšíme se na další výlet!!!!!!!!!!!
Na závěr vzkaz od Bossíka Lysienovi: "Lýso, povídal jsem před usnutím Bibince o těch masážích bederní páteře, kterých jsi mi na Vyšehradě mnoho uštědřil. Tak jsem ji nadchnul, že slíbila účast na výletě při nejbližším háracím termínu.Haf hau."
Za Skorkovskou smečku 
Yafka a Bossík

 

Textík :Yafka a Bossík 
Foto:    Radek

Starší články